11.12.2016 | Svátek má Dana






UDÁLOSTI: Ve stopách Barabášových

7.3.2012

V souvislosti s posledními studentskými demonstracemi se pootevřelo mimo jiné i téma, které jsem kvůli zaneprázdnění v lednu nakonec velmi nerad zanedbal. Souvisí s nimi sice velmi volně, ale přece jen souvisí.

Jde o vyjádření Josefa Mašína k "sebeupálení" Jana Palacha. Mašín se věcí zabýval v rozhovoru poskytnutém Mladé frontě Dnes 21. ledna 2012, u příležitosti výročí třiačtyřiceti let od tragické události.

Odbojářova slova jsou přímá a otevřená. Šlo o "čin spáchaný labilním mladým člověkem ve stavu duševní deprese". Oslavovat čin sebezmrzačení prý není zodpovědné a nedává to dobrý příklad mládeži. Nemůže vést k "probuzení veřejnosti z letargie". "V zemích západních civilizací sebeupálení nebylo nikdy společensky přijatelné, nebylo ani předmětem veřejné pozornosti. Tento čin neodpovídá morálním hodnotám civilizovaných zemí. Je populární v Asii, odkud se v šedesátých letech rozšířil do zemí východního bloku."

Na aktivitách bratří Mašínů mi vždycky něco vadilo, a to velmi. Nemyslím, že by je bylo možné označit za vrahy, a už vůbec nesdílím názor Petra Uhla, že by byli obyčejní kriminálníci – je to spíš jen výraz frustrace marxistického liberála z toho, že se svět ani ČR už neřídí podle předpovědí jeho fousatého proroka. Po tom, co řekl Josef Mašín, se mi všechno zdá být jasnější.

Že v Palachově činu bylo něco zoufalého, je pravda. Zoufalá byla situace, v níž jsme tehdy žili. Ještě se pořád dalo něco dělat (například skupina, k níž jsem patřil, pořád ještě vydávala časopis, který nikdo necenzuroval), zároveň bylo jasné, že brzy bude hůř, a to o hodně (časopis taky na přelomu léta a podzimu zakázali). Byli jsme všichni bezmocnými svědky vleklé a potupné kapitulace politických špiček, které nikdo nezvolil, ale lidé na jaře uplynulého roku uvěřili jejich dobrým úmyslům, v pohnutém srpnovém týdnu jim dali svou důvěru a zachránili jim kůži. Nedá se říci, že by si toho ti zachránění nějak moc vážili.

Mimochodem: měli jsme v srpnu 1968 bojovat? To bylo přesně to, na co Rusové čekali: ozbrojený odpor by byli hravě potřeli a navíc by získali legitimaci ke krvavým represím. Proti nenásilnému odporu byli v podstatě bezmocní – sami si s terorem začít netroufli. A to, co o necelý rok později udělal Palach, nebylo primárně sebezmrzačení, ale oběť. To je věc zcela zásadní a její tradice jsou sice dejme tomu "asijské", ale jen proto, že Judea leží vlastně taky v Asii.

Ježíš nevyzýval k boji proti Římské říši. To dělal zřejmě onen Barabáš, pro něhož si na Pilátovi jeruzalémští vyžádali amnestii. "Mé království není z tohoto světa." "Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu." A Ježíšova smrt byla obětí: mohl se přece někam zašít nebo se dát na zboj jako Barabáš.

Uznávám, že v době, kdy se Mašínové pokoušeli o odbojovou aktivitu, byl prostor pro jakoukoli nenásilnou a rozumnou činnost velmi, velmi omezený. Je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení. Ale to, co chtěli dělat oni, se taky dělat nedalo, přišli na to sami a realisticky se odhodlali k emigraci na Západ, kde cítili právem víc svobodného prostoru. Jejich berlínská anabáze byla obdivuhodná a těch postřílených volkspolizistů mi nijak moc líto není. Jenomže: k prozření bratří Mašínů došlo během experimentu, na nějž doplatilo životem několik lidí, mezi nimi minimálně jeden civilista.

Přikázání "Nezabiješ" jistě neplatí v tom smyslu, že by člověk nesměl zabíjet za žádných okolností: nýbrž tak, že zabití může být odpuštěno, ale musí být možné je nějak legitimovat. A zdá se mi, že to v tomhle případě nejde.

Případ bratří Mašínů je případ fanatismu. Fanatismus má s "morálními hodnotami západních civilizací" společné jen to, že znamená jejich selhání. Adorace ozbrojeného boje za všech okolností by v posledku znamenala přijetí jiné "asijské" zvyklosti, sebevražedného atentátnictví. Sebevražednému atentátníkovi nejde v první řadě o sebezmrzačení: jde mu o to, připravit o život co nejvíce nepřátel – a to i za cenu toho, že se "sebezmrzačí", tj. při atentátu zahyne.

Fanatismus není dobrý příklad pro mládež. Na okraj rozhovoru s Josefem Mašínem se v MfD objevily i úvahy o tom, že Mašíni i Palach mají každý svou pravdu. To je příklad zbahnělosti, v níž se utápí společnost, která ztratila víru. Pravdu má samozřejmě jen a jen Palach.

Je tu ovšem jeden problém. Palachův pohřeb byla velká a důstojná studentská manifestace: univerzitní papaláši se jí tehdy netroufli nezúčastnit – na to, že by se jí postavili do čela, měli příliš stažené zadnice (jistě ne všichni, nechci nikomu křivdit). Uplynul rok a po té vážnosti nezbylo ani stopy (jak to pak může dopadnout s dnešními studentskými šaškárnami?).

Dá se argumentovat tím, že za Palachovou obětí z pochopitelných důvodů nestál takový ideový background, jaký stál např. za Janem Husem – přitom i Hus se obětoval, místo aby bojoval, jel do Kostnice se ospravedlnit: nezaslouží si kvůli tomu opovržení?

Jenže: jakési pochybnosti vyjádřil kdysi zrovna v souvislosti s Husem i Masaryk. "Opravdu je záhadou - proč musil Hus podstoupit smrt, kdežto Wiklif nikoli? Vždyť učením svým Hus daleko nebyl tam, kde Wiklif, jeho duchovní rádce - byla skutečně smrt ta nutná a neodvratná? Proč Luther dovedl žít? Vím ovšem, jací jsou tu rozdílové v době a v poměrech místních - ale tu nevysvětlují všecko jen ty poměry a okolí, tu přece také rozhodovaly i duše a rozum." Zbývá otevřená otázka, na kterou neznám odpověď.

Problém není nejspíš v Palachovi, ale v jeho současnících: Palach se obětoval, aby lidi probudil k aktivitě. Nepochopili to však mnozí tak, že oni už nemusejí dělat nic?

4. března 2012

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.



Diskuse


A. Sedláčková
17:17
7.3.2012

Z. Kulhánková
18:32
7.3.2012

J. Honců
23:43
7.3.2012

Z. Kulhánková
2:41
8.3.2012

D. Šimáček
15:12
7.3.2012

V. Mlich
13:35
7.3.2012

A. Mikita
9:35
7.3.2012

J. Tachovský
13:48
7.3.2012

A. Mikita
23:05
7.3.2012

J. Kalina
9:18
7.3.2012

J. Urban
8:57
7.3.2012

J. Štrobl
9:21
7.3.2012

J. Tachovský
13:49
7.3.2012

J. Honců
23:45
7.3.2012

J. Rybenský
7:49
7.3.2012

P. Pavlovský
10:56
7.3.2012

J. Štrobl
7:34
7.3.2012

T. Kočí
7:41
7.3.2012

J. Boleslav
13:18
7.3.2012

J. Dlouhy
18:39
7.3.2012

J. Honců
23:49
7.3.2012

P. Pavlovský
5:36
7.3.2012

J. Kanioková
9:16
7.3.2012

J. Charvát
18:04
7.3.2012

B. Volarik
1:55
7.3.2012

J. Kanioková
9:25
7.3.2012

M. Pernický
10:05
7.3.2012

počet příspěvků: 33, poslední 8.3.2012 02:41









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.