Při návštěvách rodné země nezřídka dostávám otázku, co mi na Americe nejvíc vadí. Bez váhání vyhovuji a překvapuji tvrzením, že je to právní systém, fungování justice, její formalismus, přesvědčení, že jedinou hodnotnou metou je vítězství za každou cenu, i když pak právo a spravedlnost nezřídka mívají pramálo společného. Američtí juristé jsou však přesvědčeni, že jejich systém je ten nejlepší na světě. Přitom lze jen zřídka potkal takto přesvědčeného experta, který by měl aspoň minimální ponětí, jak právo a výkon justice vypadá v jiných zemích.

Americký soudní proces, ať už trestní či civilní, je založen na principu zvaném adversarial. Protivníci neusilují o „hledání pravdy, viny či neviny“, jde o konflikt, v němž se uplatní snaha využít a zneužít procedurální finesy. Podaří-li se mi předsvědčit porotu, aby vynesla osvobozující rozsudek ve prospěch mého klienta, mnohonásobného vraha, má reputace poroste, jakož i sazby, které budu příště účtovat. A prokurátor na opačném konci kolbiště bude neméně vehementně manipulovat s důkazními prostředky, aby on zvítězil, jeho prestiž vzrostla a nezřídka pak došlo k odstartování politické kariéry, i za cenu zničení života nevinnému člověku..

Tzv. Miranda Rule zaručuje právo k ničemu se nepřiznávat(self-incrimination). Případ s typickým dopadem: James W. Killough ve Washingtonu, D.C., zavraždil svou manželku a tělo nacpal do popelnice. K činu se třikrát dobrovolně bez donucení přiznal. Policie mu ale jeho přiznání dostatečně nerozmlouvala, a soud proto vynesl osvobozující rozsudek. V New Yorku mladistvý Angel Claudio spáchal vraždu střelnou zbraní, přiznal se svému advokátovi Marku Hellerovi a ten mu doporučil, aby se k činu přiznal. Soudce Kenneth Browne ale něco takového nepřipustil a ve svém 47 stran dlouhém zdůvodnění zatratil advokáta Hellera pro jeho hrubé porušení profesionální povinnosti (serious incompetence). „Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila,“ prohlásil známý newyorský advokát Ronald J. Kuby, specialista na obhajobu ultralevicových revolucionářů. „Není povinností právníků přispět k tomu, aby rozsudek byl správný,“ souhlasí Stephen Gillers, profesor etiky práva. Právníci obhajují své právo mást.

Tzv. Exclusionary Rule nařizuje, že sebemenší procedurální nepřesnost znemožňuje odsouzení sebevětšího zločince. V texaském Dallasu Arley Thomas se dostal před soud kvůli drogám – kokainu. Písařka ale omylem do protokolu místo „coca“ napsala „cocoa“. Osvobozující rozsudek následoval. „Přece ho nemohu odsoudit za vlastnictví čokolády,“ zdůvodnil soudce Jack Hampton. V New Yorku trojnásobný vrah Guy Gregg vinou kancelářského překlepu byl poslán domů po zaplacení pokuty 75 dolarů. Rovněž v New Yorku, prchající zloděj nesl tolik kabelek, že jich několik upustil. Kdosi je zvedl a předal policii. Tato občanská iniciativa – t.j. předání ukradeného zboží bez zlodějova souhlasu – soudu postačila, aby vynesl osvobozující rozsudek. Takové „vylučující pravidlo“ neexistuje v žádné jiné zemi. O jejím zavedení uvažovali ve Velké Británii, Kanadě a Izraeli, ale včas si to rozmysleli.

Americké soudy v návalu práce si vypomáhají tzv. plea bargaining („přiznávacím smlouváním“), dohodou mezi obviněným a státem o druhu zločinu a výši trestu. Nejvyšší soud shledává tuto praxi jako naprosto nepominutelnou, bez níž by justiční mašinerie nemohla fungovat. V praxi to pak vypadá i takto: Recidivista Calvin Jackson se přiznal k vraždě devíti starších žen, které uškrtil a ubodal. Policie na Manhattanu neprojevila o tuto činnost příliš zájmu a vypracovala spis jen ve věci násilné loupeže. Hrozil trest patnácti let odnětí svobody. Následovalo však úspěšné přiznávací smlouvání, prokurátor a obhájce se dohodli a soud dohodu schválil. Mnohonásobný vrah si šel odsedět trest v trvání třiceti dnů.

V procesech před porotou zazáří jedinci s talentem pro drama a šalbu. Zejména v některých státech, kde rozsudek poroty musí být jednomyslný, se naskýtá výtečná příležitost ovlivnit úplatkem nebo hrozbou újmy členu rodiny. Potom nepřekvapuje žeň bizarních zprošťujících rozsudků. Nejednou jsem již v televizi sledoval vychloubání gangstera, kolik takových verdiktů se mu podařilo zfixlovat.

- - -

Na rozdíl od Velké Británie, kolébky anglosaského zvykového práva, se na opačném břehu Atlantiku zrodila jeho prapodivná americká varianta. Podle sdělení Nejvyššího soudu si americký proces zásluhou dovolených procedurálních průtahů v průměru vyžádá desetkrát víc času a nespočetněkrát víc nákladů. Rovněž na rozdíl od Velké Británie americký systém dovoluje porotní procesy v občanskoprávních sporech.

Výsledkem jsou přečetná absurdní rozhodnutí. Velké slávy například získalo uvažování poroty v Albuquerque, stát New Mexico, přiznavší devětasedmdesátileté stařeně náhradu škody ve výši tří milionů dolarů, poněvadž si do klína převrhla šálek kávy u McDonalda, který ji předem nevaroval, že horká káva je horká.

Jen čtyři procenta pozemšťanů jsou Američané, ale sedmdesát procent všech právníků jsou rovněž Američané. Dočetl jsem se, že v jednom mrakodrapu v San Francisku má kanceláře víc advokátů, než je jejich celkový počet v civilizovaně fungujícím Japonsku. V New York City jeden ze sto patnácti obyvatel je právník, ve Washingtonu je jich napěchováno ještě víc. Harmonie ve společnosti ovšem vůbec není v jejich zájmu. Však proto se tolik zasloužili, že Američané se stali onou litigatious society, kde téměř každý se soudí s každým a advokáti bohatě inkasují. Zrodil se „národ obětí“ (A Nation of Victims, titul výtečné knihy autora Charlese J. Sykese), osobní odpovědnost přestala existovat. Jestliže kradu, jsem obětí kleptománie. Dentista, obviněný z necudného osahávání pacientek, se domáhá od státu milionu dolarů jako kompenzaci svého handicapu, tzv. fondling disease - nezkrotitelného pudu osahávat ženské plemeno.

- - -

Záplavy tak absurdních požadavků umožňuje skutečnost, že v USA neplatí pravidlo loser pays - všude jinde ve světě uplatňovaná odpovědnost žalobce hradit náklady řízení a výlohy protistrany v případě prohry. Všechny snahy o uzákonění tohoto nejsamozřejmějšího principu, jenž by účinně odrazoval od podávání frivolních žalob, prozatím ztroskotaly zásluhou mocné lobby advokátů, kteří by tak přišli o přemnoho lukrativního byznysu. Takže nadále mají žalobci všechno gratis a žalovaná strana nikdy nemůže opravdu vyhrát – však každý, i stoprocentně vyhraný spor ji stojí čas, nervy a nemalé peníze. Takový advokát bývá nikoliv nepřesně přirovnáván k hotelovému zloději, který jde od dveří ke dveřím, až se mu podaří do některých vniknout. Praxe tzv. contingency fee mu zaručuje, že bude mít o práci postaráno. Je to totiž dohoda s klientem, že v případě prohry to klient bude mít zadarmo, nebude nic platit, nemůže tratit, kdežto v případě výhry se podělí, třeba půl na půl. V Kalifornii bicyklista jel po soumraku bez světla a vrazil do automobilu. Zažaloval výrobce svého kola za nedostatečné upozornění, že za tmy bývá tma. V televizi jeho advokát Ken Berkowitz vehementně obhajoval správnost rozhodnutí poroty, jež jeho klientovi přiznala náhradu škody ve výši sedmi milionů dolarů. Výtečně v Kalifornii též dopadl člověk, který si šel zaplavat v Pacifiku a zranil se. Nezažaloval moře, ale přímořské město Beach City a porota ho obohatila šesti miliony dolarů z kapes daňových plátců.

Končím s doporučením, které mi v roce 1995 uveřejnily Listy pod názvem „Užitečná opatrnost před cizími vzory“. Podílel jsem se v ČR na přípravách otevření jedné z právnických fakult a při té příležitosti se snažil sabotovat asistenci amerických poradců, kteří o evropské právní tradici neměli ani ponětí. V pražských novinách jsem se dočetl o vystoupení prominentních zámořských juristů. Na právnické fakultě Karlovy univerzity předvedli, jak vypadá proces před porotou. „Naši právníci, advokáti i studenti mohli sledovat proces s vysokou právní kulturou...“ referovaly Lidové noviny.

Něco amerického bych v České republice přece jen rád viděl: nemazlit se s těmi, kteří soudem pohrdají, obsílku ignorují, k řízení se nedostaví a český soud reaguje pouhým odložením soudního zasedání.. V Americe by se třeba stalo, že takového lajdáka by postihla pořádná pokuta a předvedení v klepetech.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče