28.9.2016 | Den české státnosti






Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 287

12.8.2014

Ve čtvrtek ráno v šest hodin jsem nasedal do taxíku před hotelem Amari, aby mě odvezl na hlavní bangkokské letiště Suvarnabhumi. Když jsem vyšel před hotel a v ranním šeru mne ovanula „prádelna“, vlhký a horký vzduch, věděl jsem, že za dvacet hodin budu sedět před domem na Smíchově a bude mi krásná zima. Letní měsíce jsou v Thajsku nejhorší období, od července každý den leje a teploty se vyšplhají přes čtyřicet stupňů. Když na letišti pofukuje, dá se to snést, ale před bouřkami stojí vzduch a to je na padnutí. Když jsem došel od vrátnice po ploše letiště do naší „prďárny“, kolega mi přinesl studenou vodu a krabici papírových kapesníků. Po dvoukilometrovém pochodu jsem byl mokrý, jako kdybych se sprchoval oblečený. „Jak to sakra děláš, že se nepotíš?“ Apichian mi na to odpověděl s úsměvem: „Já jsem se tady narodil, jestli to není tím, ale také je mi vedro, neboj.“

Thajsko 3

Poslední ráno jsem Nantidě při snídani řekl, že je to má poslední snídaně, protože zítra brzo ráno odlétám domů. „Co si tady bez vás počneme? Vy už patříte k inventáři hotelu!“ Snídal jsem a přemýšlel jsem, jak to bude fajn v Praze, jak se už moc těším po dvou měsících domů! Z přemítání nad snídaní mě vytrhl pocit, že se na mě někdo dívá. Všchny dámy z restaurace i z restaurace v tunelu na letiště včetně kuchaře se přišly rozloučit. Nedokázal jsem zastavit slzy dojetí a všechny jsem objal. Bylo to skutečné a nefalšované přátelství. Hosté restaurace Zeppelin koukali, co se to děje, kdo je ten divný velký a tlustý pán a proč se s ním personál tak přátelsky loučí. Nakonec se se mnou rozloučila provozní, která jako jediná měla víc než metr šedesát a měla pěkné nohy…

Thajsko 2
Thajsko 1

Nantida se omlouvala, že musela zavolat ostatní, když po tak dlouhé době odjíždím. Já jsem byl naopak rád, že jsem si na druhém konci světa našel přátele - a ještě jaké krásné! Jestli je něco v Thajsku opravdu krásné, tak to jsou ženské! Jel jsem nadzemní dráhou linkou, která vede kolem univerzity, a studentky evidentně jely na zkoušky. To byla přehlídka tak krásných holek... neuvěřitelné! Kromě toho, že jsou všechny drobounké, mají většinou křivé nohy, ale obličeje jak z alabastru a nádherné vlasy. Ale jak už to tak bývá, každý chce to, co nemá. Takže zatímco u nás si holky ničí pleť v soláriích, tady třetinu drogerie zabírají prostředky na bělení pleti. U nás si holky žehlí vlasy, aby je měly rovné, a tam si je kroutí, protože je mají rovné od přírody. A všechny se usmívají! Když nastoupila maminka nebo tatínek s malým dítětem, vstaly a pustily je sednout, stejně tak staré lidi. Nikdo se při nastupování a vystupování necpe, na peronu jsou namalovány šipky, které ukazují, že kdo nastupuje do vagonu, stojí po stranách dveří, a prostředkem lidé vystupují a oni to vzorně dodržují! Vzpomněl jsem si na podzemku v New Yorku, kde by hejskové tmavé pleti člověka i pošlapali, jen aby byli ve vagonu první, aby si mohli sednout, případně i lehnout. A politicky korektní blbci to ani nekomentují.

Thajsko 4

Domů jsem letěl s Aeroflotem. Je to časově nejkratší spojení do Prahy. Kde jsou ty doby, kdy do Bangkoku létaly naše aerolinie! Dělal jsem si vždy z Aeroflotu srandu. Ale kde je dnes Aeroflot a kde jsou ČSA? Když jsem letěl prvně z Thajska s Aeroflotem s Boeingem 777, byl jsem překvapen, jak milá posádka byla a kolik místa bylo v kabině cestujících. Bohužel to byla výjimka. Další lety byly s Airbusem A 330, kde kabinu navrhl nějaký magor pro trpaslíky bez nohou. Být namačkán v mini sedačce a kolena nacpaná do sedačky před sebou deset hodin, to je utrpení. Kolem procházely báryšni s nasupeným výrazem a systémem "nevidím, neslyším". Jedna z nich vypadala, že to má už za pár… Když narazila do mého zmučeného kolena vozíkem s jídlem, nějaké promiňte nebo jiná omluva nepadalo do úvahy. Ostatně vůbec nepouživaly slova jako "děkuji" nebo "prosím". Jejich nasupené obličeje ostře kontrastovaly s usměvavými Thajkami. Byl jsem zpět v socialismu! Naprostá neochota, u některých velmi chatrná znalost angličtiny, prostě zpět do říše zla! Přitom letenka není vůbec levná, stojí 22 tisíc korun, ale cestující je vyloženě obtěžují, a přitom mohou na palubách letadel Aeroflotu chtít kromě jídla jen vodu! Alkoholické nápoje odbourali jednou provždy. Nic se nezměnilo. Pouze typy letadel. Z Moskvy jsem letěl do Prahy Airbusem A 320 a tam bylo místa na nohy jak v tanečním sále.

Teď sedím nad počítačem, je šest hodin ráno a já nemůžu spát. Po dvou měsících mám přetočený čas. Koukám do zahrady, jak se šero mění v den, a jsem rád, že jsem doma. Rozvěšené provlhlé svršky páchnoucí plísní se vysušují na zahradě, aby mohly do pračky.

Foto autor



Diskuse


M. Krátký
13:41
12.8.2014

počet příspěvků: 1, poslední 12.8.2014 01:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.