Účinné moderní zbraně: posměch a přecitlivělost. Napřed se podívejme na taktiku zesměšněním, nikoliv popřením nepříjemných, nepopíratelných faktů. Těmi se vůbec nezabývat, s pohrdáním je znicotnit jako nehoráznou absurditu, tak jenom řádí pošukové, potrhlá individua, věřící v ufony, zelené mužíky. Takto zdevalvovat kteroukoliv kauzu a tím i její prosazovatele. To se například značně zdařilo ve snaze zabránit všem pokusům zabývat se tolik tajenou minulostí dosavadního amerického prezidenta. Nikdo ve významných mediích si netroufl ani slovem zapochybovat o Obamově minulosti, aniž by se vystavil riziku obvinění z rasismu. Obama nedal k dispozici doklady týkající se jeho vzdělání, nedosažitelná je dokumentace z Occidental College, na níž byl registrován jako zahraniční indonéský mohamedánský student s jménem Barry Soetoro.

Nejdůležitějším dokumentem je ale jeho rodný list se zjištěním místa narození. Jak již dřív poznamenáno: Z popudu vlivného magnáta Donalda Trumpa, který si troufl projevit podiv, proč Obama utratil aspoň milion dolarů svým advokátům, aby takovým pokusům zabránili, Bílý dům zveřejnil požadovaný dokument, ale pouze v elektronické podobě. Z iniciativy šerifa Joe Arpaio ze státu Arizona došlo k ustavení pětičlenného vyšetřujícího týmu expertů. Po šest měsíců trvajícím vyšetřování došli k jednomyslnému závěru, že Obamou dodaná listina je forgery - zmanipulovaný podvod.. Došlo k uspořádání tiskové konference, na níž vyšetřovatelé mínili zveřejnit svá zjištění.. Všechna media pozvána, ale přítomní žurnalisté nevznesli ani jednu otázku k předloženým důkazům.

- - -

„Máme nárok na vlastní názor, ne však na vlastní fakta.“ Takto vyjádřil rozsah svobody slova již nežijící znamenitý senátor Daniel Patrick Moynihan. Nepohodlná fakta tedy nutno vyvrátit, k čemuž ale nepostačí zesměšňování opovážlivců, kteří si troufli o ošidné záležitosti se zmínit.

Vysloužil jsem si pověst pošuka, podivína, posedlého minulostí Baracka Husseina Obamy. Na časté lichotky, jichž se mi dostává (blbec, bloud, senila, zapšklý stařík, sadista, rasista, antisemita, židofil, komunistický soudce, vrah, válečný zločinec - i takové zásluhy), zásadně nereaguji. K povzdechu komentátora, jak ještě dlouho budu otravovat svými konspiračními teoriemi o „podvodníku“ Obamovi, takto v uvozovkách, bych pouze doporučil vyvrátit aspoň jedno mé tvrzení:

Obama zažádal o přijetí na studia jako zahraniční student, obdržel druh Fulbrightova stipendia, pro něž výlučně kvalifikovali cizí, nikoliv američtí občané, aby později popřel, že by byl cizinec.

Na své původní webové stránce uváděl (27.6.1998), že se narodil v Keni, a správnost informace, publikované jeho literární agenturou, pravidelně potvrzoval až do roku 2004, kdy došlo k jeho zvolení do zákonodárného sboru ve státě Illinois.

V únoru 2007 oznámil svou kandidaturu na úřad prezidenta a za necelé dva měsíce poté se již představil s tvrzením, že se narodil na Havaji a svého otce z vysokěho vládního úředníka přetvořil v pastevce koz v nuzné keňské vísce. Veřejnosti poskytnuto vysvětlení, že došlo k omylu (“clerical error“), který 17 roků nikdo jaksi nepostřehl, byť přece autoři pravidelně potvrzují pravdivost svých údajů.

. Všechny významné informační zdroje se vyhýbají jakékoliv zmínce o prezidentově problematickém původu. Žurnalisté, pravidelně se pachtící za všemožnou pitomostí, si v tomto případě netroufnou zájem jevit. Jak již dřív uvedeno, když šerif Joe Arpaio oznámil konání tiskové konference ve Phoenixu, stát Arizona, se zveřejněním výsledků půl roku trvajícího vyšetřování v souvislosti s Obamovou skutečnou identitou, nikdo ze sdělovacích prostředků se buď neobtěžoval dostavit, a pokud se snad dostavil, netroufl si sdělovat. Ohlášený host v televizním pořadu nikde, vysvětlení divákům nesděleno.

Za významnější než ozvání nějakého amerického žurnalisty pokládám hlas

britského šlechtice: lord Christopher Monckton, bývalý poradce Margaret Thatcherové, přijal pozvání šerifa Arpaio na onu tiskovou konferenci v Arizoně a předložené důkazy o Obamově skutečné identitě ho přesvědčily. V The Washington Times zveřejnil 25. června 2012 sdělení „Is the President the President?“ (s informací o získání dalších podrobností na adrese www.moncktononline.com), a rovněž celostránkový text „Obama’s Sword of Damocles“. Citoval ustanovení americké ústavy, že zákon, schválený oběma komorami Kongresu, prezidentovým podpisem vstoupí v platnost. A stejně tak by platnosti pozbyly všechny zákony Obamou kdy podepsané.

- - -

Nikdy jsem nejevil nadšení pro americký právní pořádek, jehož tzv. adversary system umožňuje, ne-li de facto vyžaduje od právníků vystupovat v roli nájemních lhářů ( liars for hire), kdy forma převládá nad podstatou, cílem není zjištění spravedlnosti, ale vítězství, dosažené jakkoliv prapodivným způsobem.. Došlo k desítkám iniciativ soudní cestou se domáhat zjištění, zda Obama je oprávněn zastávat úřad prezidenta. Prozatím ve všech případech, z formálních procedurálních důvodů, došlo k odmítnutí meritem věci se zabývat. Tak reagovaly všechny soudy, včetně toho Nejvyššího ve Washingtonu - („to be denied a full hearing“), bez přiznání oprávněnosti kohokoliv se takto zajímat (“lack of standing“). Lord Monckton tuto neochotu ohleduplně charakterizoval slovy „the judges used intelectually questionable arguments“.

Michael Jablonski, Obamův hlavní právní zástupce, započal několik manévrů, aby zabránil projednávání jako irrelevant - nezávažné, zbytečné. Po neúspěšném pokusu Jablonski prosazoval verzi, že rozhodnutí o oprávněnosti kandidovat na prezidentský úřad není v kompetenci státu. Když ani s takovou taktikou neuspěl, Jablonski oznámil, že jeho klient, jinými povinnostmi zaneprázdněný, se k soudu nedostaví. Obama ignoroval předvolání, poručil svým právníkům reagovat týmž způsobem. V podstatě řekl, že soudní větev nad ním nemá vůbec žádnou moc. Tak učiněno s převážnou mediální podporou. Typicky zareagovala televizní celebrita Rachel Maddow nabádající své posluchače, že je jejich téměř vlasteneckou povinností zákon a soud nikoliv respektovat, ale ignorovat (“to ignore the hearing and not to dignify this nonsense or elevate it by paying it any attention“).

Před několika dny (11. ledna 2015) jsem od dost významného vládního činitele-penzisty emailem obdržel fotografii několikametrového, zákazníky vábícího sdělení PONĚVADŽ JSTE TO UDĚLALI, TO JEŠTĚ NEZNAMENÁ, ŽE JSTE SE PROVINILI. U toho portrét zubícího se advokáta - Larry L. Archie, Attorney at law, adresa, stát Severní Karolina.

Ve stejné době stejnou cestou dorazila větší zajímavost s podpisem jiného advokáta: Richard R. Silverlieb, 354Eisenhower Parkway, Livingston,New Jersey 07039.

Předkládá Obamovi čtyři otázky:

1. V roce 1961, kdy se narodil, jediným oficiálním označením osob tmavé pleti bylo NEGRO. Jenže na jeho údajném rodném listě je psáno AFRICAN-AMERICAN, jak nyní vyžadováno, ale tehdy ještě neexistující.

2. Na onom rodném listě s datem 4. srpna 1961 jako jeho otec je uveden Barack Hussein Obama, věk 25 roků, narozen „Kenya, East Africa“. Jenže ke zrodu tohoto nezávislého státu došlo teprve v roce 1963. V době narození dítěte to byl britský koloniální útvar „British East Africa Protectorate“.

3. Na rodném listě, Bílým domem poskytnutým, jako místo narození je uvedeno „Kapi’olani Maternity&Gynecological Hospital“, k jehož vzniku došlo až v roce 1978.

4. Obama v knize o svém otci s pýchou píše, jak statečně bojoval za druhé světové války (1939 - 1945). Otec se narodil v roce 1936, takže by musel být bojovníkem ve svém věku od tří do devíti let.

Není mi známo, že některý významný mediální zdroj by projevil unci zájmu na některou z otázek zareagovat.

- - -

Činí se pokusy o řešení eufemismy, slova náhražkou myšlení, nástrojem matení, sebedestruktivní morbus politické korektnosti již v mnohých podobách úspěšně bují. Vhodnou ilustraci poskytne postoj nynějšího amerického prezidenta vůči zemím islámu, jeho přehnané velebení, opatrnost neurazit. Jak známo, na armádní bázi Fort Hood v Texasu došlo k masakru – 18 mrtvých a 25 těžce zraněných. Pachatelem byl major Nidal Malik Hasan, střelbu náhodně přítomných nevěřících psů započal se slovy Allahu Akbar. Se svými názory se netajil, naopak je propagoval, ale nikdo si netroufl na ně upozornit v oprávněné obavě, že by riskoval kádrový šrám, obvinění z islamofobie, z rasismu – další triumf politické korektnosti. Z příkazu Bílého domu tato texaská velevražda ovšem neměla nic společného s islámem, přece náboženstvím míru, došlo k přeinterperetaci masakru ve smyslu jakési „nehody na pracovišti“. Obama vydal zákaz používat slov jako „džihád“ či „islamisté“ v souvislosti s teroristickými počiny jménem džihádu se angažujících islamistů. Nastalo mlžení, příval eufemismů, sémantického šperkování. Z oficiální mluvy Washingtonu ledacos zmizelo: žádná již zmínka o „islamic terrorism“, nic již o džihádu, ale pouze neurážlivé anonymní označení „violent extremism“. Početnější delegace z Bílého domu odeslána do Fergusonu v Missouri než do Paříže ve Francii.

Obamova administrativa jako by projevovala víc zájmu a energie dost opačným směrem. Hned od počátku svého působení (2009) spíš sympaticky než nějak jinak reagovala v OSN prostředí na mohamedánské iniciativy prosazovat univerzální závaznost pokorného přizpůsobování pod hrozbou blasphemy, takového biče. Americký prezident ve svém projevu 25. září 2014 ve Valném shromáždění OSN zdůraznil své přesvědčení o budoucnosti slovy: „The future must not belong to those who slander the prophet of Islam.“ Špatně dopadne ten, kdo se o Mohamedovi nevlídně vyjádří.

Takže je vlastně dobře, že na rozdíl od vrcholných představitelů čtyřiceti států se do Paříže v neděli 11. ledna neobtěžoval, moc by se tam nehodil.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče