Z takového práva jedince ale nevzniká automatická povinnost státu vyhovět každému, i bezcennému, sebevíc neatraktivnímu žadateli, tak jak se domáhá Eric Holder, Obamův blízký spolupracovník ve vládní funkci Attorney General. Kde jsou ty časy, kdy se u nových příchozích automaticky předpokládala jejich povinnost se sami o sebe postarat a nespoléhat na stát, aby plnil žebráckou misku.

Notnou změnu v teorii i praxi v šedesátých letech minulého století způsobil nový imigrační zákon, o jehož prosazení zvlášť vehementně usiloval senátor Edward Kennedy. Dřívější kritéria na základě kvot, rezervovaných jednotlivým národnostem, nahradil příbuzenským vztahem k žadateli. To vedlo k nevyhnutelnosti, že brána se uzavřela ve prospěch užitečných, národu prospěšných vzdělanců (hodnocených bodovým systémem například kanadským), nyní však s preferencí pro tucty strejců a sestřenic bez jakékoliv užitečné kvalifikace, v přemnohých případech bez schopnosti či ani zájmu aspoň trošku se seznámit s jazykem nového pohostinného prostředí.

Pomíjena kritéria jako přednost žadatele pro parazitismus, žít z veřejné podpory, se sklonem ke kriminálnímu počínání, mizernou školní docházkou a školním výkonem vůbec, hodně drog a alkoholu, zejména za volantem, většinou bez řidičského oprávnění, a nepřispívá k dobré pověsti, aby někdo na takové slabůstky upozorňoval..

Neradostný výsledek nenechal na sebe dlouho čekat: v průměru 85 procent legálních přistěhovalců přicházejí z prostředí zemí tzv. Třetího světa, čili se značnou pravděpodobností chudoby, vysoké porodnosti, asociálních sklonů, s téměř jistotou o změně priorit: odpovědnosti za vlastní osud přesunout na stát, ten ať se doživotně postará. A abnormální se stane zcela normální realitou.

- - -

V nedávném textu (Neochota dávat přednost skutečnosti před přízraky, NP, 9.9.2014) jsem jmenoval pět statečných, politicky nekorektních odvážlivců - a všichni z nich černoši. První mnou jmenovaný je Thomas Sowell, ekonom s bází v kalifornském Hoover Institutu, autor velkého množství publikací jako například knihy Intellectuals and Race (Basic Books, 2013). V ní si troufl troufl zmínit o samozřejmosti: "Když si lidé zvyknou na přednostní zacházení, posléze případné zacházení bez privilegií pokládají za diskriminaci." S přesvědčivými důkazy odmítá onu pohodlnou populární premisu, že prapříčinou chudoby, skoro všeho utrpení je rasismus. Tak se tvrdí bez ochoty zamyslet se nad skutečností, že přemnoho nedávných přistěhovalců, kteří započali v novém prostředí s nevábnou kariérou myčů nádobí, se za několik málo roků propracovalo do střední třídy s dvojnásobnými příjmy v porovnání s obyvatelstvem anglosaského původu. Celonárodní census potvrzuje, že nejúspěšnější v USA jsou přistěhovalci z Indie, rovněž i Číňané, Iránci a Libanonci se svými výkony. Tak se dokonce daří i etnickým skupinám, které přijely ke zdejším břehům s pramalou či dokonce žádnou znalostí angličtiny. Téměř čtvrtina domácností dorazivších z Nigérie dosahuje ročního příjmu ve výši víc než 100 000 dolarů, což je výkon pouhé desetiny původních černochů, nyní důsledně přejmenovaných na African -American. Onen jeden milion uprchlíků z Kuby, Castrova ostrovního ráje, z púvodního plahočení v rolích oněch myčů nádobí, vrátných v městech a dříčů, plahočících se při sklizni úrody na plantážích. Už v roce 1990 přemnoho již povýšilo do ekonomických rolí s dvojnásobným příjmem původních floridských starousedlíků.

S výjimkou jednoho televizního zdroje (Fox News Channel) normou veleopatrnost medií, jejich obavy, že zmínkou o samozřejmostech - vraždění ve vlastních řadách - by vedlo ke ztížení rasové situace, a proto se mlčí o disintegration - rozpadu, kolapsu černošské rodiny, této prapříčiny. Před rokem 1960 víc černochů uniklo chudobě než v pozdějších letech se vším důrazem na privilegiích, preferenčním zacházení dle nadekretovaného, pramálo užitečného systému - eufemismu Affirmative Action - a prosazování Multiculturalism, Diversity za každou cenu.

Mediální poseroutkovství se nejznamenitěji prokazuje v nesdělování sdělovacích prostředků o násilí, jehož se dopouštějí mladistvé černošské gangy v útocích na bělochy. "Jestliže něco povede k rasové válce, bude to politická korektnost sdělovacích prostředků, počínání intelektuálů a mnohých educational institutions. Občasní odvážlivci si zaslouží jim značně zasalutovat." Mezi takovými Sowell gratuluje ke zrodu knihy autora Colina Flahertyho s názvem White Girl Bleed a Lot ("Bílá dívka hodně krvácí"), s podtitulem The Return of Racial Violence to America and How the Media Ignore It, že rasové násilí se vrací a media dávají přednost nic takového nevidět.

Na oslavách národního dne 4. července v Milwaukee, městě piva, banda černošských výrostků zaútočila na několik bělochů, což nebylo nic neobvyklého - ve svém provedení jakož i v pasivní reakci policie a politického establishmentu, reagující s nehoráznou lží, že to přece nemělo nic společného s rasismem. Mnoho takových případů je k dispozici, jakož i tatáž lživá reakce zdrojů jako Chicago Tribune.

K dosažení jsou i jiné užitečné zdroje jako knihy, které napsal Paul Kersey o městech prosperujících ve správě bělochů, poté devastovaných v černošské péči. Například o Birminghamu (The Tragic City) či Detroitu (Escape from Detroit). Mým zdrojem: Thomas Sowell, Race-Hustling Results:Part III (Townhall,com, 24.10. 2013).

- - -

Druhým v pořadí kurážných velikánů, jimž salutuji, je Walter E. Williams, rovněž černoch a ekonom jako Sowell, ale na rozdíl od jeho báze na kalifornském výzkumném Hoover Institute Williams vyučuje na univerzitě George Mason ve Virginii, takže se musí potýkat se spoustou nehorázných nepříjemností. Studenti pravidelně protestují proti přítomnosti politicky nevhodných osobností. Cílem jejich nenávisti nedávno byla Condoleezza Rice, černoška, bývalá ministryně zahraničních věcí. Na univerzitě Rudgers nedávno vášnivým protestem se zabránilo jejímu vystoupení, aniž by někomu byla vadila přítomnost Hillary Clintonové, následné ministryně v témže rezortu, která jako senátorka přece hlasovala ve prospěch invaze do Iráku.

Organizace, které mají ve své firmě prosazování lidských práv, současně zdůrazňují potřebu, nevyhnutelnost privilegií pro černošskou klientelu, což černoch Williams pokládá za ponižující. Přednostní kritéria, jejichž závěrečným výkonem je slavnostní předávání podvodného promočního certifikátu.

Podle Williamse Američané se stávají snadnou kořistí šarlatánů v jejich úspěšném dosahování hloupnutí národa a vytváření historické amnésie. Při celonárodním zjišťování znalosti vlastních dějin graduanti v posledním 12. ročníku povinné školní docházky v roce 1990 (aniž by v pozdějších letech došlo k jakémukoliv vylepšení): téměř polovina studentů nebyla schopna určit století, v němž došlo k občanské válce Severu proti Jihu. Většina dospělých Američanů nebyla a stále není schopna uvést jméno prezidenta, který nařídil svržení atomové bomby, a proti komu za druhé světové války Američané vlastně bojovali.

Politická korektnost se plnou vervou projevuje v přepisování učebnic pro žactvo v jakémsi jejich vzdělávání. Kapitola zabývající se událostmi 11. září 2001, což aspoň prozatím zůstává tím největším útokem na americké pevnině, neobsahuje zmínku, že tak učinili jacísi muslimové ve službě islámského džihádu.

Loňského roku v Bostonu při závěru maratonu se dvěma bratřím přistěhovalcům podařilo pořádně se třeskutě zviditelnit. Jejich iniciativu komentoval čečenský prezident takto: "Jakýkoliv pokus nějak spojit Čečnu a bratry Tsarnajevy Tamerlana a Dzhokara (anglicky slabikováno), pokud se skutečně provinili, je zbytečný. Oni vyrostli v USA, tam se formovalo jejich myšlení, musíte se po kořenech zla rozhlížet v Americe."

Sowell, Williams a přemnozí další užiteční odvážlivci se budou muset hodně tužit, aby se jim takové utkání přece jen povedlo.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče