22.9.2017 | Svátek má Darina


VZPOMÍNKA: Problematika okurek

1.9.2017

Jaký byl herec, režisér a scénárista Jiří Datel Novotný (1944-2017)

“Poslouchej,” zeptal se zamyšleně Datel, “poslouchej, co ti říká problematika okurek?”

My jsme s velikou radostí používali výraziva komunistických funkcionářů. Slůvko problematika patřilo mezi jejich nejoblíbenější. Nebo reagence místo reakce: když ti dá někdo facku, tvou reagencí má být, že fackujícího nakopeš. Slůvko reakce se komunistům totiž hodilo pouze pro tzv. imperialistické centrály ideologické diverze. A snad nejvíce jsme milovali zkratku POZ. Musela být ovšem vyslovena s patřičným ostravským přízvukem, třeba dokonce i jako peozetka. Stejně, po ostravsku, se vyslovovalo také její plné znění: politicko-organizační zabezpečení. Důraz na změkčené t ve slově politicko. Totéž platilo i u slova problematika: změkčené t.

Ovšem, otázka po okurkách byla logická. Stáli jsme totiž na Václavském náměstí před restaurací, která o sobě říkala, že je bulharská. Dokonce se i tak nějak jmenovala. A my jsme měli v úmyslu ten podnik poctít návštěvou.

I to mělo důvod: večer před tím totiž v nočním pořadu Divadla Semafor (ještě v pasáži Alfa) vystoupil skladatel bulharského původu Angelo Michajlov. Ten pořad se jmenoval Nocturné (jméno si vymyslel Jiří Suchý a dodnes se za to stydí). Konal se od 11. hodiny večerní. Začínal poté, kdy odešli diváci večerního představení, a skončil, až skončil. Michajlov, který bydlíval (snad nastálo) v Československu, tam tenkrát předvedl své nejoblíbenější číslo: sedě u klavíru hrál a zpíval skladby světových velikánů, od Louise Armstronga snad až k Franku Zappovi.

Obecenstvo bylo nadšeno. Po představení se jeden divák, a byl to národní umělec Jan Werich, dostavil do zákulisí. U schodů, které vedly pod jeviště do baru, kterému se říkalo klubovna, spatřil Michajlova a řekl klasickou větu: “Pane Michajlove, až dodnes jsem se domníval, že být Bulhar je zaměstnání. Dnes jsem zjistil, že to může být i národnost.”

Pak si nasadil klobouk a, doprovázen dcerou Janou, pokračoval k druhému schodišti, které vedlo zákulisím ven, na čerstvý vzduch.

Byli jsme s Datlem u toho, takže jsme se zákonitě stali cíli skladatelova vyptávání: “Jak to ten pan Werich myslel?”

Moje odpověď, že řekl, co si myslel, nestačila.

Tak to musel uzavřít Datel: “Hele,” řekl, “ber to tak, že měl na mysli přesně to, co řekl.”

Chudák Angelo Michajlov se odpotácel do baru. Datel odešel domů jedním směrem, já druhým.

Jiří Datel Novotný

Jiří Datel Novotný

A další den jsme do sebe náhodně naletěli na zmíněném Václavském náměstí. Oba jsme zkusili najít odpověď na Michajlovovu otázku, až Datel řekl, abychom šli do bulharského restaurantu, před nímž jsme stáli, a že nám možná odpověď najde tamní prostředí. Stejně je doba oběda, stejně máme oba hlad, tak co.

Tak jsme se dostali k salátům, a od nich k okurkám: Datel totiž řekl, že ví také o jiném podniku, kde dělají skvělé guláše, a ať dělají jakýkoliv, vždycky do něj vrazí kyselou okurku. Ne, nikoliv sladkokyselou. Kyselou.

A to vedlo samozřejmě k jeho otázce, jak vůbec vidím problematiku okurek já.

Déletrvající debatu uzavřel Datel. Logickým salto-mortale, jako obvykle: “Krásný ženský přece loupají obyčejný okurky a to sloupaný si plácají na různý místa těla, i na ta, na která pouhým okem nedohlédneme. A tvrdí, že to pomáhá, aby byly krásný. A kdyby jenom to, kousky okurek si dávají i na víčka. Prý pak vypadají mladší. Ty ženský musí vědět svý, protože si neumím představit krasavici, jak si dává na víčka uříznutý plátky kyselých okurek.”

Jako vždycky, i tady mě uzemnil. Logikou.

Proto je to tak nelogické, že o něm musím ode dneška psát v minulém čase.

Datel, hrdý Táborák, kterého si oblíbil i jiný slavný chlapík z toho města, jeden ze zakladatelů českého swingu Jiří Traxler, sice původně vystudoval hotelovou školu, ale divadlo měl v krvi.

Po ochotnických začátcích se přihlásil Jiřímu Suchému. Ten sice pro něj původně neznal uplatnění na oněch posvátných prknech, ostatně v Semaforu pokrytých černým kobercem, ale udělal z Datla svého tajemníka.

Jak později připustil, nebylo to moudré: Datel pro něj rád nacházel ojedinělé desky nebo knihy po antikvariátech, ale chodit vyřizovat věci na úřady, k tomu se měl stejně málo jako Suchý sám.

Takže nakonec Suchý udělal z Datla herce. A toho nikdy nelitoval. Kdo si pamatuje postavu Krále z původního znění balady o Zlatém kolovratu, jak ji na základě básní Karla Jaromíra Erbena sepsali Jiří Suchý s Ferdinandem Havlíkem, musí uznat, co o něm později tvrdil sám autor Suchý: Datel tady předvedl, jak má správně znít tzv. herecký zpěv.

Mimochodem, jak tvrdí Suchý, Kytice je, společně s původním Jonášem a tingl-tanglem, jednou ze dvou nejúspěšnějších her Semaforu. Divácky i kriticky. Suchý sám si při té příležitosti několikrát položil otázku, zda stálo za to zakládat divadlo kvůli dvěma představením.

A ještě jedna drobnost: Suchý, veden zvláštním rozmarem, si vymyslel baladu, na niž Karel Jaromír původně ani nepomyslel. Tu o Bludičce. A stalo se, že několik (údajně odborných) kritiků ho právě kvůli téhle baladě pochválilo za citlivé zpracování Erbenova díla.

Jiří Datel Novotný

Ale zpět k Datlovi: šel dál. Vystudoval dokumentaristiku na FAMU a jeho filmové a (hlavně) televizní dílo dokazuje, že ji nestudoval nadarmo.

Zažil také pár velice nepříjemných chvil. Třeba tu, kdy po něm divoce vyjela obávaná Státní bezpečnost, aby jí hlásil, co dělá jeho principál Suchý, a co se vůbec děje kolem souboru. Datel to nejen odmítl, ale šel to také vzápětí oznámit Suchému. Ten ho sice chápal, ale, jak později sám několikrát řekl (a napsal), dost ho mrzelo, že nemá v souboru člověka, kterému věří a který by mu sděloval, co právě zajímá bolševické mocipány.

Datla to pak stálo řadu zákazů vystupování v televizi. I pár žádostí o výjezdní doložky mu úřady zamítly, jen aby mu ukázaly, kdo je tady pánem.

Ovšem: Datel se pak stal jedním z mála zaměstnanců Semaforu (kromě Jiřího Šlitra a Ferdinanda Havlíka co spoluatorů a Jitky Molavcové co spoluhvězdy), kterým Jiří Suchý nabídl tykání.

A teď tu Datel není. A bude mnohým z nás chybět.

Foto: Jiří Wagner



Diskuse


P. Hlosta
17:07
1.9.2017

J. Orel, Mgr
16:04
1.9.2017

P. Adler
19:25
1.9.2017

J. Lukavsky
19:28
1.9.2017

B. Rameš
13:06
4.9.2017

A. Alda
11:43
1.9.2017

počet příspěvků: 6, poslední 4.9.2017 01:06









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.