26.4.2024 | Svátek má Oto


Trest pro Ratha

24.7.2015

Osm a půl natvrdo a propadnutí majetku ve výši jednadvaceti milionů pro Davida Ratha. Podle rozsudku se měl bývalý sociálnědemokratický hejtman Středočeského kraje dopustit rozsáhlých korupčních machinací. Odsouzený oznámil bezprostředně po rozsudku, že se odvolá, a prohlásil soud za podjatý a rozsudek nespravedlivý a předem daný. 

Nemá valný smysl komentovat tuto události jinak než prostým konstatováním, že jde o výrok nezávislého soudu a že obviněný a posléze – nepravomocně – odsouzený má plné právo se hájit jakkoli, tedy i zpochybňováním soudního řízení. Je ale s podivem, když kompetenci soudu zpochybňuje poslanec, konkrétně tedy Marek Černoch za Úsvit, když nazývá proces fraškou. Spíš by se měl zamyslet sám nad sebou, když figuruje ve frašce zavánějící podrazem na voliče.

Smysluplnější debata se vede od začátku Rathovy aféry kolem role odposlechů. Jsou zde závažné a kvalifikované argumenty vedené proti odposlechům a jejich roli v soudním řízení. Jak praví přísloví, slova i voda plynou a leccos bylo vyřčeno, nějak a jinak míněno a pokud je to vytrženo ze souvislosti, nabývá to jiného významu.

Přinejmenším stejně závažný je argument z opačného břehu a použila ho ve čtvrtečním rozhlasovém speciálu i Lenka Bradáčová: jak jinak než odposlechem lze usvědčit korupčníka? Svědci u předávání úplatku zpravidla nebývají a navíc hodnota svědectví bývá u soudu také značně pochybná. Ani korumpovaný, ani korumpující se k činu dobrovolně nepřihlásí a písemnou kvitanci si samozřejmě nepodepisují.

I to je důvod, proč bylo tak málo korupčních případů odhaleno a dovedeno aspoň do takového konce, jako se to podařilo v případě Davida Ratha.

Není to konec, je to jen jedna z kapitol příběhu, který potrvá ještě hodně dlouho. Pozitivní efekt tu je – přece jen se zvýšilo riziko, že bude korupce odhalena a účastníci si takzvaně dávají pozor.

Nicméně ta choroba tu je. Závěrem drobný postřeh, zdánlivě s věcí nesouvisející: byl jsem dva týdny pryč. Auto jsem nechal v Go parkingu u ruzyňského letiště. Když jsem ho tam odvážel, buldozery tam naproti parkingu něco rejpaly. Včera jsem se vrátil, auto odvážel a stojí tam barák. Z veřejných peněz? Co vás nemá, takové tempo by veřejná stavba nikdy neměla. Je to soukromá stavba, nějaká prodejna automobilů. To jen na připomenutí, že devadesát procent toho všeho, co nám jde na nervy a proti srsti a zalejzá na nehty, se týká státu a jeho počínání.

Aston Ondřej Neff