Jednou z nich je AA - Affirmative Action, doslova "Kladná akce", běžněji a přesněji překládáno jako "Pozitivní diskriminace", toť v podmínkách zdůrazňování ústavních záruk rovnosti pro všechny, ovšem s vědomím, že někteří jsou rovnější než ti ostatní rovní, však Orwell je nesmrtelný.

Na scénu přichází Lee Bollinger, v New York Times právě (21. února 2012) citovaný, jeho reakce na konečně se blížící projednávání u Nejvyššího soudu ve Washingtonu o budoucnosti, legitimitě další platnosti těchto dvou písmen AA. Představou jejich případného, tolik potřebného zrušení leckdo je notně znepokojen a tento Bollinger ji pokládá za ominous - cosi "zlověstného, osudného".

Dovolte, abych tuto politicky velice korektní postavu představil: V New Yorku jsem stačil ukončit studia ve správnou dobu – ještě před rokem 1968, snadno pamatovatelným nejen v naší rodné zemi, ale i ve zdejším americkém akademickém prostředí. Radikální studenti si v něm pořádně zařádili. U nás na Kolumbijské univerzitě vtrhli rektorovi a děkanům do úřadovny, zdemolovali zařízení, zmocnili se písemností, revoluční požadavky formulovali, vždy s podmínkou absolutní amnestie za všechno nehorázné počínání. A amnestie se jim ovšem dostalo.

Mnozí funkcionáři rezignovali, jakož i nejeden ze znechucených profesorů.

Nastupovala nová generace, na Kolumbii se v roce 2002 jejím v pořadí již devatenáctým rektorem stal Lee C.Bollinger, ročník 1946. Do New Yorku přišel z Michiganu, kde jako hlava výtečné školy v Ann Arboru se mediálně značně zviditelnil svým neochvějným prosazováním preferencí Affirmative Action pro černošské zájemce o studium na tamější právnické fakultě. Bollinger je považován za významného znalce prvního ústavního dodatku zabývajícího se svobodou projevu.

Interpretaci této své speciality prokázal ve své reakci na projev pozvaného řečníka Mahmúda Ahmadínežáda, domáhajícího se zničení, vyhlazení státu Izraele, člena Organizace spojených národů. Bollinger se sice s názory iránského prezidenta neztotožnil, ale rovněž je jednoznačně neodsoudil – právě s odkazem na svatosvaté právo svobody projevu.

Jinak ale zareagoval v souvislosti s dost odlišným druhem projevu týkajícím se programu známého písmeny ROTC – vojenský výcvik, příprava nám známá z doby budování socialismu. Jenže tehdy to bylo povinné, kdežto v USA je to záležitost dobrovolná, dost výběrová. Na Kolumbijské univerzitě zákaz ROTC programu už trvá 42 roků.

I stalo se, že student v prvním ročníku, ač již osmadvacetiletý, bývalý seržant Anthony Maschek promluvil a se svým patriotismem se nikterak netajil. Rovněž se nemínil omlouvat za svou bývalou vojenskou službu v Iráku.Tam přežil jedenáctinásobné střelné zranění, dvě zlomené nohy, o jednu přišel amputací. Po dvou letech nemocničního pobytu se dostavil na invalidním vozíčku.

Ve svém projevu nepopíral právo těch, kteří s ním nebudou souhlasit. Někteří posluchači reagovali posměšnými, urážlivými výkřiky, nadávkami, též s osočením z rasismu (druh vhodného zatracení při každé příležitosti). Lee Bollinger , obhájce svobody projevu krvelačného íránského prezidenta, když posléze tázán na svou reakci o případné vhodnosti či nevhodnosti druhu přijetí, jež se dostalo přeživšímu válečnému veteránovi Maschekovi, odmítl se kriticky vyjádřit .

- - -

"Co je nám do toho, tady máme jiné starosti!" leckdo v české kotlině odmávne takové mé žvásty a já zareaguji jen zdánlivě irelevantní zmínkou o emailu, v týž den 21. února z rodné země obdrženém: interview s Petrem Pípalem, starostou z obce Dubí u Teplic, s názvem "Romská rodina tu na dávkách brala 92 tisíc každý měsíc" (20. září 2011, čas 18:11). Uvádí příklad - samozřejmost, jak se příslušníkům tohoto sémanticky odcikánštěného, leč značně se rozmnožujícícho etnika vyplatí nepracovat. Však pošetile štědrý stát se o ně postará - aniž eurobyrokraté v Bruselu by mu přestali lát a ovšem nadále obviňovali z rasistické diskriminace.

V porovnání s americkou zkušeností se již vynořují paralely nepříliš vzdálené budoucnosti. Multikulturalismus vítězící. Amerika nám tady jde příkladem poseroutkovské veleopatrnosti neurazit sensibility - citlivost, háklivost, trumf k nepřebití. Takže se pak ošíváme v obavě, abychom si nedostatečnými ohledy nepotřísnili svou reputaci. O rase vraždícího příslušníka menšiny media pomlčí, nikoliv však v případě pachatele nemenšinového.

Stejně jako s identitou se zamlčuje či aspoň eufemizuje pachatelova motivace.

Parta cikánských výrostků přepadne s výkřiky rasové zášti osamělou necikánskou oběť a soud si v rozsudku netroufne o tak zásadním motivu se zmínit, ze strachu z obvinění z vlastního rasismu, jak milerádi činí lidskými právy se ohánějící outsideři, ať ve Štrasburku či v zámoří. To pak už je skluz na velice slippery slope, koledování si o změnu jen k horšímu.

Poslužme si americkou zkušeností, jaké jsou důsledky neměřit stejným metrem, kdy kritika čehokoliv nepříjemného lze odrovnat obviněním z rasismu, současně s tvrzením, že rasismus je výlučným hříchem bělochů, jehož se přece nemůže například dopustit černošský velebníček Jeremiah Wright, neustále bělochy zatracující.

Takto privilegovaným provinilcům, ať už kdekoliv včetně severních Čech či Moravy, se jen dodává kuráže k ještě závažnějším nehoráznostem.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče