Nejdřív to byl hladomor a pak se ukázalo, že vyžrání planety se nekoná. Pak se otevřela ozónová díra a noviny jí byly plné a musely se na celém světě kvůli ní vyměnit ledničky a freonové spreje a pak se ukázalo, že se zavřela, přestože freonů přibylo. Následovalo slavné oteplení a poté, co vešlo ve známost, že z větší části to byl podvod pánů placených OSN, je v módě kolísání počasí a k tomu přibylo sucho. Ukázala se naléhavá potřeba strategie proti suchu.

Zachránci světa milují strategie. Hned se cítí v kůži von Clausewitze. S monokulárem u oka, nad mapou v polním stanu ukazují, který čtverec hulánů se požene vlevo a obdélník kyrysníků pošleme do centra. To vše se ovšem v moderní době neodehrává v polním stanu,kdopak by chtěl být dnes stratégem v podmínkách osmnáctého a devatenáctého století, dnes se strategie kují v hotelu typu Hilton nebo Marriot, jednou v Kuvajtu, podruhé na Baleárách. Sucho strategicky neodbouráte v hotelu nižší třídy než pět hvězdiček, to dá rozum. Nepotřebujete monokulár, ale žakůzu a k snídani švédský stůl, kde nesmí chybět humr.

Bude se zkoumat, analyzovat, do terénu se vyšlou pracovníci a ti budou posílat zprávy a svodky půjdou k vyhodnocení do centrál. Kdyby ale začalo moc pršet, nestane se nic vážného. Vyvstane nutkavá potřeba strategie proti vlhkosti.

Stačilo by málo, aby si média přestala takových blbostí všímat. Pak by nastalo sucho v konferenčních sálech Hiltonů a Marriotů.