Nevím jak na Moravě a ve Slezsku, ale troufnu si tvrdit, že v Čechách páteční (2. 5. 2008) volbu londýnského starosty nesledoval nikdo s takovým osobním zájmem jako já. Dosavadní první muž metropole Spojeného království – a jak poslední výsledky voleb říkají, poražený kandidát na funkci starosty -, levicový labourista Ken Livingstone, má totiž u mě pořádný vroubek. Hrubě urazil člověka, kterého já si hluboce vážím.

Good-bye, Red Ken ...

Před třemi lety, pátého března 2005, přinesly Lidové noviny článek, který informoval o rozhovoru starosty Livingstonea s deníkem The Guardian, uveřejněném o den dříve. Muž, jemuž se pro jeho postoje právem přezdívá Rudý Ken, tehdy řekl něco naprosto neuvěřitelného: Izraelský premiér Ariel Šaron je válečný zločinec, který by měl místo ve svém úřadu sedět ve vězení.

Nesmyslnější nehoráznost ze svých úst sotva mohl vypustit. Pokud je totiž Šaron válečný zločinec, pak stejně musí být označen také Churchill a Roosevelt. Důvod je jasný. Je-li Šaronovi levicí vyčítáno, že v protiteroristickém tažení známým pod označením Mír pro Galileu(1982), o které v tomto kontextu jde, umírali civilisté na straně těch, proti nimž byla tato válka vedena, pak je nutné připomenout, že také během války proti Německu a jeho zrůdnému nacionálně socialistickému režimu(1939-1945) umírali němečtí civilisté. Napadlo nás někdy označit kvůli tomu již zmíněné dva západní politiky, případně Stalina, de Gaulla, Beneše či jakéhokoli představitele protihitlerovské koalice za válečné zločince? Napadlo by nás to pouze v případě, že bychom byli krajními levičáky či islamisty(viz íránský prezident Ahmadínežád), kteří si nevidí do úst.

Korespondence

Hanebný výrok Rudého Kena jsem nemohl nechat bez odezvy. 11. března 2005 jsem odeslal do sídla úřadu londýnského starosty dopis, v němž bylo uvedeno(zde česká verze):

Vážený pane Livingstone,

chci, abyste věděl, že český deník Lidové noviny přetiskl z Guardianu Vaše prohlášení, že pan Ariel Šaron, ministerský předseda Izraele, je válečný zločinec. Podle Vašeho názoru jeho místo není v jeruzalémském kabinetu, ale v žaláři.

S politováním Vám sděluji. Že s Vaším tvrzením hluboce nesouhlasím a protestuji proti slovům, jichž jste vůči Arielu Šaronovi použil.

Jsem si jist, že se mýlíte, pane Livingstone. Pan Šaron není zločinec, ale vynikající demokratický lídr židovského lidu, někdejší úspěšný generál Obranného vojska Izraele a aktivní bojovník proti mezinárodnímu terorismu. Jeho hlavním cílem je mír v regionu Středního východu a bezpečnost izraelských občanů. Pan Šaron zaslouží naše upřímné poděkování a úctu, nikoli pouta a vězeňské mříže.

Kopii dopisu jsem poslal do Izraele předsedovi vlády Arielu Šaronovi.

První odpověď přišla z Úřadu ministerského předsedy v Jeruzalémě. Datována je 3. dubna 2005 a praví se v ní:

Jménem ministerského předsedy Ariela Šarona Vám děkuji za dopis datovaný 11. 3. 2005 a za kopii Vašeho dopisu londýnskému starostovi.

Vaše podpora izraelskému právu na život v míru a bezpečí a Vaše stanovisko při obraně ministerského předsedy je velice oceňováno.

S přáním všeho nejlepšího,

Upřímně,

Maris Danonová , osobní tajemnice ministerského předsedy

Odpověděl také úřad londýnského starosty. V jeho dopise z 19. 4. 2005 podepsaném Amy Richardsonovou z oddělení pro styk s veřejností se praví: Děkujeme za Váš dopis z 11. 3. 2005 adresovaný panu Livingstonemu jako odpověď na názory, který vyjádřil v článku v Guardianu 4. března. Vaš komentář byl zaznamenán.

Korespondence, o níž je v příspěvku řeč

Slovo závěrem

Upřímně řečeno, víc jsem ani neočekával. V zásadě mi šlo o to, aby si pan starosta či lidé kolem něj uvědomili, že ne každý akceptuje to, co z jeho úst zazní na adresu kohokoliv, zejména pak vysokých představitelů spřáteleného demokratického státu. I kdyby má nesouhlasná reakce byla jediná, měla svůj smysl – ostatně víc než jednu jsem poslat nemohl. Pakliže jsem tehdy nebyl sám, tím lépe. Rudý Ken nejspíš svůj názor nezměnil, ale měl by vědět, co si o něm myslíme my ostatní.

Nechci přitom posuzovat a už vůbec ne zpochybňovat, jak se pan Livingstone osvědčil jako starosta. To je výlučným právem Londýňanů, kteří mu ostatně své vysvědčení při volbách 2. května vystavili. Pouští-li se ale do závažných mezinárodních témat způsobem, jakým to udělal v případě Ariela Šarona, musí počítat s tím, že lidé za Kanálem nezůstanou vůči jeho slovům neteční.

Rudý Ken prohrál. Ne nejsem škodolibý a nejásám nad tím. Nevím, jaký bude mít změna na postu starosty Londýna vliv na život obyvatel tohoto významného města anglosaského světa. Pouze si myslím, že pro britskou metropoli bude z morálního důvodu lepší, když v jejím čele nebude stát demokrat, který se urážlivě vyjadřuje o jiném demokratovi. Ostatně Britům také není dvakrát po chuti, když se lidé na Kontinentu neuctivě vyjadřují o královně, není-liž pravda?

Stejskal.estranky.cz