aneb Horší než doping

V ázerbájdžánském Baku pořádá v těchto dnech (16-25/6) mezinárodní asociace amatérského boxu AIBA světový kvalifikační turnaj. Po víkendu má za sebou skandál patřící do nejtěžší váhové kategorie.

Ovšem té politické.

Na kvalifikačním podniku o 39 letenek do Ria se sešlo 469 boxerů ze 105 zemí. Jde o masivní akci, kde by všem – boxerům i vedení národních výprav – mělo jít o jediné. O box. O box v duchu fair play. A samozřejmě o účast na OH.

Pokud někdo chtěl přibalit do zavazadla neboxerské záležitosti včetně politiky, měl zůstat doma. Tak jako zůstal v ČR Erik Agateljan. Ten na webu České boxerské asociace uvedl:

„Jsem původem z Arménie a my tam válčíme, to je smrt tam jet. Bojím se o život,“ přiznal Agateljan a poukázal na dlouholetý konflikt obou států.

Budiž. Je to možná přehnaný postoj, ale čitelný.

To sportovci z některých muslimských zemí si počínají jinak. Platí obecné pravidlo: poctivě se připravují, do místa konání odletí – a doufají, že je los (pavouk) nesvede na kolbiště, v tomto případě do ringu, se soupeřem z Izraele. Dopustí-li Alláh (jinak to ani chápat nemohou) něco takového, pak ze vzájemného duelu z politických důvodů odstoupí – byť by je to mělo stát světové či olympijské zlato.

O těchto skandálech jsem na svém internetovém blogu i na sportovních stránkách portálu Eretz.cz, kde působím jako jejich moderátor, psal mnohokrát. Dnes přidávám další takovýto odporný příběh právě z Baku.

Nahlédneme-li do programu kategorie do 81 kg, zjistíme, že v prvním kole měli proti sobě nastoupit dva borci ze Středního východu. Syřan Alaa E. Ghassoun a Izraelec Artem Masliy. Jak souboj dopadl? Ze sportovního hlediska nijak. V zápise na webu turnaje (viz obr. pod textem) je u jména izraelského boxera uvedeno WO (walkover). Což je anglický sportovní termín pro postup bez boje. Neboť Syřan prostě k utkání nenastoupil.

Vážné zranění? Náhlá tragédie v rodině?Neočekávaná nemoc? Samá voda. Před sportem dostala přednost politika.

Ghassoun doslova řekl:

„Odstoupil jsem ze soutěže proto, že můj soupeř je Izraelec a já mu nemohu podat ruku ani s ním soutěžit, jelikož reprezentuje sionistický režim, který zabíjí syrský lid. Kdybych s ním bojoval, znamenalo by to, že já jako sportovec a Sýrie jako stát uznáváme stát Izrael.“

A aby bylo jasné, jak se věci mají, dodal:

„Nebylo to moje rozhodnutí. Je to rozhodnutí Syrské sportovní federace a vysokých představitelů Sýrie. Bylo to rozhodnutí těžké, protože jsem tvrdě pracoval na tom, abych se mohl olympiády zúčastnit. Ale sloužím své vlasti – má čest a má loajalita patří Sýrii.“

Šéf Syrské boxerské asociace doplnil:

Očekávali jsme, že Ghassoun na turnaji uspěje, protože je jedním z nejlepších syrských boxerů. Nicméně jeho láska a loajalita k Sýrii a dodržování principů bylo důležitější než vítězství na turnaji.

Co dodat? Někdo to nazývá tak, jak uvedeno, někdo naopak: jako sportovní a olympijské zásady porušující antiizraelský fanatismus. Jako něco, co nemá v mezinárodním sportu co pohledávat a co by mělo být co nejpřísněji sankcionováno. Stejně jako doping.

Ještě nechutnější, protože se týkal postižených sportovců, je příběh tenistů na vozíku, jehož svědkem bylo koncem května Tokio. V japonské metropoli se konal světový turnaj družstev handicapovaných tenistů, něco jako Davis Cup paralympijského tenisu. Mohli bychom si myslet, že krutý úděl odstraní politické bariéry a postižení sportovci nechají svoji protiizraelskou nenávist v šatně. Nikoli.

V nadstavbové skupině o páté až osmé místo se měly utkat týmy Izraele a Maroka. Izraelci na dvorec nastoupili, Maročané nikoli. Důvod: stejný jako vždy. Odmítli hrát se soupeři jenom proto, že to jsou Izraelci.

Velice mírně celou záležitost hodnotil izraelský trenér Nimrod Bichler:

„Je to smutný den pro sport a ještě smutnější pro sport paralympijský.“

Na rozdíl od něj se nemusím vyjadřovat diplomaticky. Za sebe říkám: Něco takového je horší než doping. Z čistě lidského hlediska je to ten nejodpornější hnus.

Zápis duelu mezi Ghossounem a Masliyem na webu kvalifikačního turnaje.

Stejskal.estranky.cz