„Pro českého prostředníka italských hackerů dělalo i ČVUT,“ zní titulek v Právu. Jde o aféru, kterou rozpoutala mezinárodní teroristická organizace WikiLeaks (tzv. „bezbombní teroristé“, specializovaní na úniky citlivých informací), postižena má být policie ČR za to, že si nechala pořídit u italských specialistů software, umožňující sledovat zločince, zvlášť ty organizované. Pochopitelně, když na policii není spoleh, může být software zneužit (berte prosím tuto poznámku jako „poťouchlost“ ve smyslu Antonína Novotného). To, že na policii není spoleh, není problém italských specialistů, ale náš. Není to ani problém specialistů z ČVUT, pokud v té věci nějak participovali. Odposlouchávat darebáky a zločince není nic nelegálního a nemravného, pokud existuje dostatečná politická kontrola proti zneužití. Ta u nás moc nefunguje, protože od dob virtuální ministerstva Pravdy a Lásky se politikou jako takovou pohrdá a z „orgánů“ unikají na běžícím páse citlivé informace vhodné k politickému zneužití v médiích a k nátlaku na nezávislé soudy.

Podle průzkumu CVVM se u nás lidé obávají víc Islámského státu než situace na východě Ukrajiny (rozuměj soustavné ruské subverse vůči Ukrajině). Zajímavé jsou přitom dvě věci: za prvé, lidé si myslí, že obě krizové situace jsou větším ohrožením pro bezpečnost v Evropě a o světový mír, než pro Českou republiku. Rozdíly nejsou moc dramatické, ale jsou. Myslím, že lidé poněkud přeceňují naši vitalitu. Svět to přežije určitě, Evropa asi taky, ale my to můžeme odskákat dost šeredně. Islámský stát znamená v první řadě nebezpečí pro Evropu jako pro celek, méně než pro nás, protože nejsme hned na ráně, jsme tak trochu „za bukem“ a můžeme se aspoň nějakou chvíli chovat vychcaně. Pokud ovšem budeme vycházet z tohoto zjištění, pak svým sobeckým a bezohledným postojem pomůžeme Evropu (EU) destabilizovat a ohrozit, ale sobě vůbec nepomůžeme – protože v tom případě budeme vydáni všanc ruským mocenským choutkám, proti nimž sami nemáme šanci se ubránit. Čili – jedno nebezpečí je s tím druhým propojené, bezprostředním ohrožením je pro nás Rusko, a pokud nebudeme v jiných citlivých věcech (uprchlíci) solidární s Evropou (EU), a pokud budeme tak vnitřně rozložení a pokud bude u nás demokracie a politická stabilita tak ve psí, jako je teď, Rusko nás nemine. Je hanebné lézt dobrovolně a z blbosti do ruského chomoutu: a když to někdo dělá opakovaně dvakrát po sobě, pro to nenalézám slov.

Lidové noviny převzaly štafetu od někdejší MfD z doby virtuálního ministerstva Pravdy a Lásky a jdou po ministru Chovancovi na základě „tajně pořízených nahrávek, které získaly“. Politická účelovost celé akce je zjevná. Babišovi lidé mají kým se inspirovat a u koho se učit.

Podle Babišových Lidových novin hodlá vláda generovat genderově korektní učebnice. Stereotypy (hlavně ten základní, že mezi muži a ženami je údajně jakýsi rozdíl) se musí cíleně likvidovat. Výsledek bude svět, v němž bude hetrosexuál od homosexuála k nerozeznání, každý bude tak trochu heterosexuál a tak trochu homosexuál, každý muž bude mít jednoho manžela a jednu manželku, všichni si budou rovni a všichni budou stejní. Nechci nasazovat homosexuálům psí hlavu, chápu jejich potřebu emancipace, i když leckdy nabývá poněkud nesnesitelné podoby. Tak to u dlouho potlačovaných menšin bývá, i česká národní emancipace nabývala čas od času nesnesitelné podoby. Navíc za ministra Dienstbiera nemohou. Ale těžko se můžu zbavit dojmu, že cílem pana Dienstbiera je předělat svět tak radikálně, aby se v něm nedalo žít. To má společného s bolševiky, ostatně je taky marxista, nebo ne? Svět, ve kteríém se nedá poznat, kdo je žena a kdo je muž, mi splývá s představou světa, v němž jsou jen samí chlapi. Strašné! Chtěl bych věřit, že řádění ministra Dienstbiera nezpůsobí v české společnosti nezvratné změny.

„Nahrávky vyvolaly rozčarování“, zní titulek tamtéž. Článek se týká odposlechu rozhovorů mezi ředitelem GIBS Bílkem a jeho náměstkem Brunclíkem, které měly kompromitovat ministra Chovance. Tato babišáda je natolik průhledná, že adekvátně reagovali i někteří politici. (To kdysi havlovské nejprve skutečné, pak už jen virtuální virtuální Ministerstvo Pravdy a Lásky a jeho novinářští agenti pracovali v rukavičkách: při poškozování svých politických oponentů simulovali morální patos. Tady se to dělá bez zbytečných cavyků.) Místopředseda ODS Kupka prohlásil zdrženlivě, že „nahrávka může být součástí politického boje mezi vládními stranami ANO a ČSSD“: vypadá to jako kachna, kváká to jako kachna… Miroslav Kalousek řekl, že problém není v první řadě v tom, zda to, co se říká v odposleších, je pravda nebo ne, ale že a proč vůbec byly pořízeny. To, jak se zdá, zajímá jen málokoho. Práskání se ve světě obecně (wikileakismus, snowdenismus) i u nás skoro odjakživa považuje za ctnost.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.