Mezi psaním předchozí a nynější závěrečné části textu uplynuly pouhé dva, tři dny, během nichž se rozplynuly miliadové obnosy investorů, od nepatrných až po ty nejmohutnější. Akciové trhy pořádně námi zacloumaly, s nenávratným či jen papírovým ochuzením nás všech.

To tedy v době se již rozjíždějící volební kampaně, jejíímž výsledkem bude za jeden a čtvrt roku volba amerického prezidenta, toho buď šťastlivce či zoufalce, jemuž se podaří zvládnout tak zvaný Broderův zákon. Je tak pojmenovaný k poctě tvrzení zasloužilého nestora novináře, že vrcholná funkce této někdejší supervelmoci je nezvládnutelný úkol a projev zájmu o jeho zvládnutí je dostatečným důkazem kandidátovy mentální poruchy, která ho již automaticky předem diskvalifikuje.

Mezi Republikány o ultimální problematickou poctu prozatím usiluje šestnáct zájemců, mezi Demokraty to donedávna byla jen jedna kandidátka, s bohatou zkušeností o fungování Bílého domu, zásluhou svého bývalého osmiletého pobytu v roli bývalé první dámy státu, manželka Billa Clintona, tehdejšího držitele kýženého trůnu. Nyní tato svým chotěm mnohonásobně šálená partnerka usiluje o primát, tak dosažený první kdy ženou v americké historii.

Jenže objevily se temné mraky na původně slunném horizontu. Příčinou byla její vlastnost, která v někdejší ohleduplné formulaci Winstona Churchilla vyzněla jako „a purveyor of terminological inexactitudes“ - že to je lhář, lhářka, takto krátce přesně vyjádřeno. Opakovaně lhala o nebezpečí, že byla cílem bosenských střelců, lhala o příčinách, jež vedly v Benghazi ke smrti čtyř Američanů včetně vlastního velvyslance.

Prozatím jejím největším proviněním je mnohonásobné porušení předpisů týkajících se ochrany státních tajemství. Za takové prohřešky v daleko menším rozsahu došlo ke kolapsu kariéry zasloužilých osobností kalibru generála Davida Petraeuse.

- - -

Tento vývoj již podstatně oslabil původní neotřesitelnou pozici předurčené kandidátky. Přibývajícími výzkumy veřejného mínění značně se zmenšuje procento veřejnosti ochotné věřit jejím slovům. Prozatím jejím nejvíc viditelným konkurentem o nominaci Demokratickou stranou je Bernie Sanders, v Brooklynu narozený (ročník 1941), za stát Vermont do Kongresu ve Washingtonu zvolený jako „independent“, stojící mimo obě politické strany - Demokraty a Republikány - s programem zařaditelným ještě víc doleva od levého křídla Demokratů. Sanders se do značné míry ztotožňuje se západoevropskou tradicí welfare state - že stát se o své ovečky postará, poněvadž nejlíp ví, co je ovečkám třeba. Americká pionýrská tradice je ovšem značně jinačí, že především se jedinec má sám o sebe postarat a břemeno rozhodování, odpovědnosti, nenechávat na státu.

Do značné míry zásluhou imigrace jak legální, tak ilegální, s mohutnou podporou generace hipíků z doby vietnamské války, nyní už delší dobu dorostlé do rozhodujících pozic v mediích a akademickém prostředí, Amerika se notně změnila. Sanders, ještě nedávno znicotňován jako periferní podivín, ve své kampani už i kandidátku Hillary, její dominantní pozici důkladně dotahuje. Jeho nynější prioritou je získání podpory mezi černochy (African-American, jak nyní nařízeno), dosud s větším důrazem na třídním boji než na rasových kritériích. Nyní odspěchal do jižanského státu South Carolina, kde před padesáti vesměs černošskými kazateli kladl největší důraz na income inequality jako hlavní moral issue of our time. Objíždí tamější centra, kde opakuje svůj populistický program, s nedostatkem zábran si realitu přizpůsobovat podle svých potřeb. Například zdůrazňovat nebezpečí hate groups - řádění bělošských rasistickýh gangů., o jejichž existenci se nic nedozvídám. Ani slovo se ale neutrousí o pokračujícím vraždění ve vlastních řadách, zejména, ale nikoliv výlučně v Chicagu, každý týden, zejména o víkendech.

Zdůrazňování nebezpečí, destruktivního dopadu institutional racism, aniž bychom se někdy někde mohli dozvědět, co by taková hydra měla znamenat. Jestliže „institutional“, tedy by to měla být opatření - provinění vládní, vinu proto hledat u Obamy, že on by si protičernošsky počínal, preferenční dopad Affirmative Action by najednou přestal platit? Z podrobného sdělení The New York Times (22. srpna 2015) se z úst Symone Sanders dozvídám, že černošské životy jsou vystaveny útoku v tradici rasismu Jim Crow éry, rovněž panuje úsilí bránit voličům, označeným jako „people of color“, aby mohli volit.

Jakkoliv se Sanders snaží co nejvíc se ztotožňovat s afro-americkými postuláty, černocha to z něj přece jen neudělá, o čemž je i vehementně přesvědčován oněmi nevábnými aktivisty hnutí Black Lives Matter. Na jeho veřejných vystoupeních, jakkoliv se snaží prosazovat černošské požadavky, nic nepostačí, nemůže postačit. Když Martin O’ Malley, bývalý guvernér státu Marylandu, si troufl vyřknout, že all lives matter, že všechny lidské životy mají svou cenu, což by znamenalo i životy bělochů, za takovou drzou provokativní opovážlivost pak přispěchal s příslušnými omluvami. Na veřejném vystoupení v Seattle akvitisté Sanderse umlčeli tím,že mu uzmuli mikrofon.

Předpovědi o politické budoucnosti bývalé první dámy se rozcházejí. Optimisté spoléhají na krátkou paměť veřejnosti, pesimisté ukazují prstem mířícím ke kriminálu.

- - -

Bojiště Republikánů je ještě víc komplikované. Počet účastnících se gladiátorů již přesáhl tucet. Hlavní spornou kauzou se stala imigrace, co si počít, zda vůbec je uskutečnitelné jakékoliv řešení bolehlavu, jímž je ilegální přítomnost deseti či kolika milionů vetřelců na americkém území. Federální systém, předpisy vydané Washingtonem, nejsou vždy v souladu s tím, co vyjde v padesáti státech této unie. Situaci navíc komplikuje systém tzv. sanctuary cities, kdy mnohá města jako například San Francisco poskytují azyl nelegálně přítomným osobám, mnohdy prchajícím zločincům. Zakazováno místní policii, aby informovala federální orgány. Nejeden starosta neváhá se chvástat svou údajnou chrabrostí, že ignoruje nominálně závazné federální předpisy.

Další komplikaci je sám prezident, který odmítá dodržovat zákony, které se mu nelíbí.

Toto bojitě obohatil svou přítomností miliardář Donald Trump, bývalý manžel české Ivanky ze Zlína, otec jejích dětí. Pozoruhodný fenomén, natolik bohatý, že se nemusí lísat ve finanční přízeň mogulů a tak se dostat do jejich závislosti. On, politický outsider, který dřív nejevil ambici být zvolen aspoň místním šerifem, nyní zabažil po té nejvyšší metě. Iniciativa mně sympatická při pomyšlení, že nelze přece takového boháče podplatit. Ale v zápětí po jeho vstupu do takové arény se mi znechutil neomluvitelnou nehorázností, když zesměšnil řadu let ve vietamském komunistickém zajetí trpícího sestřeleného pilota Johna McCaina, pozdějšího senátora ze státu Arizona, že se nechal sestřelit. (Určitě to nebylo jeho dobrovolné řešení. Ačkoliv on, jako syn nejvyššího admirála amerického pacifického loďstva, měl možnost být propuštěn, ale tuto výhodu odmítl přijmout. V jeho případě nepředstírám být objektivní. Osobně ho sice neznám, na rozdíl od jeho matky, s níž jsem se po několik let občas vídal a korespondoval.)

Trumpovi se podařilo dát dohromady koalici, demograficky i ideologicky nesourodou.. Průzkumy veřejného mínění potvrzují, že v popularitě vede i mezi ženami, vzdor jeho nelichotivým komentářům ( typu „fat pigs“ a „disgusting animals“). V popularitě vede i ve značně náboženských kruzích, vzdor jeho známému rčení, že nemá důvod žádat Boha o nějaké odpuštění. Vede v popularitě v kruzích voličů s vyšším vzděláním, jakož i u těch, kteří se zřídka obtěžují k volbám se dostavit.

Velmi se soustřeďuje na problematiku týkající se přistěhovalectví, hospodářské obavy a nálady namířené proti panujícímu establishmentu. Tento „trumpismus“ je víc pouhý postoj, styl, a nikoliv ideologie. Vzdor vůči politickým normám je Trumpovou největší ctností. Průzkumy veřejných nálad se zabývají směrem ke zjištění oněch zdrojů Trumpovy popularitry a vyjadřují to motivací jako je zloba, vztek jakož i strach a obavy.

Jeho popularita je úzce spojena s jeho osobností. Jeho bohatství není ke škodě jeho popularitě, ba je k prospěchu, při uvážení jeho nezávislosti na mecenáších, které on nepotřebuje.

Momentálně nejožehavějším sporným bodem je 14. ústavní dodatek, týkající se občanství. Zaveden byl z důvodu jeho udělení otrokům osvobozeným výsledkem občanské války.

Tím to mělo skončit, jenže tak se nestalo a USA se stala téměř unikátní výjimkou, v níž se uplatňuje princip ius soli a nikoliv ius sanguinis jako kriterion rozhodující národnost novorozence. Princip místa narození proti principu národnosti jeho zploditelů. Onen ius soli se stal příčinou mnohonásobného zneužívání, které dosáhlo tak značné míry, že v obvodu Los Angeles cizinky, legálně či ilegálně přítomné, rodí tak zákonem uznané americké občánky. To zneužívají nejen nemajetní chudáci, ale i příslušníce z bohatých vrstev, dostavivších se zejména z Asie.

Dochází k rozkolu, důkladným potyčkám. Dosud se nedočítám o alternativě, jíž by mohlo a zejména mělo být zrušení ústavního dodatku - proces vlekoucí se na mnoho roků. Stačilo by pouhé rozhodnutí Kongresu, s inspirací z předminulého století k dobru osvobozených otroků. Tehdejší opatření již dávno splnilo svůj účel, a proto teď pryč s ním.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče