Tento nezřetelný, téměř matoucí název se jen částečně vylepší podtitulkem „O ochotě sdělovacích prostředků objektivně nesdělovat“. O tak politováníhodnou změnu se zasloužil generační posun, když revolučně dychtiví studenti let šedesátých povýšili do rozhodujících rolí na univerzitách, výzkumných ústavech, nadacích rozdávajících fondy podle svého ideologického vkusu, a ovšem ve velmi významných mediálních zdrojích podílejících se na tvorbě a manipulaci prosazovaných či potlačovaných priorit - od patriotismu k popularitě utopických nesmyslů o předělávání světa.

Mocná nejvlivnější média se přizpůsobila rostoucí váze politické korektnosti se zřetelným posunem od objektivních informací ve prospěch momentálního vkusu redakční rady. A tento morbus postihl i zdroje s dřív solidní spolehlivou reputací jako New York Times, čímž se dostávám ke svým dřívějším nedělím, mé pravidelné potravě, však bylo co pohlcovat. Každý výtisk o rozsahu zhruba 700 stran, i když nejvíc papíru pozřely reklamy s vábením všemožného zbytečného zboží. Dočetl jsem se, že z letadélka rozvážejícího zejména poštu jeden výtisk takových NYT vypadl a přistál na prérii s takovou vervou, že usmrtil mírumilovně požvykující dobytče.

Politická, spolehlivě levicová zaujatost nejvlivnější medií se začala prosazovat s rostoucí vehemencí. James Danforth Quayle, bývalý senátor, posléze 44. vicepresident USA (1989-1993), se při návštěvě jakési školy dopustil prohřešku při napsání slova POTATO (neboli BRAMBOR), čímž se zesměšnil, znemožnil, media se takto účinně postarala. V roce 2008 v presidentské kampani neúspěšný kandidát, senátor John McCain, byl na první straně nejvlivnějších novin demolován obviněním naprosto vymyšlené mimomanželské avantýry. Nikde se ale v novinách či na televizni obrazovce neobjevilo ani slovo o prokázaném, svědky potvrzeném ujišťování tehdejšího kandidáta Baracka Husseina Obamy, že v kampani navštíví všech 57 (padesát sedm) států těchto USA, což s nepochybným přesvědčením několikrát opakoval. Žádný významný mediální zdroj si netroufl se zmínit o tak trapném výkonu zvládnutelném i většinou mentálně postiženého žactva.

- - -

Kdyby mě posedlo dychtění stát se v Kongresu ve Washingtonu metařem, musel bych spolu se žádostí dodat všemožnou dokumentaci o svém předchozím životě. Od takových požadavků se ale upustilo v případě zájemce stát se prezidentem, nejmocnějším tvorem na této planetě. Proč asi tak podivné pominutí? Však i opovážlivost vznést takovou otázku čpí zlomyslnou motivací, rasismem, proviněním nejzávažnějším.

Měl jsem příležitost si prohlížet legitimaci vydanou Kolumbijskou univerzitou, mou někdejší alma mater, průkaz s číslem 600962011054355, pod ním větší písmena AA 81, s fotografii Baracka Husseina Obamy, s jménem Barry Soetoro a identifikací FOREIGN STUDENT. Cizinec, adoptován svým nevlastním otcem v Indonésii, narozen v keňském přístavu Mombasa, jak tvrdil až do roku 2004, když s pozměněnými ambicemi se dodatečně narodil v Honolulu na havajských ostrovech.

Je povinností uchazečů o vrcholný úřad dát k dispozici dokumenty o svém předchozím životě – předložit list rodný, manželský (v případě Reagana i rozvodový), lékařské vyhodnocení zdravotního stavu, důkazy o dosaženém vzdělání, pozdějším počínání a – v Americe tuze důležité – plnění daňových povinností, situace finanční, angažovanost investiční, jíž v době trvání prezidentské funkce není dovoleno se dotknout.

Po Obamových vítězných prezidentských volbách Kongres (Congressional Research Service) s notným zpožděním (9. listopadu 2010) vydal zprávu, že nikdo - ani na federální úrovni ani v některém z padesáti států - se neobtěžoval s povinnou iniciativou onoho tzv. „vetting“: vyžadovaná procedura k ověření způsobilosti tohoto kandidáta pro výkon funkce prezidenta - posléze se inzerujícího s opakovanými zárukami být ten nejmíň tajnůstkářský, the most transparent (“nejvíc průhledný“) prezident v dějinách země - byla jaksi pominuta. Nikdo ve významných medií si netroufl o Obamově minulosti zapochybovat.

Úspěch taktiky zesměšněním, nikoliv popřením nepříjemných, nepopiratelných faktů: ty od svého prvopočátku nepřipustit, s pohrdáním je znicotnit jako nehoráznou absurditu, jíž se přece racionálně uvažující člověk nebude, nemůže zabývat. Tak jenom řádí pošukové, potrhlá individua. V televizním interview s Brianem Williamsem (NBC-TV) Obama vysvětloval: „Já přece nemůžu strávit všechen svůj čas, abych pobíhal s rodným listem přilepeným na čele.“ A všemu přikyvující Williams si netroufl poznamenat, že by jen jednou postačilo důkaz, dosud tolik tajený, ukázat. Všechny významné informační zdroje se vyhýbají jakékoliv zmínce o prezidentově problematickém původu. Žurnalisté, pravidelně se pachtící za všemožnou pitomostí, si v tomto případě netroufnou zájem jevit zjišťováním způsobilosti tohoto kandidáta.Takže teď víme víc o okolnostech narození Ježíše před dvěma tisíciletími než o Obamovi před půlstoletím

Veškerá mašinerie Obamových stoupenců nadšenců zvolila účinnou taktiku, jak čelit přece jen se občas vyskytujícím pochybám o původu, počínání, autenticitě jejich idola. Místo odpovědi na obtížné otázky přešli do protiútoku, zesměšňovat tazatele, šťouraly, přejmenované na tzv. birthers, provokatéry, zlomyslné, zkázonosné potrhlíky, pošuky, věřící v ufony, zelené mužíky. V nejlepším případě politováníhodní primitivové.

Otázek ale přibývalo: jeho stipendium, rezervované pouze pro zahraniční studenty. Jeho cesty do Pákistánu v roce 1981, kdy držitelé U.S. cestovních pasů tam nemohli vkročit. Žádný ze spolužáků na Kolumbijské univerzitě se na něj nepamatoval. Nákladná studia na Harvardu, kým asi financovaná?

- - -

Teprve v roce 2011 se o stále nezodpovězené záležitosti prezidentova skutečného původu veřejně vyslovil magnát Donald Trump, nezařaditelný mezi bezvýznamné podivíny. Několik roků trvající Obamovo úsilí s víc než milionem dolarových výdajů zabránit zveřejnění svého rodného listu přimělo Trumpa k veřejně vyslovenému podivu, proč že on něco takového tutlá. Bílý dům konečně zveřejnil Certificate of Life Birth - ale pouze v elektronické podobě. Obama tehdy oznámil: „Každý zdroj (news outlet¨), který se zabýval tímto vyšetřováním, potvrdil, že jsem se 4. srpna 1961 narodil na Hawaii v nemocnici Kapiolani.“

Jenže až do ledna 2009 Obamova oficiální webová stránka tvrdila, že k narození došlo v Honolulu Queens Hospital.

Reportérům z významných novin Boston Globe a New York Times po bedlivém zkoumání se nepodařilo ověřit pravdivost té či oné verze.

Neméně neúspěšné byly autorky biografií Obamových rodičů. Janny Scott, po víc než dvouletém úsilí byla toliko schopna napsat, že matka Ann Dunham a Barack Obama Sr. reportedly (“údajně“) uzavřeli v únoru 1961 manželství na ostrově Maui. Žádný záznam, fotografie svatebčanů, svědků, následného oslavování. O údobí od února do srpna, kdy došlo k narození posléze proslulého potomka, v podrobném životopisném díle ani slovo.

V několika minutách se ale zájemcům podařilo v britských koloniálních archivech (Kenya Dominion Record 4667, Australian Library) nalézt doklad „Certified Copy of Registration of Birth“ a příslušný úředník (Mombasa Registrar of Birth) pod přísahou potvrdil autentičnost rodného listu Coast Provincial General Hospital Mombasa o narození 4.8.1961 v 19:21 hodin.

Čtyři dny poté matka s dítětem odlétla do Honolulu a v místních novinách se objevilo oznámení o porodu bez uvedení jména nemocnice, lékaře a dalších potřebných údajů.

Ve státě Arizona šerif Joe Arpaio, s jurisdikcí v Maricopa County (oblast se 4 miliony obyvatel) vyhověl petici 250 občanů podniknout kroky ke zjištění skutečného stavu legitimity nynějšího prezidenta. Skupina dobrovolných odborníků se pustila do vyšetřování, které trvalo šest měsíců. Velké množství svědků domácích i zahraničních slyšeno, místopřísežná svědectví nashromážděna. Začátkem března 2012 ve Phoenixu došlo k uspořádání tiskové konference, na níž oznámeno zjištění vyšetřovatelů. Pozvána media všeho druhu, masově sdělovat hlasem, obrazem, tiskem.

Obama se ale postaral o protiopatření natolik účinné, že pokud někdo z medií měl dost odvahy se dostavit, tak výsledek raději nesděloval.

Naštěstí existuje 80 minut dlouhý videozáznam k důkladnému poučení.

Vyšetřovatelé též měli k dispozici celkem 685 mikrofilmů INS (Immigration and Naturalization Service) se seznamy všech pasažérů v letecké dopravě do Honolulu v období 1960-1961. Jenže mikrofilmy pro kritické údobí 1.-7. srpna 1961 jaksi zmizely. Rovněž k nenalezení byly záznamy z údobí roku 1981, kdy Obama letěl do Pakistánu, což v té době s americkým pasem nebylo uskutečnitelné.

Zbytek času se vyčerpal nepříliš vlídně prezentovanými dotazy či spíš útoky na šerifa Arpaia a jeho opovážlivost útočit, zpochybňovat integritu hlavy státu. Šerif precizně trpělivě opakoval: účelem vyšetřování bylo zjistit pravdivost předloženého dokumentu. Předložen byl padělek. Žádný jiný důkaz v Obamův prospěch nebyl poskytnut.

Americké sdělovací prostředky daly přednost ošemetnou záležitost raději nesdělovat. Poskytovaly druh žurnalismu připomínajícího objektivitu, integritu někdejšího Rudého práva tehdy v sezoně věšení generálního tajemníka Rudolfa Slánského a jeho neexistujícího centra protistátních spiklenců. Čtenář se dočítal o persistent and debunked (“vytrvalém, důkladně vyvráceném“) osočování prezidenta. Jako důkaz byl citován arizonský senátor David Lujan, že on - jakož i obrovská větsina Američanů - věří, že to je uzavřená, vyřešená, diskreditovaná záležitost (the issue is settled).

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče