24.11.2017 | Svátek má Emílie


VĚZEŇSTVÍ: Hyenismus

10.4.2017

Co je smyslem podnikání? Obyčejný člověk by asi odpověděl, že pořizování užitných věcí a prospěšných služeb pro pokrytí životních potřeb lidí a zkvalitňování lidského života. Pro podnikatele a ekonomy to je ale především tvorba zisku. Mluvíme přitom o zisku přiměřeném, o který usilují slušní podnikatelé, a nepřiměřeném, popřípadě nemravném, za kterým se ženou ti druzí. Ve světě, v němž Desatero v hlavách lidí nahradila nezkrotná potřeba hromadění peněz, otázka po mravnosti dosaženého zisku zní jako špatný vtip. Přesto si troufám tvrdit, že honba za nepřiměřeným ziskem, vytvářeným na úkor sociálně znevýhodněných lidí, je nemravná a může dosáhnout až rozměrů hyenismu. Jako příklad pro názornost uvádím prodej privatizovaných bytů z majetku OKD Zdeňkem Bakalou nebo provozování ubytoven pro „nepřizpůsobivé“ občany.

Z tohoto pohledu posuzuji některé problémy týkající se vězeňství, jež v současnosti řeší vedení Ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby ČR. Bez ohledu na to, proč se dostali za mříže, chovanci věznic patří k sociálně znevýhodněné skupině obyvatelstva a ždímání nemravných zisků z jejich nepatrných prostředků je projevem hyenismu.

Česká republika si v Evropě vydobyla nezáviděníhodné prvenství: vysokým počtem vězňů dlouhodobě patříme k nejhorším státům Evropské unie a stále se nedaří vývoj obrátit k lepšímu. Naše věznice jsou přeplněné do té míry, až to ztěžuje, ne-li znemožňuje výchovnou práci s vězni. Počet vězňů již dávno dosáhl stavu před Klausovou amnestií. Vzhledem ke způsobu, jakým na amnestii reagovala veřejnost, zmatená politickým štvaním proti bývalému prezidentovi, se nelze nadít, že by se opět věznicím odlehčilo stejným způsobem. Miloš Zeman amnestii nevyhlásí. Rozšiřování ubytovacích kapacit věznic přizpůsobováním různých náhodně získaných objektů potřebám vězeňství je příštipkaření, které nestačí tempu růstu počtu odsouzených. Pozdě, ale přece proto zřejmě dojde k tomu, že poprvé po 80 letech se bude stavět nová věznice „na zelené louce“.

Provoz věznic zatěžuje státní rozpočet neužitečnými náklady. Financování výstavby nové věznice bude další dírou do státní pokladny, z které potečou miliony. Každé opatření, které povede k zastavení přeplňování věznic novými přírůstky, je prospěšné. Úlevu by přineslo podstatné omezení recidivy: asi 70 % osazenstva věznic tvoří lidé, kteří nejsou za mřížemi poprvé. Mnozí z nich se vracejí do vězení hlavně proto, že během výkonu trestu ztratili rodinné zázemí, po návratu na svobodu nemají kam jít, nemají střechu nad hlavou, nikdo jim nepomůže najít zaměstnání. Dostávají se tak do obtížné životní situace, kterou nakonec řeší vyzkoušenou cestou: trestnou činností.

Proto je důležité usnadňovat odsouzeným udržení spojení s blízkými, kteří na ně čekají na svobodě. Mohou pomoci i zdánlivé maličkosti. Např. v Rakousku, které je počtem vězňů na opačném konci žebříčku než Česká republika, vězni mohou za určitých okolností udržovat styk s rodinou prostřednictvím videorozhovorů. U nás se poměry zlepšily v tom, že odsouzení mohou telefonovat vybraným osobám, pod dohledem a za drahé peníze: monopol na provozování sítě automatů ve věznicích má operátor O2 Czech Republic, který si od volajících nechává platit 15 Kč za minutu rozhovoru. Při omezených příjmových možnostech odsouzených vysoká cena citelně omezuje jejich styk s rodinou, některým jej přímo znemožňuje.

Poměry ve věznicích se od Listopadu 1989 vyvíjejí směrem k humanizaci vězeňství. Kdysi bylo nepředstavitelné, že by odsouzení mohli z věznice telefonovat. Dnes naopak jde Vězeňská služba ČR cestou usnadňování telefonního styku vězňů s jejich blízkými a snaží se o snížení poplatků za hovor. Již v době působení Jiřího Treglera v čele Vězeňské služby se v některých věznicích objevily stříbrné automaty izraelské firmy, která požadovala podstatně nižší cenu za hovor než operátor O2 Czech Republic. Ale Jiří Tregler resignoval dobrovolně na funkci (sic !) a stříbrné automaty z věznic zmizely.

Nicméně myšlenka nezapadla a současný generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal zachoval kontinuitu. Změna k lepšímu nastane již v nejbližší době, pokud ji nezmaří podnikatelský hyenismus zaštítěný státem. Koncem dubna vyprší platnost smlouvy mezi Vězeňskou službou ČR a operátorem O2 Czech Republic. Vězeňská služba vypsala výběrové řízení na nového provozovatele telefonních automatů ve věznicích, kterým ohrozila monopol O2 Czech Republic. Výsledkem bude podstatné snížení ceny hovorů vězňů: na prvním místě se umístil uchazeč, který nabízí poskytnutí služby za 2 Kč/min. Operátor O2 Czech Republic se umístil na posledním místě s požadovanou cenou 5 Kč/min. I to by ovšem byl hluboký pokles proti dosavadní ceně 15 Kč/min. a současně důkaz o tom, že operátor si nechával od vězňů platit „nekřesťanské peníze“.

Dalo by se očekávat, že po tomto odhalení se zastydí a přijme porážku. Nestalo se. Operátor O2 Czech Republic se nechce vzdát zlatého dolu ve věznicích, proto napadl výběrové řízení u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Jako jediný ze soutěžících měl úplné informace o rozmístění telefonních automatů ve věznicích a o poptávce po volání. Přesto tvrdí, že neměl dostatek informací na to, aby mohl být plnohodnotným účastníkem soutěže. Přidal se k němu i druhý neúspěšný soutěžící, společnost M-Communications. Úřad na ochranu hospodářské soutěže zakázal Vězeňské službě ČR plnit novou smlouvu o telefonování vězňů a vyměřil jí pokutu 100.000 Kč.

Vězeňské službě ČR nezbývá než se bránit právní cestou. Je v zájmu chovanců českých věznic, aby vedení Vězeňské služby ustálo vydřidušský tlak ze strany dosavadního operátora a Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Podobný je příběh přípravy na zavedení užívání monitorovacích náramků ke střežení osob odsouzených k trestu domácího vězení. Tento druh trestu byl u nás zaveden novým trestním zákoníkem, který nabyl účinnost k 1. lednu 2010. Jeho zavedení bylo spojeno s velkým očekáváním ve věci snížení počtu odsouzených za mřížemi. Trest se ale příliš neujal, protože stále ještě nejsou k disposici monitorovací náramky pro hlídání odsouzených a soudci zřejmě nedůvěřují jejich nahrazení náhodnými kontrolami pracovníky Probační a mediační služby.

Zavedení trestu domácího vězení do našeho trestního práva je nesporně prospěšnou novinkou. Velkohubý populista Jiří Pospíšil, za jehož působení ve funkci ministra byl po více než deseti letech příprav přijat nový trestní zákoník, si toho byl vědom a využil jej jako vlajkové lodi opatření pro pěstování své osobní popularity. Ale na nutnost zajistit monitorovací náramky zapomněl a dokonce se snažil o odsunutí účinnosti příslušných ustanovení trestního zákoníku o rok. Nestihl to, protože padla Topolánkova vláda, jejíž byl ministrem. Jeho nástupkyně Daniela Kovářová zavedla dohled nad odsouzenými prostřednictvím pracovníků Probační a mediační služby. Byl to krok poněkud dobrodružný a bývalé ministryni patří ocenění za statečnost, kterou jeho uskutečněním prokázala. Nebýt jejího rozhodnutí, možná by se trest domácího vězení dosud neužíval ani v současném omezeném rozsahu.

Daniela Kovářová také udělala to, co měl dávno před ní udělat Jiří Pospíšil: vypsala tendr na dodavatele náramků. Jenže vznikla Nečasova vláda a s ní se do čela ministerstva vrátil Jiří Pospíšil, který v rámci rozkopávání báboviček, jež si na jeho písečku uplácala holčička Daniela, tendr opět zrušil. Nový tendr nevypsal. Následovaly pak různé pokusy jeho nástupců o náramky se postarat, ale žádný nebyl v úřadě dost dlouho, aby věc dovedl do vítězného konce. Za působení ministryně Heleny Válkové vypsala tendr Probační a mediační služba, ten ale nakonec paní ministryně jako netransparentní zrušila. Než stačila zařídit vypsání nového, byla přinucena k resignaci, takže úkol nedokončila.

Do tendru, který vypsal její nástupce Robert Pelikán, se žádný zájemce nepřihlásil. Ministr si pomohl spuštěním soutěžního dialogu, v němž z pěti uchazečů se na první místo prosadila firma SuperCom. Začala příprava smlouvy a výroby. Robert Pelikán tak nabyl reálnou naději, že se mu podaří zahladit následky nezpůsobilosti Jiřího Pospíšila obstaráním vytoužených náramků. Dlouho se ale z úspěchu neradoval, protože dvě neúspěšné firmy výsledek soutěžního dialogu napadly a nyní jsme v očekávání, zda některá z nich nebo obě podají Úřadu na ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkoumání postupu ministerstva. V případě, že to udělají, může dojít ke ztrátám času a ke komplikacím, které způsobí, že k uzavření smlouvy s dodavatelem náramků do voleb nedojde. A za to, co se bude dít po volbách, nemůže nikdo odpovědně ručit.

Stěžovatele nezajímá, že na zavedení náramků naše vězeňství čeká již od r. 2010 s tím, že převedení několika set vězňů ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazebně stíhaných do režimu trestu domácího vězení přinese ročně státu milionové finanční úspory. Nestarají se ani o osudy rodin, čekajících na návrat svého člena z vězení. Nevadí jim ztráty způsobené odsouzeným znemožněním účasti na trestu domácího vězení, kteří by při výkonu trestu mohli řešit své ekonomické problémy. Zisk stěžovatelů stojí pro ně nad všemi ostatními hodnotami. Jsme tak svědky projevů podnikatelského hyenismu pod ochranou státu.



Diskuse


T. Urbanec
15:26
10.4.2017

I. Novák 763
13:02
10.4.2017

J. Hejna
10:21
10.4.2017

Š. Hašek
12:54
10.4.2017

J. Tachovský
9:25
10.4.2017

Š. Hašek
10:06
10.4.2017

R. Szewczyk
10:27
10.4.2017

J. Tachovský
10:37
10.4.2017

J. Schwarz
19:17
10.4.2017

L. Křivan
7:35
10.4.2017

Š. Hašek
8:40
10.4.2017

F. Lesniak
7:26
10.4.2017

J. Jurax
3:37
10.4.2017

Š. Hašek
8:47
10.4.2017

P. Sulc
0:55
10.4.2017

P. Dvořák
1:41
10.4.2017

J. Jurax
3:41
10.4.2017

počet příspěvků: 23, poslední 10.4.2017 09:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.