Čtvrtého května se ve Velké Británii konaly volby do regionálních orgánů. Konzervativní strana v nich slavila vítězství.

Regionální uspořádání Velké Británie není zrovna jednoduché. Jelikož tradičním prvkem místní správy je hrabství (county), velká část Anglie je dodnes lokálně řízena pomocí tzv. county councils (hrabských rad). Přes své aristokratické jméno jde o plně volené orgány. Některé oblasti Anglie však byly ze systému hrabství vyčleněny jako tzv. unitary authorities(např. Cornwall nebo ostrov Wight). V Severním Irsku se county councils proměnily na district councils(okresní rady), Skotové říkají svým oblastem council areas. Aby toho zmatení nebylo málo, některé anglické county councilsvypustily ze svého jména pojem county, kdežto pár unitary authorities si jej do názvu pro změnu vložilo. Kromě toho byly v roce 2009 zavedeny i vyšší celky (combined authorities), například Greater Birmingham.

Dnešní Británii tedy pokrývá značně složitá mozaika struktur, kterým pro účely tohoto článku budeme říkat regionální orgány, abychom se do toho příliš nezamotali. A do části těchto regionálních orgánů se 4. 5. 2017 volilo.

(Proč do části? Protože ve Velké Británii se lokální volby neodehrávají všude naráz. Každý rok si je odbývají jiné regiony.)

Celkově se bojovalo o 4851 míst v regionálních orgánech a rovněž o šest primátorských křesel, které jsou nyní nově přímo voleny občany. Do voleb nastoupily jak velké strany (konzervativci, labouristé, liberální demokrati), tak i menší regionální strany, např. velšská Plaid Cymru. Lehce kuriozním uchazečem byla Mebyon Kernow – strana snažící se na poloostrově Cornwall vzkřísit vymřelý keltský jazyk kornštinu. (Mají v tom určité úspěchy.)

Dvojjazyčná cedule na hranici Cornwallu.

Jelikož za měsíc se mají konat předčasné volby do Dolní sněmovny, přikládal se výsledku těchto regionálních voleb určitý prognostický význam. Hlasovalo se mj. v celém Skotsku, které bude asi ještě celostátně politicky dost významné (nesouhlas s Brexitem byl ve Skotsku výrazný, v referendu získalo Remain64 %). Další zajímavou otázkou bylo, jak se změnila bilance mezi pravicí a levicí. Nejvíc co hájit měli totiž labouristé – ze 4851 křesel jich před volbami ovládali 1535. Z průzkumů mínění bylo patrné, že o některé zastupitele přijdou. Naopak konzervativci si slibovali rozšířit svých 1336 křesel aspoň „o pár set“ a předehnat labouristy.

Nejistou zůstávala zejména volební účast. K regionálním volbám se v Británii většinou nechodí s takovým nadšením, jako k volbám celostátním. A to by mohlo s výsledky notně zamíchat. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Takto:

Konzervativní strana se vynořila jako jednoznačný vítěz. Ke svým 1336 křeslům přidala dalších 563 a celkově má nyní 1899 radních (councillors). Ve 28 radách má absolutní většinu a může si tam vládnout, jak chce.

Labouristé utrpěli bolestnou, i když nikoliv fatální porážku. Přišli o 382 radních a o některé regiony, včetně významných volebních bašt. Nepříjemným překvapením byly špatné výsledky ve velšských oblastech Merthyr Tydfil a Blaenau Gwent, stejně jako ve skotském Glasgow. Všechno jsou to bývalé průmyslové regiony, které tradičně volily levici, ale nyní daly přednost nezávislým kandidátům. Udrželi si ale aspoň hlavní město Walesu Cardiff, které před volbami také vypadalo nejistě.

(Muselo by se stát opravdu hodně, aby celoživotní fanda Labour party hodil svůj hlas toryům. Vůči kandidátkám nestraníků však bývají zběhlí voliči labouristů daleko vstřícnější.)

Naprostý masakr utrpěla UKIP, strana, která ještě před dvěma lety hýbala britskou politikou. Když dosáhla svého (Brexitu), převzali veslo jiní a UKIP se tím vlastně stala přebytečnou. V těchto volbách dopadla velmi zle: ze 146 radních jí zůstal jen jeden jediný! Lépe než UKIP jsou tak na tom i cornwallští vlastenci z Mebyon Kernow, kteří mají ve svém regionu čtyři zastupitele. To je anihilace, ze které se UKIP už nemusí vzpamatovat.

Aneb, jak praví Rudyard Kipling ve své básni „If“:

If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same;

Někdy se opravdu stane, že triumf a katastrofa přijdou ruku v ruce.

V ostře sledovaném Skotsku pokračovala pozvolná destrukce labouristů, kteří ztratili třetinu radních. Naopak místní konzervativci dost posílili – více než dvojnásobně – a posunuli se na druhou příčku v žebříčku skotských stran. Mají teď o 14 radních více než skotští labouristé, čemuž by ještě před deseti lety nikdo nevěřil. Místní předsedkyně Konzervativní strany Ruth Davidson může tedy být spokojena. Na vrcholu ovšem stále trůní Skotská národní strana, která ztratila jen nevýznamné množství radních (7 ze 438).

Budou-li se podobné poměry opakovat v celostátních volbách začátkem června, může Theresa May očekávat pohodlné vítězství, i když ne tak drtivé, jak si možná slibovala. To, že se konzervativní straně podařilo „vyzobat“ bývalé voliče UKIP, jí dává v Anglii i ve Walesu nezanedbatelnou výhodu. Na druhou stranu tím roste riziko další polarizace mezi Anglií a Skotskem. Jestliže konzervativci absorbovali několik milionů voličů UKIP, jejich brexitová politika se tím nutně stane tvrdší; a to je přesně to, co Skotská národní strana odmítá.

Myslím si, že nejtěžším úkolem Theresy May nebude ani tak vyjednání konečné úpravy vztahů s Bruselem, jako zachování Spojeného království v aktuální podobě. Proti nezávislosti Skotska sice hovoří jeho tristní státní finance, ale v každém takovém sporu existuje určitá emocionální hranice, od které už je lidem vesměs jedno, zda na odtržení prodělají nebo ne. Pamatuji si ještě rozpad Československa v roce 1992. Státní rozpočet byl tím posledním, co se tehdy řešilo.

*****************************

Hudební epilog
Když už jsem zmínil ty patrioty z Cornwallu...

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora