Notná listopadová překvápka tohoto roku 2014: Vládnoucí Demokratická strana decimována, postihly ji největší ztráty od doby debaklu Harry Trumana v roce 1946, tehdy se ztrátou 55 křesel v Kongresu. „To ale neznamená, že náš program nebyl dobrý,“ ujistil dosud tuze vlivný, v Senátu ve funkci předsedy (Speaker) nedobrovolně končící Harry Reid, s týmž křestním jménem, avšak se zdůrazněním, že „zcela se nezdařilo počínání posla“, jímž ovšem byl prezident Barack Hussein Obama.

Volby byly především referendem o zamýšlené amnestii mnohamilionového počtu ilegálních vetřelců. Z paměti ještě nevymizel například precedent tzv. Dreamers (“Snílkové“) ze Střední Ameriky. Jen co dorazili, Obama je rozeslal na různá místa v této velké zemi, čímž úspěšně zobtížnil jejich deportaci. (Takto podrobně tvrdí Dick Morris, bývalý guru exprezidenta Clintona.) Obama takovým živlům též umožnil účastnit se voleb, aniž by museli prokázat svou totožnost. Dotyční se usadili, děťatka zplodili, ta zásluhou absurdního principu ius soli se automaticky stala právoplatnými americkými občany.

Nejspolehlivější voličskou bází Demokratů jsou skálopevní liberálové a některé menšiny, především černoši, oficielně zvaní African-American, z nichž naprostá většina nemá a nikdy neměla nic společného s Afrikou, a mezi něž se hlásí i prezident, syn bělošské matky. Je to etnické skupenství, které vzdor štědrosti z všelijakých zdrojů, přednostnímu zacházení (Affirmative Action, zaměstnávání v nenáročné federální službě atd.) značně charakterizuje resentment (“nelibost, odpor, rozmrzelost“ - takto překládá anclicko-český slovník, aniž by se zcela strefil, chybí v něm „ permanentní pocit ublížování“ - že oni jsou oběti, jimž každý jiný dluží). To je spolehlivá voličská báze hlasující s rasovou důsledností, Obama tak má záruku jejich aspoň devadesátiprocentní podpory.

Takový předpoklad býval i v případě Hispanics či též Latinos zvaných. Ač španělský jazyk pro většinu z nich je ten převážný a mnohdy jediný způsob komunikace, přece to není monolit. Však stačí porovnat počínání, schopnost asimilace a vylepšení socio-ekonomického postavení těch, kteří se dostavili z Castrovy Kuby, v kontrastu k příchozím z jiných latinskoamerických končin. Kubánci spíš v mnohém připomínají asimilaci imigrace evropské - ono vytváření například Italian-American skupenství, jakož i přibývání multietnických manželských svazků. Tito vesměs katolíci a v rostoucí míře i protestanti přestávají hlasovat pro zdůrazňované ultralibërální kauzy jako potraty, homosexuální manželství, už je tak důkladně nepřitahuje loajalita k původnímu prezidentskému mesiášovi. V roce 2012 hlasovalo 75 % pro Obamu, dva roky poté došlo k poklesu na 63 %. Přibývá náznaků, ba i přesvědčivých důkazů, že tito Latinos se začínají v procesu asimilace - amerikanizace - přetvářet k téměř již nerozlišení od zkušenosti jiných dřívějších přistěhovaleckých skupin.

Rovněž jejich voličská účast poklesla. Hned druhý den po volbách Obama v hodinu trvajícím televizním vystoupení před novináři odpovídal na otázky - dojem učinil defiant (“vzdorný“) a unrepentant (“nijak pokorný“). Obrovská porážka jako by se ho netýkala. Opakoval, že volby to nebyly o něm, ale o jeho politice, s níž většina souhlasí. Jen třetina národa hlasovala, dvě třetiny nepřišly, ty nevolící automaticky pokládal za své spojence.

- - -

O Obamovi jsem si toho už dost přečetl, v přemnohých telcvizních debatách jsem sledoval mudrce nabízející plejádu rozlišných interpretací: že to je narcis, podivín, též podvodník, arogantní cynický bezohledný politik bez skrupulí, mohutně sebevědomý narcis, megaloman s napoleonskými ambicemi. Teď, po volebním fiasku, dal Kongresu ultimatum: jestliže nevyprodukuje nový imigrační zákon do konce tohoto roku - za šest, sedm týdnů, čili něco nedosažitelného -, on to vyřeší sám vydáním executive order - čili se zárukou důkladného střetu, ústavní krize.

„Je to člověk, který doopravdy věří, že dovede předělat celý svět, a lidé takového druhu jsou infinitely (nesmírně) nebezpečnější než crooked (nepoctivý, nečestný) politik.“ Takovou diagnozu přednesl Thomas Sowell, vynikající černošský autor a ekonom na kalifornském Hoover Institutu.

Podrobněji formuluje Sowellův kolega Walter E. Williams, rovněž černoch a ekonom, univerzita George Mason ve Virginii. V textu s názvem „Obama vs. US“ (Townhall.com, 19.11.2074) se zmiňuje o některých pundits - moudrých hlavách, které se o Obamovi vyjadřují jako o lame duck - zesláblé ochrnuté kachně, a jako už víckrát v minulosti, v něm se mýlí, když teď po volbách on hrozí vyhlášením dekretu nařizujícím změnu v imigračním zákonu.

Taková pohrůžka, spolu s jiným zneužitím legitimní pravomoci, není důkazem jeho hlouposti či neschopnosti. Obama teď dělá přesně to, co ve své kampani v roce 2008 slíbil nadšeným davům: „My provedeme podstatnou změnu v Americe. Změníme Ameriku. Změníme svět.“

Williams cituje Sowellův text: „Obama se snaží uskutečnit své sliby podvracením Ústavy a zavedením politického stylu diktátora v banánové republice. Předvedl svou ochotu ignorovat Ústavu, když zrušil pracovní povinnost vyžadovanou v reformě welfare, zákonodárství přijatého v době Clintonovy administrativy. Zdravotnický zákon The Patient Protection and Affordable Care Act, znám jako Obamacare, Kongres odhlasoval, a tak se stal závazným zákonem této země. Obama ale vydal rozkaz k jeho změně při několika příležitostech. Zeptejte se sami sebe, zda naše Ústava opravňuje prezidenta, aby svévolně mohl změnit zákon Kongresem přijatý. Prezident si takto počíná jako diktátor v banánové republice.“

Článek končí tvrzením, že to není především vina politiků ve Washingtonu, ale vina americké veřejnosti, která ztratila respekt k Ústavě. Politici jsou pouze zprostředkovateli takového opovržení.

- - -

Nachrlila se všemožná vysvětlování, mezi nimiž mi dost imponuje „chytrá zkázonosná Cloward Piven strategie“. (Takto jsem nazval svůj text, který vyšel v NP 24. října 2008). Je to scénář dvou profesorů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku - sociolog Richard Andrew Cloward a jeho manželka politoložka Frances Fox Piven, oba aktivisté, radikálové, spoluautoři. Značně se inspirovali knihou Rules for Radicals, kterou krátce před svou smrtí napsal ultraradikál Saul Alinsky: jeho plán jak účinně zasáhnout nepřítele (pluralistickou demokracii) do její Achillovy paty, aby dodržoval všechny své zákony, velkorysá pravidla, plejádu humanistických slibů do posledního puntíku, a tak zavalit nenáviděný stát nezvládnutelným břemenem, tím ho diskreditovat a rozložit. (V této souvislosti si připomínám Lenina a jeho údajná slova, že bolševici co nejúčinněji využijí a ke svému prospěchu zneužijí svobody, jež buržoazní demokracie zaručuje svými principy, a po dosažení moci tyto svobody zruší, poněvadž mezi bolševické principy přece nepatří.)

Se svojí strategií se poprvé vytasili v roce 1966, v dosud existujícím a nadále tuze odporném časopise The Nation (2.5.1966). Jak vyvolat krizi velmi viditelným poklesem schopnosti fungování státu,demonstracemi jak spontánními, tak plánovanými, s velkým získáním publicity. Důkladně využít kádry agresivních organizátorů, s podporou příznivě nakloněných medií, a tak si vynutit redistribuci národního bohatství. Touto ofenzivou se domáhat materiální podpory od státu a rozšiřovat okruh žadatelů dalších, neutuchajících požitků. Účelem ovšem je zavalit stát požadavky do takové míry, že zkolabuje.

Tuto opportunity theory se strůjci pokusili prosadit na Manhattanu, což se pak stalo modelem pro řadu federálních podpůrných programů iniciovaných tehdejším prezidentem L.B. Johnsonem. S využitím rasového vření šedesátých let zaměřili se na welfare system - žít z podpory města či státu, bez jakýchkoli povinností, prosazovat druh nákladné, parazitické existence děděné pak z jedné generace na druhou, jako svůj první cíl. Ony welfare rolls (seznamy osob bez pracovního poměru, s nárokem na permanentní péči platícího státu) se v polovině sedmdesátých let víc než zdvojnásobily - z 4,3 na 10,8 milionů. Strategie se zvlášť dařila v New York City, kde se docílilo stavu, že na každé dvě osoby zaměstnané v soukromém sektoru připadal jeden welfarový parazit. Alinského cíl paralýzy, kolaps demokratického státu a jeho nahražení kýženou socialistickou totalitou, se zdárně přibližoval.. V roce 1960 se tato metropole New York starala o 150 000 osob s nárokem na lifetime entitlement – ono celoživotní zaopatření. Během deseti let se jejich počet zmnožil desetkrát - na jeden a půl milionu. Cloward - Piven taktika byla natolik úspěšná, že v roce 1975 přivedla New York City k bankrotu.

Bankrot celé země se ale nepodařil, vzdor intenzivním praktikám zastrašování, vydírání, domáhání se neutuchajících požadavků. Nemalou zásluhu měl Ronald Reagan, tehdy nový prezident, když úspěšně zasáhl proti mnohým nehoráznostem.

Profesorská dvojice Cloward – Piven tehdy (1982) zareagovala novou knihou s přiléhavým titulem „The New Class War“ – o novém třídním boji.

- - -

Taktika těchto akademických revolucionářů se rozkošatila, vznikla organizace ACORN (Association of Community Organizations for Reform Now) s rozsáhlou agendou. Aktivisté při náboru ne vždy rozlišují mezi osobami autentickými či jen virtuálními, živými či mrtvými, každému dána příležitost - například být registrován jako volič pokud možno mnohokrát. Po 11. září 2001 ministerstvo spravedlnosti zjistilo, že z devatenácti sebevražedných teroristů, jimž se podařilo pořádně zasáhnout nenáviděnou supervelmoc, osm z nich, ač cizinci, bylo řádně zaregistrováno k volbám se dostavit, uplatnit demokratické právo, na něž jako cizinci neměli nárok, jakož by ani neměli v diktátorských podmínkách svých skutečných vlastí.

ACORN se úspěšně podílel na prosazení reforem, které za prezidenta Williama Jeffersona Clintona značně přispěly k následné celostátní finanční krizi. V Chicagu zásluhou ACORN ve spolupráci s místní stranou komunistickou a též stranou socialistickou došlo k založení New Party, která označila Obamu, bývalého právního zástupce ACORN, za „ideálního kandidáta“.

Obama, graduant z Harvardu, s dveřmi otevřenými leckde na Wall Streetu, dal přednost politické kariéře, kterou započal jako commmunity organizer. S nikým takovým jsem se nesetkal. Organizátor, propagandista, rádce, výpomocný sociální pracovník, jakýsi desítkář naší neblahé paměti? Údajně se věnoval tzv. training grievance-mongers, tvorů permanentně si stěžujících, rozhořčených, zlostných, jako právník pro ACORN, organizaci proslulou hodně nešetrnými iniciativami – tzv.direct actions včetně zneužívání všelijakých podpůrných programů, podpory ilegální imigrace, padělání řidičských průkazů, registrace sociálního zabezpečení a volebních podvodů.

Ona „direct action“ byla významně posazovaná praxí zvanou shakedown - nikterak šetrný nátlak, zastrašování, vydírání, výpalné proti kapitalistickým institucím, takto se angažovat v třídním boji - přimět banky, aby poskytly půjčky loans i nemajetným, nezaměstnaným žadatelům. Velice se na těchto snahách podílel Obama, nynější prezident. (Právě takové obavy přiměly výtečnou publicistku Monu Charenovou v článku „Acorn, Obama, and the Mortgage Mess,“ Real Clean Politics, 30.9.2008, k povzdechu „Jestliže Obama zvítězí, bude to znamenat dosazení žháře do funkce požárníka.“)

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče