24.5.2016 | Svátek má Jana






UDÁLOSTI: Mají v MfD kocovinu z Babiše?

21.4.2014

"Babišovi lidé postupně obsazují stát": tento titulek se na první stránce středeční Babišovy Mladé fronty Dnes vyjímá poněkud strašidelně. Není to sice přímo otvírák a podstatná informace je až na čtvrté stránce – ale ta informace je dosti hutná. Po protisobotkovské kanonádě z předešlých dní následuje jakési vystřízlivění hraničící s kocovinou.

V MfD velmi sugestivně líčí přesun lidí z firem skupiny Agrofert na ministerstva a do dalších významných státních úřadů. "Babišovi husaři" mají významný podíl na výměně úřednické garnitury, která je prý mohutnější než v době nástupu Topolánkovy vlády. Řádově z ministerstev a státních úřadů odcházejí ke dvěma stovkám lidí, celé úřednické týmy, dalo by se tedy hovořit o jakémsi "odsunu úředníků z ministerstev".

Bohuslav Sobotka už zřejmě opustil svou původní představu (nebyla jen jeho), že ANO je jen dalším z krátkodechých hnutí bez politických zkušeností a že se po opadnutí davových vášní samo znemožní. Babiš se sice v něčem chová v něčem trochu podobně jako Vít Bárta, např. využívá "osobnosti", ale v životě by ho nenapadlo posadit si bezprizornou osobnost např. do veledůležitého ministerstva vnitra: pro osobnost zůstalo vyhrazeno ministerstvo obrany, o němž politici i veřejnost shodně soudí, že je k ničemu, protože nám od nepaměti nikdy k ničemu nebylo. A osobnosti jako Martin Komárek nebo Jiří Zlatuška jsou jen pestrobarevní motýlci, obletující tým ostřílených, zkušených podnikových matadorů, ošlehaných větry aparátnických bitev, tým, který je schopný řídit a uřídit leccos.

Sobotkovy naděje jsou proto dnes skromnější: "Záleží na tom, budou-li (Babišovi lidé, bd) loajálnější k své firmě – Agrofertu, nebo ke svému zaměstnavateli, tedy k státu." Pan Babiš ovšem vlastně odpověděl už předem: hodlá tuto nesmyslnou antinomii zrušit, protože stát a firma bude napříště jedno a to samé.

A zklamáni jsou i intelektuálové z "Občanské společnosti", kteří se donedávna vezli na vlnách Velké protikorupční revoluce, například Lenka Petráková z iniciativy Oživení. Pro MfD řekla, že "opět dochází k obsazování dobytého území". Nové vládní strany se chovají "stejně nebo ještě hůř než vlády předchozí", protože se zpronevěřují zásadám, na nichž stojí služební zákon, k němuž se přihlásily. A jakési zděšení dává najevo i David Ondračka z Transparency International, doufá nicméně v mechanismy justice a kontrolních orgánů (Antimonopolní úřad, NKÚ) a v "určitou formu zákona, aby se do funkcí dostávali lidé z jiných kruhů".

V základech Velké protikorupční revoluce stálo od počátku hluboké pohrdání politikou, utopická představa, že nejprve proběhne revoluční převrat, pak se (jakoby samy od sebe) vytvoří zákonný rámec "nových poměrů", a do něho se nacpe to, čemu se říká lid. A zákonný rámec bude natolik dokonalý, že lid se pak bude muset chovat mravně, i kdyby nechtěl. Ještě nikdy a nikde na světě zákony takhle nefungovaly.

A tak dnes už kdekdo (dokonce i MfD) nahlíží to, co jen trochu prozíravějším lidem bylo jasné už dávno: že např. služební zákon není vůbec žádný všelék, protože se ho každé nové politické uskupení bude snažit využít jen k tomu, aby se zabetonovalo na ukořistěných postech na mnoho let dopředu. Vytvoření politicky neutrální státní správy je možné jen cestou široké politické dohody, kterou pak zákonná norma jen zafixuje, a to, na čem záleží, je vlastně naopak to, aby v takové situaci nová politická garnitura provedla jen takové změny, které jsou naprosto a nade vší pochybnost nevyhnutelné – jenže vykládejte tohle lidem posedlým zrovna třídní nenávistí k politickým oponentům. A v revolučním procesu přijdou zpravidla ke slovu zájmy víc než pragmatické.

Pohrdání politikou poznamenalo českou polistopadovou politiku hned na počátku. Odtud havlovský protiklad "občanské společnosti" k dekadentním a přežilým politickým stranám z prvních měsíců po Listopadu. Snaha nahradit politiku právem patří k tomuto způsobu myšlení. Obojí je důležité, ale obojí má své místo a jedno nemůže druhé nahradit. A páteří "občanské společnosti" v našem světě byly, jsou a budou politické strany.

Andrej Babiš v určitém slova smyslu navazuje na havlovský koncept: nejsme politici, makáme, a strany jsou pro straníky, kdežto ANO je pro všechny. Přitom jen funkční demokratická politika může vzdorovat nekalým plánům autokratů s falešnými spasitelskými ambicemi.

Kocovina, kterou teď protagonistům Velké protikorupční revoluce působí souručenství s Babišovými pragmatiky, by snad mohla být považována za projev lítosti. Je ovšem třeba zdůraznit, že je to lítost pozdní, špatně formulovaná a tedy neúčinná.

17. dubna 2014

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


J. Jurax
21:50
21.4.2014

J. Zeman 421
14:19
21.4.2014

J. Vyhnalík
21:28
21.4.2014

J. Zeman 421
22:53
21.4.2014

M. Kosejk
---
10:31
21.4.2014

J. Ptáček
9:01
21.4.2014

M. Kosejk
10:37
21.4.2014

J. Ptáček
11:01
21.4.2014

M. Kosejk
11:31
21.4.2014

J. Boleslav
13:15
21.4.2014

J. Jurax
21:52
21.4.2014

J. Vyhnalík
21:27
21.4.2014

J. Boleslav
7:46
21.4.2014

P. Lenc
8:07
21.4.2014

J. Boleslav
13:17
21.4.2014

J. Jurax
21:54
21.4.2014

E. Sevrát
10:04
21.4.2014

J. Boleslav
13:14
21.4.2014

počet příspěvků: 19, poslední 21.4.2014 10:53









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.