20.9.2017 | Svátek má Oleg


USA: Hra o trůny v Bílém domě

12.8.2017

Pracovat pro nevyzpytatelného Donalda Trumpa je neklidný a hodně nejistý džob

Být tiskovým mluvčím prezidenta Trumpa není snadné, mírně řečeno. Jeden den se Bílý dům domluví na komunikační strategii k nějaké otázce. Tiskový mluvčí Sean Spicer či jeho zástupkyně Sarah Huckabeeová Sandersová nebo poradkyně prezidenta Kellyanne Conwayová ji prezentují před médii. Druhý den ráno prezident Trump dá rozhovor televizi nebo napíše pár tweetů – a vše popře, řekne pravý opak. Prezident je prezident, a tudíž co řekne či napíše, je oficiální pozicí Bílého domu. Ti předchozí vypadají jako blbci.

Úkaz, který zastínil i Trumpa

Pozor, přichází nový ředitel Komunikačního odboru Bílého domu Anthony Scaramucci přezdívaný The Mooch (Múč). Muž italského původu, velice úspěšný finančník z Wall Street, o práci s médii však neví nic. Kdysi byl demokrat, podporoval Obamu, pak se stal republikánem av primárkách 2016 fandil Jebu Bushovi. Trumpa podpořil, až když dnešní prezident získal nominaci.

Múč přinesl nový styl. Patří k němu okázalost, velké sluneční brýle a sebestylizace mířící mezi další dva známé Italoameričany: Giulianiho a Stalloneho. Rudi Giuliani byl chlapácký a úspěšný starosta New Yorku a Sylvester Stallone je Sylvester Stallone. Tak nějak chtěl Scaramucci působit a vypadat.

Byl to „úkaz“, který na chvíli mediálně zastínil i Trumpa, což Trump musel nést nelibě, neboť přece největší mediální hvězdou Ameriky je on. Vztah Trumpa a médií je paraziticko-symbiotický: vzájemně se nenávidí, ale i potřebují. Trump útočí na média, což mu zajišťuje popularitu u skalních voličů, a média útočí na Trumpa, což jim zvyšuje čtenost a sledovanost. Potřebují se navzájem, aby se mohli nenávidět.

Scaramucci mluví o Trumpovi jako o svém nejlepším příteli a že prý si to vyřídí s každým, kdo chce jeho příteli ublížit. Tiskový mluvčí Spicer to už nemá zapotřebí a rezignuje. Jednoho dne Múč mluví o šéfovi prezidentské kanceláře Reinci Priebusovi jako o svém bratru, pak ho začne před novináři pomlouvat a naznačovat, že právě Priebus je odpovědný za úniky negativních informací o Trumpovi do médií. Na otázku, jak se to slučuje s jeho včerejšími výroky o Priebusovi coby bratrovi, Scaramucci odpoví, že ano, jsou jako bratři, Kain a Ábel.

Priebus rezignuje, ve skutečnosti je Trumpem rezignovat přinucen, ale se ctí. Scaramucci volá novinářům a žádá je, ať mu řeknou, kdo z Bílého domu jim poskytl tu či onu informaci. Apeluje na ně: „Je to vaše vlastenecká povinnost!“ Tím prokazuje svou mediální nezkušenost: média nikdy, pokud tak nemusí na základě soudního příkazu (vyzrazení státního tajemství), identitu svých zdrojů neprozrazují.

Kalich trpělivosti se Scaramuccim se naplnil koncem července, když Múč v telefonickém rozhovoru pomluvil nejen Priebuse, ale i Trumpova poradce Steva Bannona a použil přitom vulgarit, jaké média obvykle nezveřejňují. Nyní je s gustem zveřejnila.

Po Priebusově odchodu Trump jmenuje novým šéfem své prezidentské kanceláře dosavadního ministra vnitřní bezpečnosti, generála námořní pěchoty Kellyho. Je-li někdo schopen dát Trumpově kanceláři řád a disciplínu, je to starý mariňák generál Kelly. A nebude-li toho schopen on, pak nikdo.

Boj o vliv na prezidenta

První krok, který si Kelly na Trumpovi vynutil, byl odchod Scaramucciho. Trump jej v poslední červencový den – po deseti dnech v Bílém domě – propustil. Na otázku, jak se cítí a co tomu říká, Múč tweetem odpověděl: „Čistá bolest.“

„Hra o trůny“ pokračuje. Poradce prezidenta pro národní bezpečnost generál McMaster z Rady národní bezpečnosti vyhodí analytiky, které tam kdysi přivedl první bezpečnostní poradce generál Flynn. Tito analytici jsou blízcí prezidentovu poradci Stevu Bannonovi, který byl předtím šéfredaktorem radikálně-pravicové webové stránky Breitbart News. Takže Breitbart zaútočí na McMastera a žádá jeho hlavu. Jedná se o boj o vliv na prezidenta v Bílém domě mezi Bannonem a McMasterem.

Bannon je představitelem radikálně „trumpistického“ křídla, více nacionalistického a ostře protiislámského, silně proizraelského, které ale chce dohodu s Ruskem. McMaster je blíže demokraticko-republikánskému establishmentu, je umírněnější jak v podpoře Izraele, tak i v odporu vůči Íránu, ale chce tvrdší postoj vůči Rusku; McMaster prezidenta Trumpa přesvědčil, aby Obamovu dohodu s Íránem nezrušil. To mu zazlívají Bannon a stránky Breitbart, kteří jsou nejen silně proizraelští, ale zastávají i nesmírně tvrdou linii vůči Íránu.

Takže spor mezi Bannonem a McMasterem není mezi holubicemi a jestřáby, nýbrž mezi těmi, kdo jsou holubice v jedné otázce a jestřábi v druhé – a těmi, kdo to mají opačně.

Přitom paradoxem je, že být proruští a protiíránští (či opačně) je u obou schizofrenické, neboť Rusko a Írán jsou na Blízkém východě spojenci.

Tak či onak, „hra o trůny“ v Bílém domě bude pokračovat.

LN, 8.8.2017

Autor je ředitel Občanského institutu



Diskuse


S. Rehulka
11:15
13.8.2017

M. Jandáková
23:04
12.8.2017

J. Rojšl
11:06
12.8.2017

počet příspěvků: 5, poslední 13.8.2017 11:15









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.