Ano, taková je globální, univerzální realita se sklony na všech polednících a rovnoběžkách. Na nedávném pražském pobytu jsem to znovu ověřil : liboval jsem si v přítomnosti pozoruhodné dámy, jejíž osobnost je celonárodně natolik dobře známá, což je mi důvodem, proč ji v tomto kratičkém povídání nejmenuji. Při našem loučení jsem postřehl publikaci s názvem ROMAN HANGES neboli ROMSKÝ HLAS, osm stran čtrnáctideníku etnické menšiny dříve známé, že je cikánská.

O tento druh spoluobčanů jsem se zajímal už v dávnověku svého mládí, když jako soudce u okresního civilního soudu v západočeském pohraničí jsem uděloval socialistickou spravedlnost, řešil důsledky vzájemného lupu drobného domácího zvířectva a taková podobná dramata. Po úspěšně ilegálním úprku do náruče západních imperialistů, veškerého Wall Streetu, jsem ledacos na tématiku tehdy ještě výlučně cikánskou publikoval, došlo k přetisku v učebnicích, vše korunováno jakýmsi symbolickým povýšením na čestného cikána. O takovou poctu se zasloužil kanadský sociolog, prezident této menšiny pro oblast západní hemisféry. Jeho jméno Kohn, Cohen, tak nějak, každopádně jméno zřetelně neromské, žádný Horvát, něco takového.

Od své pražské hostitelky jsem odešel s dvěma výtisky darovanými a nikoliv ukradenými, s úmyslem je bedlivě prostudovat, porovnat jejich tématické zaměření, intenzitu frustrací, všeobecného mravního rozhořčení. A kolik autentické kritiky zamířílo do vlastních řad. Takový výsledek, bude-li vůbec nějaký, pak porovnat se způsobem, jakým se vůči sobě prezentují američtí černoši, ti již rovněž oficiálně přejmenovaní na Afro-Americans. V nynějších USA je to menšina pouze třináctiprocentní, avšak nezřídka s mediální pozorností stoprocentní.

Pustil jsem se do práce a dospěl k výsledku, který jsem předpokládal: ke zmínce o nedostatcích ve vlastních řadách zpravidla nedojde a ve výjimečných případech je vina na vnějších živlech - tvorech, fenoménech, každopádně vlivy, živly nekontrolovatelnými. Nikde se nedočtu o rekordně vysokých zásluhách na páchání každodenní kriminality. Rekordní počet zločinců ve vlastních řadách, a tudíž i příslušná porce jejich reprezentace uvnitř kriminálů. Stejně tomu tak v dosažených rekordních výkonech (disciplina „těhotenství nedospělých děvčat“ nebo „negativní, až zcela neexistující výkon školního vzdělání” - de facto analfabetismus). V jednom z předchozích textů jsem velebil školní úspěchy až triumfy mládeže z rodin asijských přistěhovalců. Připomíná to slova vynikajícího amerického juristy, soudce Nejvyššího soudu: Oliver Wendell Holmes (1841-1935), jeho doporučení, že se správnou výchovou dětí se má započít sto let před jejich narozením.

Listuji oním Romským hlasem: z devadesáti procent je text český, zbytek v jazyce romském: Sloupek Ňilajeskeri škola palo denašiben O bešiben sas igen mištes. The me vakeravas pal romano dživipen, pal amare sokaša, kultura,čhib.... profesoriske Salim, so kada bešiben pririchtinďa. Autor Jan Horváth.

V dalším příspěvku je dvojjazyčný: Za českým textem s názvem „Deset let, co nás opustila naše Milena“ následuje romská verze „Deš berš, so amen omukhl’as e Milena.“ Dvoujazyčná je i báseň jiných tvůrců: „Šukar cikno gavoro“ v české verzi znamená „Hezká malá dědinka“.

Politického zpravodajství je pramálo, ale se zřetelnou dávkou sympatie ke kauze rozhodně nesdílené velkou většinou obyvatelstva České republiky. Ta s otevřenou náručí nevítá hordy islámských vetřelců. Hned v prvním sloupku na první straně záříjového vydání velebeno je Brno, které se „profiluje jako kulturní město Evropské unie hodné toho jména. Chce být vůči uprchlíkům stejně přátelské jako Vídeň.“

Na téže první stránce je zpráva velkými písmeny, jak že německý ministr spravedlnosti kritizuje politicky nekorektní orientaci Facebooku.

Strana 2, znovu Brno: Ani Ústavní soud nevyhověl žalobě Roma Jiřího Suchého, který se už šest let soudí o přiznání diskriminace na něm spáchané a domáhá se odškodnění ve výši půl milionu korun za to, že v 80. letech byl umístněn do zvláštní školy. Suchý se hodlá odvolat k mezinárodnímu soudu do Štrasburku.

Třeba se ještě stane polomilionářem.

Budoucnost s jak štědrou finanční pomlázkou je dosud zcela neznáma. V případu, k němuž právě došlo v Praze. Před začátkem demonstrace pro otevřenou Evropu policie zadržela romskou aktivistku Ivanu Čonkovou. Ta posléze uvedla, že se hodlá proti postupu policistů bránit právní cestou.

Značná mediální pozornost je věnována záležitostem kulturním, již pátý rok CENA ROMA SPIRIT OCENÍ ROMSKÉ UMĚLCE. Tuto mezinárodní událost organizuje Nadace Michaela Kocába a konat se bude pod záštitou Bohuslava Sobotky, Jiřího Dienstbiera a Petra Uhla.

Konal se hudební festival národnostních menšin v Liberci.

ČESKOSLOVENSKOU MISS ROMA SE STALA OSMNÁCTILETÁ BIANKA BERTOKOVÁ. Miss Roma se letos uskutečnila popatnácté.

Merkelová chce po šéfovi Facebooku, aby řešil nenávistné a xenofobní příspěvky.

Evropská komise bude chtít konkrétní statistiky k integraci znevýhodněných dětí do českých škol. Tento titulek tučnými písmeny na první straně svého říjnového vydání třikrát opakuje kriterion ZNEVÝHODNĚNÉ DĚTI, aniž by příslušným zpřesněním takového fenoménu vypomohl. Co třeba učinilo vietnamské děti zvýhodněnými?

- - -

Prozatím rozličně reaguje romsko--excikánská a černošská afro-americká menšina vůči převážně odlišné většině národního společenství. Méně početní Romové nemají své mediálně zdůrazňované předáky, štědré finanční meciáše, vlivné magnáty a na Hradčanech nevysedává cikánský prezident. Bílý dům za dosud trvajícího Obamova nájemnictví se již ani nepokouší o aspoň jakousi šárádu objektivity. Mnohonásobně je dokazováno jeho reakcemi na ten který, jakkoliv nevyřešený případ, když prezident lká nad zabitím gangstera tmavé pleti, aniž by se kdy přiměl k účasti na pohřbu zbytečně postřílené mládeže - událost zpravidla každý týden v Chicagu, původním politickém působišti tohoto Baracka Husseina. K dispozici jsou údaje FBI z roku 2007: černoši spáchali 433.834 zločinů proti bělochům, osmkrát vic než značně početnější běloši tak učinili vůči černochům,. V případě znásilnění černoši znásilnili 14.000 bělošek. V údajích FBI nebyl zjištěn ani jeden případ s opačným rasovým obsazením. Závěr: Čtyřicetkrát větší byla pravděpodobnost, že černoch zaútočí na bělocha, než by tomu bylo naopak.

V dnešní době politické korektnosti, až protivně groteskní přecitlivělosti, též vstupujeme na značně explozivní minové pole. Po jakémkoliv nepříjemném zevšeobecňování hrozí obvinění z xenofobie, rasismu a dalších ismů. Například každému známou, statisticky důkladně potvrzenou skutečností je menšina, jíž se dřív říkalo cikánská, jež se v daleko větší míře podílí na páchání zločinů majetkové povahy, než je tomu v případě většinové společnosti. I když se občas vyskytne Rom vzdělanec, dříč, třeba i světec. V USA zločinnost černošské menšiny je mnohonásobně větší než ostatního obyvatelstva. Jak přiznal sám velebný pán Jesse Jackson, rok co rok se uskuteční ve vlastní řadách víc vražd, než jaký byl výkon Ku-Klux-Klanu za všechna jeho leta dohromady. Taková jsou zjištění o skutečném, zjistitelném, měřitelném stavu, tedy CO a nikoliv PROČ. O příčinách se lze pak dohadovat ad infinitum. Zda je to vina rasismu většinové společnosti, přetrvávající dopad otroctví, které skončilo před sedmi či kolika generacemi, zda to je v genech a tak dlouze dále. Prague Daily Monitor oznamuje (13.11.2015), že v roce 2014 poměr romských-cikánských dětí do věku tří roků v ústavní péči tvořil jednu třetinu, čtrnáckrát větší poměr v porovnání k celkovému obyvatelstvu. Dosavadní zkušenost vede k závěru, že nejlepším řešením bude adopce či aspoň pěstounství někde v zahraničí..

Cikáni-Romové se v Evropě za přemnohá století nepříliš úspěšně asimilovali. Čí vinou? Lze docílit kýžené změny experimentem pozitivní diskriminace nebo jsou ty kočovnické pudy nevymýtitelné? Inu, hádejme se.

- - -

Relevantním zdrojem k pochopení takové tématiky je třídílný esej výtečného publicisty Thomase Sowella, černošského ekonoma-sociologa, Hoover Institute, Kalifornie (Townhall.com, 6.-8.10. 2015). Svou analýzu nazval slovy „Charlatans and Sheep“ neboli jacísi „Podvodníci a za nimi pak poslušně cupitající ovce“. Začíná soustředěním na často zdůrazňovanou otázku o příjmové nerovnosti mezi pohlavími a tato disproporce se vesměs přisuzuje podlým motivům. Jak ale poté vysvětlit, že v celonárodní soutěži o znalosti americké gramatiky (tzv. U.S.National Spelling Bee) nejúspěšnějěími jbyli účastníci z rodin indického původu. Mezi 100 nejúspěšnějšími atlety v maratónském běhu, jejich většina jich pochází z východoafrické Keni. Účastníci ve všemožných disciplinách se liší svým zájmem, motivací, schopnostmi, též vnějšími okolnostmi, které jim to přemnohé umožňují.

Jiné preference přece nemohou být příliš šokujícím překvapením. Žádného muže například dosud nepostihlo ani jedno těhotenství. Zato jsme ale zavaleni lamentacemi o „gender gap“ a nekonečným přívalem halekaček z důvodů automaticky zdůrazňované

diskriminace. Šarlatáni takto zdůrazňují a ovce v politicky korektním šiku bedlivě s přikyvováním následují. Sowell se pak soustřeďuje na tuze populární trumf oné „legacy of slavery“ jako pohodlné výmluvy za své vlastní nesolidní počínání.

Politická levice zpravidla se vrací k roku 1960 jako tomu osudovému při vytváření moderní doby, s jejímiž nezřídka neblahými důsledky abychom se nyní obtížně vypořádali.

Takové interpretace ale zobtížňuje realita s důkazy, že během let padesátých, doby hanebně sovětizované, počet těhotenství nedospělých děvčat, jakož i pohlavních chorob ubýval, stejně jako procento nemanželských dětí. V té době černošská zaměstnanost v USA byla vyšší, než je tomu v současné době. Vražednost v kruzích nebělošských se od roku 1960 téměř zdvojnásobila.

Jak něco takového bylo možné? Autor odpovídá: Ve volbách jsme volili šarlatány. Převažujícím dogmatem naši doby je konflikt mezi těmi, kteří obviňují genetic differences, a těmi, kteří za sinister (neblahou, zlověstnou) přičinu považuji discrimination, což je hřích značně vágní, nezřetelný.

Sowell končí zdůrazněním dopadu minulých časů. Již začátkem devatenáctého století, na šíré Rusi i ti nejchudší Židé se postarali, abych jejich dcery se naučily číst a psát, aby každá domácnost měla aspoň deset knih. To bylo v době, kdy Thomas Jefferson si stěžoval, že v celém městě, kde tehdy žil, neexistovalo ani jedno knihkupectví.

Vznikly paralelní kultury, které neměly nic společného. Jednak vyrůstala mládež židovská a asijská (ano, asijská) a pak takzvaná ghetto culture, jíž zejména černoši vytvářeli, čímkoliv jinačím pohrdali, a leckdo se teď diví, jak okolní svět vypadá.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče