Jo, dětičky, řekli jste si o to: vyznamenali jste pitomce a on vám to vrátil. I s úroky.

Český rozhlas označil Noama Chomskyho za jednoho z nejvlivnějších intelektuálů současnosti. Jak na to přišli intelektuálové v Českém rozhlase, to už nenapsali. Patrně jim stačilo jako měřítko, že olomoucká Univerzita Palackého pozvala Chomskyho na lingvistickou konferenci a že mu Akademie věd ČR dala své nejvyšší vyznamenání.

Noam Chomsky, skutečný znalec místních poměrů, sdělil v Olomouci užaslým novinářům, že západní velmocí protežovaly disidenty v komunistických státech východní Evropy. Jejich utrpení nebylo ve srovnání například s odpůrci režimů v Latinské Americe nijak výjimečné.

Pravda ovšem je, že Noam Chomsky vidí věci třídně. Komunisté v Latinské Americe bojovali převážně se zbraní v ruce. Nikoliv ale za zlepšení každodenního údělu chudých místních rolníků. Taková blbost by je v životě nenapadla. Alespoň ne ty, kteří ten jejich boj řídili. Bojovali v barvách (a pod prapory) dvou velmocí: Sovětského svazu a Číny. Šlo o bohapustý velmocenský boj. Na jedné straně Amerika, která si může dovolit nechat mezi universitními učiteli taková stvoření jako Noama Chomskyho nebo takové prokazatelné (a prokázané) hrdelní zločince jako Angelu Davisovou. Na druhé straně nejvyšší stupeň socialismu (komunismus), ať už sovětský nebo čínský, který tvrdí, že kdo nejde s námi, ten zaručeně jde proti nám a zaslouží vytrestat.

Nezabývejme se zde raději zbytečně odbornickou otázkou, zda se opravdu pletou ti, kteří si myslí, že Noam Chomsky je nejvýznamnější žijící jazykovědec a zakladatel moderní jazykovědy. Jsou sice mezi jazykovědci (ba i mezi celými kolektivy jazykovědců) takoví, kteří se domnívají, že se nic nemá přehánět, tudíž že pravému vědci takové vyzvedávání, přímo svatořečení nepatří, ale to je pro dnešek celkem vedlejší.

Co není vedlejší, je to, že kdyby byl Noam Chomsky lidsky alespoň trochu nad úrovní obecního pitomce z pastoušky (něco ve třídě Pepka Vyskoče z Haškova Švejka), věděl by, že jsou v těch dvou situacích nepřehlédnutelné rozdíly. Právě ty rozdíly, které Noam Chomsky přehlédl jako krajinu.

Takže čeští a slovenští disidenti (stejně jako disidenti v ostatních bývalých komunistických zemích) dostávali po hubě proto, že si troufli myslet si svoje a ještě měli tu drzost, že to tu či onde nejen napsali, ale dokonce i zveřejnili.

Ten výraz, že dostávali po hubě, je tady schválně: tehdejší tajní se často s "nepřáteli lidstva", též někdy zvanými "ztroskotanci a samozvanci", moc nepárali. Sebrat, dát přes hubu, odvézt pár desítek kilometrů za město, vyhodit z auta - a domů si jistě milerád došlapeš po svých. O takových jemnostech, jako že žádali děti o rozměry rodičů, aby se jim mohla vyhotovit rakev, snad ani nemluvě. To je přece naprosto zanedbatelné. Zvláště, když šlo o děti dosud nezletilé. Takové maličkosti, jako že zmíněné děti měly uzavřenou cestu ke vzdělání, to přece není žádné utrpení.

Na druhé straně, latinskoameričtí revolucionáři stříleli nejen po představitelích moci (vojácích, policistech, a jim podobných). Když nějaká ves odmítala platit daň, kterou uvalili revolucionáři, aby si vydělali sami na sebe, se zlou se potázala. Příkladů vyvraždění celých vesnic a násilného odebrání všech hmotných statků násilně zesnulých "campesinos" je více než dost.

Dokladů o tom, že tihle stoupenci světlé budoucnosti lidstva neváhali spolupracovat s řadou drogových kartelů, zvláště v Kolumbii, je také více než dost.

Co se Noama Chomskyho dotýče, tak je to v pořádku. Odjakživa tomu tak bylo. Profesionální revolucionáři se přece musí nějak živit. Ti, kteří znají dějepis, si možná vzpomenou, jak Vladimír Lenin (tehdy ještě Uljanov) nadšeně vychvaloval "našeho mladého Gruzína" Josefa Stalina (tehdy ještě Džugašviliho), jak mu nádherně jdou loupeže. Z těch loupeží, při nichž dost často tekla krev nevinných, kteří se omylem objevili tam, kde neměli být, se financovalo celé ruské komunistické hnutí včetně pohodlného života některých jeho vůdců. Ovšem mimo Rusko. Ve Švýcarsku.

Chomsky, podle zprávy Českého rozhlasu, měl říci doslova: "Východoevropští disidenti si v sobě utvrdili pocit, že oni byli ti jediní utlačovaní na celém světě."

Člověk by rád věděl, odkud to ví. Od vědce by se dalo očekávat, že ke každému tvrzení, které předloží veřejnosti k uvěření, dodá alespoň jeden důkaz.

Aha, tady to máme: útlak v komunistických státech východní Evropy podle Noama Chomskyho nebyl tak velký jako v jiných částech světa, které byly v "americké doméně".

Ne, ne, ne, kam vás vede slepá vášeň. To nebyl důkaz. To byl důvod, proč to Noam Chomsky tvrdí.

Chomsky je emeritním profesorem lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Že ho tam MIT ponechal, nesvědčí moc dobře o tom, že by si ta dříve znamenitá škola chtěla udržet svoji původní úroveň.

Noam Chomsky zatracuje americký kapitalismus. Kdyby nebyl tak zaslepený vlastní nenávistí, věděl by, že bez amerického kapitalismu by byl nula. Hlavně proto, že by asi seděl v base za názory, které jsou nepříjemné vládě jeho země.

Noam Chomsky nesnáší globalizaci a její dopady. Jaké dopady? Po bedlivém studiu Chomskyho výlevů o globalismu člověk s podivem vidí, že ten učený pán netuší, o čem vlastně mluví.

Noam Chomsky nemá rád válečné konflikty. Bravo. V americké angličtině se tomu přístupu říká "motherhood issue". Dalo by se to volně přeložit asi tak, že by si člověk měl vážit matky a mateřství. Kdo ale na koho útočí?

Zahraniční politika jeho vlasti, případně Izraele, způsobuje, že Noam Chomsky vidí rudě.

Zvláště v případě Izraele je to ohromně zajímavé. Jak už samo jeho jméno nasvědčuje, Noam Chomsky není pobaltský Slovan. Co tedy je? Antisemita židovského původu. Tohle není zásadní rozpor typu contradictio in adjecto. Takových dějiny znají více. Podivné ovšem je, že převážně z levé strany politického spektra.

Bývalý český disident a vicepremiér Alexandr Vondra se velice oprávněně ohradil.

A teď pozor: dá se očekávat, že se spousta lidí pustí do Alexandra Vondry, že to je lump, darebák, podvodník a kdo ví, co ještě. Jenom proto, že býval členem české vlády. Doufejme, že ti, kteří ho nemají rádi, mu nepřišijí, že je vrahem lidických děti. Jinak ovšem v české politické diskusi lze očekávat cokoliv. Často i všechno.

Ne, ne, ne, tím není řečeno, že by někdo měl Noamu Chomskymu vysvětlit, že by měl být zticha. Tím je řečeno, že se mělo ozvat víc lidí než jenom Alexandr Vondra.

Tím je řečeno, že Český rozhlas by měl příště dohlédnout na to, aby jeho zpravodajství nelhalo tak skvěle, že říká, že Noam Chomsky je jedním z nejvlivnějších intelektuálů současnosti.

Řekněme si to jednoduše: Noam Chomsky je jedním z nejarogantnějších blbů moderních let, a prochází mu to všechno jenom proto, že je tak nekonečně drzý.

Noam Chomsky je též příkladem pravdivosti tvrzení, že když je Žid chytrý, je chytrý. Když je ale Žid blbec, ojvej, dětičky, honem se utíkejme schovat někam do krytu.