Koupil jsem si zařízeni na skenování negativů a zanořil se do diluviálních sfér svého kutlochu. I vynořily se vzpomínky a fotky, na které jsem dávno zapomněl, nevěděl jsem, že je vůbec mám. Některé jsem naskenoval kdysi z fotek, ale na negativech jich je daleko víc.

V listopadu v roce 1989 jsem odjel se skupinou kolegů do Velké Británie. V roce 1988 dostaly British Airways nápad, že pomohou ČSA a najmou si v Praze mechaniky na obsluhu svých letadel, i vypsaly konkurz. Vybraly ze sta uchazečů čtyři a já měl to štěstí, že jsem byl mezi nimi. Adepty vybírali manžeři BA a nikoliv ČSA; jim bylo jedno, kdo je ve straně a kdo dělá nástěnky. Po různých peripetiích, kdy se vedení ČSA snažilo tam za odměnu poslat své lidi, ale ty zase nechtěla BA, k nám přidali alespoň dva kluky jako dozor, a tak nás šest koncem listopadu 89 odcestovalo do Londýna. Tady se tvořily dějiny a my byli v Londýně. Poprvé v životě jsem ocitl na tak ohromném letišti, jakým je Heathrow. V době, kdy výcvikové středisko ČSA pro mechaniky byl zaboudlý archiv v hangáru F a pomůckami byly obrazy agregátů ne nepodobné školním mapám, jsme se ocitli najednou ve dvacátém století, kdy jsme kromě skript měli k dispozici simulátory pilotních kabin všech letadel, která tehdy BA používaly.

Byli jsme z toho s Láďou u vytržení. Místo toho, abychom ve volných chvílích jeli do Londýna, trávili jsme volno na letišti a v hangárech. Když bylo nejhůř a lilo a bolely nás nohy, zašli jsme do Runway Coffee, dnes neexistující kavárny u prahu dráhy 27L. Tam bylo nádherně! Po škole, odpoledne, když se vracel Concorde z New Yorku, venku bylo hnusně, na stole korbel čaje a okna se třásla, nad kavárnou se přehnal stín bílé delty, za ním kondensační čáry, no prostě nádhera! Náš vyučující, když viděl, že nám padají hlavy, tak objednal mikrobus a jeli jsme se podívat na Concorde do hangáru. Dnes Concorde nelétá a ani hangár, ve kterém byly, bývalý hangár BOAC pro VC 10, už neexistuje.

Ostatně výcvikové středisko ve Viscount House Annexe už neexistuje. Zůstaly mně jenom fotky a skvělý pocit, že jsem tam byl. Když jsem viděl prvně hangár, kde se opravovaly Boeingy 747, zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Pražský hangár F byl proti tomu klubový hangár. A vedle stála lakovna, kam natáhli Jumbo a celá podlaha s ním sjela o metr dolů, aby mohly přijet k letadlu doky. Do hangárů jsme se mohli chodit koukat dle libosti. Kdo by potom mařil čas ježděním do Londýna? Jen malověrní!

Když nám Geoff, náš učitel, zakázal letiště, že musíme přeci vypadnout a někam se podívat, zorganizoval Javor návštěvu Duxfordu. Tehdy bylo toto muzeum velmi složitě přístupné, a tak jsme jeli vlakem do Cambridge a odtamtud nás Javorův kamarád hodil autem do muzea. Bylo to shodou okolností v den, kdy u nás padla komunistická vláda. V den, kdy to u nás bolševici odpískali, jsme stáli u B-52D, symbolu imperialismu. Tehdy ještě toto krásné letadlo stálo venku na ploše, muzeum U.S. Air Force dosud neexistovalo. Tehdy se mohlo i do hangárů, kde renovovali letadla. Tak jsem se vrátil s bundou od základovky zinc chromate. "To nesmíš nechat vyčistit, to je památeční flek! Od hořčice to má kdejakej vořežprut, ale základovka ze Spitfire, to mají jenom znalci!" Na ploše letiště tehdy také stál DH-106 Comet 2 (C.2) RAF, který tam byl 10.1.1975 přelétnut. Dnes tam již není. V hangáru stojí v barvách BOAC Comet 4, který stál léta na ploše v barvách posledního uživatele Dan Air London.

V roce 1992 jsem byl s Jayem Selmanem v Greensboro v Severní Karolině. Tam měla bázi společnost Wrangler Aviation. Že vám to jméno něco připomíná? Ano, byla to společnost rozvážející po světě výrobky stejnojmenného výrobce oděvů pro volný čas Wrangler Blue Bells. Byl to v té době asi poslední provozovatel nádherných letadel Canadair CL-44D-4, velkých čtyřmotoráků s odklopnou zádí, které vznikly na základech licenčně vyráběné Bristol Britannie. Velmi ochotní pánové nás nechali prolézat éra dle libosti. O pár let později jsem tato letadla viděl v Greensboro za plotem vyřazená. Smutná podívaná! Místo těchto krásných ptáků tam stál Lockheed Tristar. Ten je dnes již také historií a společnost Tradewinds - Wrangler Aviation vozí jeans šesti Airbusy A300B-4.

Inu čas letí, před pár dny jsem oslavil 62. narozeniny, a pokrok a zvlášť v letectví se nedá zastavit.

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora