Andrej Babiš udělal tu chybu, že si nenašel dobrého krizového manažera. Měl ho hledat už v té době, kdy bylo jasné, že jeho politická firma má nestydatě vysoké preference a že teď budou pilní investigativci hledat ve všech skříních a škatulích kostlivce.

A že by v tom byl čert, aby Babiš s majetkem 85 miliard korun nějakého neměl. V listopadu 2015 šlo oznámení na dotační podvod a už to jelo. Vše zatím vyvrcholilo hlasováním ve sněmovně o vydání pánů Babiše a Faltýnka policejnímu vyšetřování.

Oba zmínění se zachovali rozumně v tom smyslu, že oba se hlasování coby poslanci zúčastnili a oba pro vydání hlasovali. To měla být politika od začátku: ano, vyšetřujte a pokud usoudíte, že šlo o podvod, nechť je soud co nejdříve. Vyšetřování ale spadlo jako na potvoru zrovna do voleb, náhoda tomu někdy tak chce. 21. října večer už budeme tušit, jaký to mělo efekt. Na průběh kauzy jako takové to bude mít dopad jen dílčí – pokud Babiš s Faltýnkem coby poslanci projdou, bude se o vydání hlasovat znovu, protože by měli obnovenou imunitu.

Jak tedy Babiš krizi zvládl?

Na otázku věrohodně odpovědí až volby. Zatím je třeba vzít v úvahu, že proti němu stojí výrazná část médií a prakticky každý, kdo se chce pokládat za součást elity anebo aspoň k ní přicmrdovat. Situace se dramaticky změní na přelomu října a listopadu, až půjde o sestavení vlády. Pak asi ta kauza Čapí hnízdo ztratí na atraktivitě a přetaví se do boje právníků. Kdo by se zajímal o něco, co se potáhne dalších patnáct let?

Jde o kvóty

Jen ten, kdo ještě věří, že děti nosí čáp, si mohl myslet, že soudní dvůr EU nezamítne žalobu Maďarů a Slováků na uprchlické kvóty. Je třeba ocenit realismus české reprezentace, že se k podniku předem ztracenému nepřipojila. Maďaři se odhodlali k otevřenému odporu proti bruselskému diktátu a Poláci jsou v těsném závěsu. Tady to smrdí dalším exitem a je opravdu záhada, že to obyvatelům bruselské věže ze slonoviny stojí za to. Přitom meritum sporu je v tom, zdali většinové hlasování podle Lisabonské smlouvy může rozhodovat o transferu cizích osob proti jejich vůli na území suverénních států proti jejich vůli. Jak se říkalo ve filmu Knoflíková válka: Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil.

Jak dál u nás? Před volbami se to asi nedozvíme. Tím spíš, že otázky související s unií nejsou v první řadě předvolebního zájmu. Přitom rozhodování o euru a o „tvrdém jádru“ budou součástí bezprostřední agendy, ať vyhraje Petr nebo Pavel. Zatím Petr i Pavel dělají, že se jich to netýká a že to nějak přejde.