26.4.2024 | Svátek má Oto


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 201

23.10.2012

Slovo podnikatel se stalo časem nadávkou, stejně pejorativní význam dostalo slovo manažer. Já bych si dovolil k tomu přidat ještě jedno velmi sprosté slovo a tím je "ajťák". To je zcela zvláštní živočišný druh, který obhajuje svou velmi dobře placenou existenci vymýšlením zcela nesmyslných změn v již zaběhlých systémech. Naposledy se tak stalo na serveru Seznam. Bez mého souhlasu změnili nejenom grafiku mailů, ale také ovládací panely. Aniž by se zeptali, jestli to chci, prostě jestliže dříve jsem v adrese napsal dvě písmena ze jméne adresáta, naskočily mi tam adresy, které s tímto jménem souvisely, dnes v zájmu údajného zrychlení a údajně větší spokojenosti zákazníka, tam naskočí adresy bez jména, takže nevím jestli s ním souvisí či je to jen podobná adresa někoho jiného. Proč, proboha? Proč mi nevrátí starý mail? Já nechci ten nový, kde ani nevím, jestli se mi podařilo mail úspěšně odeslat, protože úspěšné odeslání tam v šedivé barvě problikne jen na chvíli.

Tito podivní lidé používají také zvláštní jazyk. "Zaveďte si svůj účet!" Vím, co je účet, ale ve spojení s mailem? To za to mám platit, když je v záhlaví napsáno, že služba je zdarma? Nebo mě neustále na počítači naskakovalo, že si mám obnovit jakési zásuvné moduly. Co je zásuvný modul, netuším, a tak jsem poté, co jsem otevřel mail a naskočilo mi, že je strašně mrzí, že se něco pokazilo a mailová stránka zmizela, opustil prohlížeč Mozzila, protože přestože jsem obnovoval zásuvné moduly, seč mi síly stačily, neustále byly neobnovené. Proč tam jsou takové kraviny? Proč to nemůže fungovat stejně, jako to fungovalo dosud?

V práci používáme jeden systém, za jehož software zaplatil podnik nemalé peníze. Podobný systém používá většina leteckých společností a je velmi užitečný. Jenže! "Ajťáci" na něm neustále něco vylepšují a výsledkem těchto vylepšení není zdokonalení systému, ale naopak jeho neskutečné zkomplikování a zároveň odůvodnění existence tohoto velmi drahého oddělení u podniku. Většina zaměstnanců toto oddělení upřímně nenávidí. To, co dobře funguje po prvním kliknutí, vylepší tak, že to funguje až na páté kliknutí, to, co bylo v pravém rohu nahoře, je teď ukryto pod jiným symbolem jinde. Když je fofr, a ten je u nás skoro stále, tak si myslím, že by každý soud musel mechanika, který holýma ruka zabije "ajťáka", osvobodit. Něco jiného je sedět v kanceláři a hrát na počítači pasiáns a něco jiného je, když letadlo s cestujícími na palubě a s hysterickou posádkou čeká na nějaký díl a našinec se k němu kvůli nesmyslným "vylepšením" nemůže dostat a objednat ho.

Viděl jsem na internetu záběry z jakési kanceláře "open space", což je mimochodem také dobrá ouchylárna, jak zaměstnanec napřed buší do počítače a nakonec ho rozmlátí a zahodí. Mám dojem, že do tohoto stavu se dostala již většina z nás.

Přiblblá počítačová čeština dosahuje opravdu obludných rozměrů. Nedávno jsem zaslechl, jak v hospodě jedna holka povídá druhé: "Já lajkuju jeho statusy!" Proboha, co to je? Co se jí vlastně líbí? Jsem asi už starý a učit se to nebudu. Když mi synek říká, abych si to sejvnul nebo hodil na plochu, to jsem trochu pochopil, o co jde, ale lajkovat čísi statusy?

Chápu, že lidé v práci zasviní kapacitu počítače nesmysly, a tak se práce počítače zpomalí. Když nenáviděný "ajťák" počítač vyčistí, to je jediný okamžik, kdy ho rád vidím. V tu chvíli má jeho existence smysl.

Kde musí "milovat" ajťáky, je registr vozidel. Ministr nepoznamenaný prací, neboť po vysoké škole šel hned řídit České centrum kdesi a pak šel hned ministrovat, dal kvůli registru "hlavu na špalek". Přestože je nový systém pomalý a stále vypadává, stále vidím jeho přihlouple se usmívající tvář. Mám dojem, že každá ženská za přepážkou, kde jsou z druhé strany nervózní zákazníci, by mu přála strávit jednu směnu na své židli! Asi by ho ten úsměv přešel. Výplata sociálních dávek přes počítač, další hrobeček ajťáků. A to ty pitomce platíme z našich kapes!

***********************************************

SETKÁNÍ S JANEM ČECHEM
Tradiční podzimní setkání s autorem úspěšných knížek z leteckého prostředí Droga zvaná letadla a Nazdar orlové a neméně úspěšné knížky Vzpomínky z druhého kopce.
Ve středu 7. 11. 2012 od 18 hodin v Hudební vinárně, klub Mandragora, Korunní 16, Praha 2.