Před dvěma, třemi týdny tento Pes zviditelnil můj text, jak že se vyznat v americkém volebním utkání, jak se vypořádat s primárkami, jejichž pravidla se liší od státu ke státu, těch máme padesát (ač Barack Hussein Obama několikrát opakoval, že jich máme padesát sedm, a přesto si ho národ zvolil).

Když se v červnu loňského roku 2015 do soutěže rovněž přihlásil multimiliardář Donald Trump, absolvent několika manželství včetně jednoho moravského, zlínského, okamžitě mě popudil svým pošklebováním senátorovi Johnu McCainovi, že se za vietnamské války nechal sestřelit a zajmout na dlouhou řadu let, ač jako syn velícího admirála všeho amerického loďstva v Pacifiku odmítl své přednostní propuštění.

V soutěži o nastěhování do Bílého domu se přihlásilo sedmnáct Republikánů a dva Demokraté - on a ona. Z těch sedmnácti jich od doby tohoto sepisování po primárkách v Jižní Karolině a jeden den před toutéž soutěži v nemravném státě Nevadě zbylo pouhých pět. Mezi nimi zbyl realitní mogul, magnát Trump, všemi odborníky předem odepsán jako trapná figurka, tam ve společnosti dvou senátorů, jednoho guvernéra a a jednoho slavného neurochirurga. V úvodníku (22.2.2015) v konzervativně orientovaném The Weekly Standard, týdeníku výtečné kvality, jeho editor William Kristol se o Trumpovi vyjádřil jako o osobě nedůvěryhodné, která se vlastně nedostatkem svého charakteru nijak netají. Den po svém vítězství v primárkách ve státě New Hampshire o sobě Trump neváhal přiznat, že je schopen rychle změnit své názory, tak jak bude třeba.

Tvor s takovou ohebností principů, čím přitahuje jeho magnetismus, co je zdrojem jeho popularity, jeho dosavadních volebních vítězství vzdor skutečnosti, že ani jeden vlivný mediální komentátor se k němu nehlásí - aspoň o žádném takovém nevím. Pokud jsem stačil zaznamenat, všichni ti mudrcové mu předvídali brzký příchod jeho - jim zřetelně nejapného - politického fiaska, mnohokrát jsem zaslechl v televizních debatách.

Nyní jsme však postoupili do dalšího jednání v takto matoucím nečekaném vývinu. - tento Trump, jakkoliv sice šašek, bezohledný provokatér, ale národ mu tleská, fandí, leckdo s ním tuze sympatizuje. Rozhodně netrpí mediálním nezájmem. Na rozdíl od jiných kandidátů Trump neváhá se pustit do nehorázností, jichž se jeho oponenti netroufnou dotknout. Však tolik jim záleží, musí záležet, na finančním břemenu, které taková kampaň vyžaduje. Například televizní výlohy pozřou přes sto milonů dolarů na reklamách. Trump ale informuje volící americkou veřejnost, že on u nikoho nemusí škemrat o fondy, vše si platí sám. Přitom on přitahuje pozornost medií právě takovou provokativní odvážlivostí - postavit velmi vysoké zdi na jižní mexické hranici, zbavit se ilegálně přítomných vetřelců, nenechat se nadále podvádět zahraničními komerčními partnery, nepodepisovat mezinárodní závazky o dohodách, kdy například za jednoho navráceného amerického dezertéra Washington propustí z Guntánamo báze půl tuctu promimentních islámských fanatiků, aby se mohli vrátit ke svým předchozím vražedným zálibám.

Americká veřejnost má minimálně příznivé mínění o počínání washingtonské vládnoucí mašinérie a na nevybíravá slova řízné kritiky reaguje se značnými sympatiemi a odměňuje svými hlasy ve volbách.

V loňském roce převládala sebedůvěra, že Trumpova popularita odvane týmž tempem, s jakým začala rozkvétat, až do značné výše pohltila americký politický orbit. Prosazovat se začal druh fatalismu, že Trumpa již nelze zastavit. Zdůrazňovat výhody appeasement - smířit se s takovým vývojem, je přece samozřejmé, že lidé dávají přednost tomu být na té vítězné straně.

- - -

Zpravidla nejlíp jsou vybaveni kandidáti se zkušeností v roli guvernérů jednotlivých států. Několik se jich pustilo do letošní soutěže: Bush (Florida), Christie (New Jersey), Huckabee (Arkansas), , Jindal (Louisiana), Walker (Wisconsin, původně pokládán za potenciálně nejúspěšnějšího, ale byl zcela prvním, který úsilí vzdal.).

Byl bych hlasoval pro kteréhokoliv z nich, s výjimkou Bushe - nikoliv pro jeho osobní kvality, ale rodinné zázemí. Jeho otec byl prezidentem, stejně jako jeho bratr, a nyní on se o tutéž roli ucházel, na své propagaci utratil víc než 100 milionů dolarů, nikdo se neráčil zaprotestovat proti nehoráznosti pokusu prosazovat monarchické manýry v oficiálně republikánském demokratickém balení.

Na straně Republikánů, tedy vedle až donedávna se politicky neangažujícího multimiliardáře Trumpa a černošského neurochirurga Carsona, v kolbišti zůstávají dva senátoři - Ted Cruz z Texasu a Marco Rubio z Floridy. Oba jsou synové rodičů - uprchlíků z Kuby. Senátoři, členové stočlenného sboru , v němž ve výborech se různě angažují, příležitostně hlasují, aniž by ovšem získali zkušenost guvernéra odpovědného za vládnutí celému státu. Tím pátým a posledním je John Kasich, původně kongresman, v roce 2010 zvolen guvernérem státu Ohio. Ve funkci výtečně uspěl, znovu zvolen 2014. Jeho otec je původem Čech, matka Chorvatka.

Prozatím připadají tři alternativy s nejspíš klesající pravděpodobností:

1.Trump
2. Spíš Rubio než Cruz
3. Kasich

- - -

Kdokoliv vybrán bude, se pak utká s kandidátem či kandidátkou Demokratů - buď Hillary Clintonová, nebo Bernie Sanders. Bývalá první dáma země ztrácí na popularitě ve všech kategoriích s výjimkou mezi černochy a seniory. Reputace Hillary jako osoby lživé, notně zdiskreditované (Bosna , Benghází, e-mail atd.) notně upadá. V Bílém domě se určitě netěší zvláštní oblibě, nicméně zůstává v Obamově zájmu ji chránit před oprávněným trestním stíháním za značně větší prohřešky, než jaké vedly ke zničení mnohé kariéry, například znamenitého generála Petraeuse. ̈

Hillary motto: bojovat, bojovat, zejména za feminismus. Dosud se jí dostává podpory od naší krajanky Madlény Albright-Korbelové, která pronesla varování adresované všem ženám, o jejich povinnosti pro Hillary hlasovat.

Její protivník, socialista Bernie Sanders, nevolá do boje, ale nabízí revoluční vize proměnit Ameriku v cosi skandinávského. Vkusu jeho principů bych se dost obával. Například svou svatební cestu se rozhodl strávit nikoliv na havajských ostrovech, ale v Sovětském svazu, tamější nádheře.

Bylo by obtížně přehlédnout hromadící se ironii: údajně konzervativní Republikáni a mezi předními uchazeči o Bilý dům jsou kandidáti kubánského původu, jednoho z nich na roli prezidenta prosazuje velmi populární guvernérka (South Carolina) s kořeny z Indie, jediným senátorem je autentický černoch, jakož i jeden slavný neurochirurg rovněž se zájmem se stát hlavou státu.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče