21.8.2017 | Svátek má Johana


VĚDA: Kulaté výročí objevu pohřebiště

15.4.2017

200 let od objevu popelnicové nekropole z doby bronzové u Krnova

Kdo zná Krnov, ten ví, že bezprostředně v jeho sousedství je kopec se dvěma vrcholy. Při cestě do Krnova od východu nebo od severu je zdaleka vidět. Jmenuje se Cvilín. Vyšší vrchol – Přední cvilínský kopec (441 m n. m.) se nachází něco málo přes jeden kilometr jihovýchodně od středu Krnova. Je na něm barokní poutní kostel z roku 1722 a 29 metrů vysoká rozhledna s výhledy na Hrubý Jeseník a daleko do polských rovin.

Přední cvilínský kopec s barokním kostem a rozhlednou

Přední cvilínský kopec s barokním kostem a rozhlednou

Přední cvilínský kopec (nazývaný také Burgberk), byl osídlen již v době kamenné. Jeho vrchol byl obehnán valem, jenž se zčásti zachoval. Většina valu byla rozebrána v roce 1871, kdy se stavěla železnice z Krnova do Opavy. Podle dochovaných svědectví se do železničního náspu sypala zemina plná kostí a kamenných seker. Nicméně zachovalo se toho dost a nové nálezy se na Předním cvilínském kopci nacházejí stále.

Asi jeden kilometr dál na jihovýchod je Zadní cvilínský kopec (423 m n. m.) se zříceninou gotického hradu Cvilín (zvaného také Šelenburk), který po zpustošení za třicetileté války již nebyl obnoven. V době bronzové se zde nacházelo rozsáhlé hradiště o rozloze více než 20 hektarů s valy vysokými několik metrů. Ve Slezsku jde o největší hradiště. Na Moravě ho překonává pouze hradiště z pozdní doby bronzové v brněnské městské čtvrti Obřany.

Východní svah  Zadního cvilínského kopce

Východní svah Zadního cvilínského kopce

Dvousté výročí objevu hradiště na Cvilíně je také výročím začátku archeologického bádání na Krnovsku. Okolnosti, za nichž k objevu došlo a zejména po něm následující události mají daleko do toho, co si dnes pod archeologickým bádáním představujeme. Vše začalo v cihelně nedaleko východního svahu Zadního cvilínského kopce, kde mezi hradní zříceninou a dnešní krnovskou městskou částí Červený dvůr dělníci při kopání cihlářské hlíny našli v roce 1817 žárové pohřebiště s popelnicemi.

Nález rozsáhlého pohřebiště byl považován za objev hodný pozornosti. Již v následujícím roce ve Vídni vyšel článek „Urny nalezeny v Krnovském knížectví“. Vznosný název publikace, ve které článek vyšel, snad stojí za zmínku: Malebný zápisník pro přátele krajinných, přírodních a uměleckých pozoruhodností rakouské monarchie. Čtenáři si z kresby mohli učinit představu, jak žárový hrob vypadá. Vedle nádoby s popelem zemřelého měl hrob další nádoby s milodary. V roce 1819 o popelnicovém pohřebišti psal pražský časopis Hesperus.

Rozloha, tvar a situování v terénu hradiště na Cvilíně

Rozloha, tvar a situování v terénu hradiště na Cvilíně

Ilustrované časopisy té doby přinášely zprávy o vykopávkách v Pompejích. Z celé Evropy cestovali lidé do Itálie, aby viděli antické památky. Zájem o starožitnosti patřil k dobrému tónu. Majetnější lidé se zájmem o dějiny, ale i ti, kteří chtěli „být na úrovni“ si pořizovali sbírky starožitností. Ne každý ale mohl mít v salónu pravou antickou sochu, takže méně movití si pořizovali domácí sbírky starožitností z toho, co bylo zrovna dostupné. Osud popelnicového pohřebiště by zpečetěn.

Cihlářští dělníci popelnice rozbíjeli a vybírali z nich věci, které se daly zpeněžit. Od počátku navštěvovali naleziště i vážní badatelé a mnoho nálezů se díky nim uchovalo v muzeích. Nálezy z nekropole má i Městské muzeum Krnov, do jehož sbírek se dostaly při založení muzea v roce 1882 od soukromých osob. Podle dobových zpráv bylo hledáním „pokladů“ zničeno mnoho tisíc hrobů. Muselo jít o desítky tisíc předmětů, které se tehdy rozptýlily po celé Evropě. Likvidování nálezů na lokalitě těžbou cihlářské hlíny pokračovalo ještě v 50. letech 19. století až do úplného zničení popelnicové nekropole.

Později bylo hradiště z doby bronzové na Cvilíně – Šelenburku zařazeno do kulturního komplexu lužických popelnicových polí. Morava a Horní Slezsko byly jižním okrajem rozsáhlého okruhu, který zahrnoval Slezsko, Lužici, střední Německo, Polsko, na severu sahal až k Baltu a na východě k západní Ukrajině. Pojmenování „lužická“ je dáno tím, že ji v roce 1880 objevil v Lužici německý lékař a archeolog Rudolf Virchow. Jejím typickým znakem je nový způsob pohřbívání – od mohylových hrobů se přešlo k pohřbívání žehem. Vznikala rozsáhlá popelnicová pohřebiště (na Moravě a ve Slezsku je jich známo kolem stovky), některá i s tisíci hroby, jak tomu bylo pod Cvilínem. Na nich se do uren nebo vedle nich do dalších nádob ukládaly jako milodary zejména bronzové předměty.

V publikaci Pravěké památky Krnovska od Svatopluka Břízy je pozoruhodné srovnání hradiště na Cvilíně – Šelenburku s homérskou Trójou. Obě hradiště mají stejnou velikost a tvar, shodné situování k světovým stranám, dva vrcholy uvnitř valového opevnění, jižní bránu a u obou byl severní vrcholek uvnitř hradiště zesílen dalším opevněním, které v případě hradiště na Cvilínu využili ve 13. století stavitelé hradu. K zničení Tróje, jak je popisuje epos Ilias, došlo někdy v letech 1300 – 1200 př. n. l., což může být docela dobře doba vzniku hradiště na Zadním cvilínském kopci. A jak dlouho bylo obýváno? Určitě několik století, snad až do doby kolem roku 700 před n. l.

Valy hradiště obepínaly plochu větší, než mělo město Krnov ve středověku. Středověký hrad zaujímal jen malou plochu v severní části komplexu pravěkého hradiště. Představu o hradišti si můžeme udělat z letecké fotografie pořízené metodou laserového skenování krajiny. Na snímku není vidět žádná vegetace, zato na něm vyvstanou věky pohřbené stopy lidské činnosti, zaniklé komunikace a spousta detailů, které by při sebepečlivějším pozorování krajiny lidské oko nevidělo.

Archeologie by ale neměla být jen sbíráním artefaktů, kreslením střepů a zařazováním nálezů do archeologických kultur. Kdo vlastně byli ti lidé, které věda řadí do komplexu kultur lužických popelnicových polí? K jakému etniku patřili nebo mohli patřit lidé z pravěkého hradiště doby bronzové na Cvilíně?

Hradiště na letecké fotografii

Hradiště na letecké fotografii

Hned po objevu popelnicové nekropole u Krnova neopomněli němečtí badatelé v publikacích o nálezech označit obyvatele pravěkého hradiště za Germány. Na to ihned odmítavě reagoval zakladatel české archeologie jako vědního oboru Jan Erazim Vocel. I o mnoho let později uznávaný archeolog Karel Jaroslav Maška neměl o totožnosti lidu lužických popelnicových polí sebemenší pochybnosti a ztotožnil je se Slovany, kteří podle něj „už nikdy naše území neopustili“. Ve francouzské literatuře o Keltech se lze setkat s názorem, že středoevropský lid lužických popelnicových polí se podílel na utváření Keltů. Dnes je shoda o indoevropském původu lužického lidu. Ovšem kultura lužických popelnicových polí není zcela správný název, jelikož se ve skutečnosti jedná o komplex mnoha kultur, a tak mohou mít pravdu všichni. Je třeba si uvědomit, že její vznik je datován do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.

Budete-li mít cestu kolem Krnova, můžete Cvilín navštívit. Z města je to docela příjemná vycházka. Kolem poutního kostela, rozhledny až k ruinám gotického hradu v areálu kdysi mocného pravěkého hradiště, jehož hřbitov měl desítky tisíc hrobů, z nichž se do dnešních dnů nedochoval ani jediný.

Foto: autor

Pozn.: Obrázek s porovnáním hradiště na Cvilíně a homérské Tróje převzat z publikace Svatopluka Břízy Pravěké památky Krnovska (Městské informační a kulturní středisko, Krnov 2006), letecká fotografie hradiště pořízena v Městském muzeu Krnov z obrazovky počítače.



Diskuse


J. Kanioková
21:47
15.4.2017

V. Vaclavik
8:50
15.4.2017

L. Novák 475
7:30
15.4.2017

počet příspěvků: 3, poslední 15.4.2017 09:47









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.