Už před drahnou dobou, v článku, který zde vyšel 14.10.2004, jsem si napůl z legrace stěžoval, že se salzburské úřady sice snaží omezit hluk na různých místech, ale že to dělají tak, jako všechny úřady. Totiž že zakazují a přikazují tomu, kdo je postižitelný a zranitelný, a nechávají bez povšimnutí ty, na které jsou krátcí. Takže zatímco máme stále tišší osobní auta, náklaďáky a především dopravní letadla, mladíci na skútrech s vykuchaným výfukem řádí dál a ve výrobě hluku tak úspěšně konkurují katolické církvi, která si zcela bez ohledu na denní či noční dobu každou hodinu samolibě buší do zvonů nedalekého kostela.

A zcela nedávno (27.9.2005) jsem zde vyjádřil své nadšení nad shlédnutím ozajstného F4U-F Corsaira, kterého jeho majitel, Mr. Red Bull Dietrich Mateschitz, pro potěšení nás starých bláznů nechal párkrát přeletět nad zdejším letištěm (kde má Corsair i své hnízdo). O to více mě šokoval dopis, který jsem nedávno našel ve schránce. Musíme si představit, že je rok 2005, tedy nejen výročí konce války, ale i praktického vzniku současného Rakouska z roku 1955. Všude jsou výstavy, média jsou plná vzpomínek... a do toho následující psaní. Překládám doslova, včetně lopotné úřední němčiny a různého (!!!) psaní Me 109:

Rakouská republika

Mag. Eduard Mainoni

Státní sekretář (v podstatě náměstek)

Ministerstvo pro dopravu, inovaci a technologie

Vysoce vážené občanky a občani,

v rámci prezentace výstavy „Weltraumausstellung in Hangar 7“ přeletěl 5. října 2005 jeden ME-109 výhradně areál startovací a přistávací dráhy salzburského letiště. Tento let byl krátkodobě naplánován jako show k úspěšné výstavě a měl přispět k ilustraci mezinárodního podílu na tomto podniku o vesmíru.

Lituji velice, že jsem obyvatelky a obyvatele z blízkosti salzburského letiště nemohl včas informovat, že během tohoto desetiminutového přeletu ME.109 dojde k vytvoření hluku. Na základě Vašich protestů jsem samozřejmě od dalších nasazení ME-109 odstoupil.

Mám pro záležitosti občanek a občanů vždy otevřené ucho a zůstanu i v budoucnosti kontaktní osobou pro jejich podněty a stížnosti. Blaho Rakušanek a Rakušanů má u mne vždy nejvyšší priorotu.

S přátelskými pozdravy

Mag. Eduard Mainoni

Když jsem si to přečetl, bylo mi úplně nanic. Především samozřejmě proto, že jsem toho Messerschmitta prošvihl. Nechápu to. Let nebyl opravdu nikde ohlášen, já jsem byl pak asi mimo Salzburg, nevím, protože kdybych byl zde, slyšel bych to také. Připomíná mi to jeden nešťastný den asi před 15 lety, kdy jsem strávil celé dopoledne na terase letiště, v mlze a zimě, protože měl do Salzburgu přiletět Concorde. Jenže kvůli mlze odkládali let (z Vídně) z hodiny na hodinu tak dlouho, až jsem musel jít do práce. Takže jsem Concorde neviděl, a už ani neuvidím, a jak to tak vypadá, s takovými pitomci okolo sebe už neuvidím ani tu stodevítku, krucinál fagot.

A mimochodem, jen jako perličku k tématu a příspěvek k sympatické kampani prezidenta Klause proti NGO: když bylo postaveno zdejší letiště, byly i okolní pozemky vykoupeny, a tedy v majetku města. Protože letadla byla hlučná, nikdo o tyto nemovitosti nestál. S klesajícím hlukem se pak však přece jen našli zájemci, kteří tyto pozemky, díky hluku méně hodnotné, levně koupili a postavili si na nich domy. Načež založili občanské sdružení na ochranu obyvatel proti hluku a rok co rok dusí správu letiště nesmyslnými požadavky na omezení letů. Že jsou dnešní dopravní letadla tišší než ten nejlevnější moped, to už jsem zde také psal. Ale tak fungují NGOs, stejně jako vládní byrokraté. Na pořádného soupeře si netroufnou. A tak zatímco já tady buším do klávesnice, zvony na kostele už zase duní a hlaholí, nebo jak se tomu kraválu poeticky má říkat, a ja pomalu ani neslyším své oblíbené Cream, linoucí se z boxů mého počítače...    

Salzburg, říjen 2005