V příjemném domácím prostředí ve společnosti několika přátel, každý z nás se sklínkou něčeho různě opojného, jsme různě dumali, v kterých končinách světa bÿ bylo neradno se právě vyskytovat. Jako končinu nejmíň žádoucí jsem volil mohamedánský ISIS, jeho perverzni dychtivost vraždit cokoliv neislámské. Tak nám, nevěřícím psům, nutno podřezávat krky, odsouzenci stojí pěkně v řadě, pak kleknout a kati, jejichž řady nikdy netrpí nedostatkem dobrovolníků, se pouštějí do své oblíbené řezničiny.

Na druhé místo hrůznostrašností bych jmenoval nepříliš početné a nadále se zmenšující společenství kanibalů, lidožroutů, antropofágů. Občas jsem se s takovými, nejspíš již deaktivovanými labužníky potkal v jižním Pacifiku, buď na pomíjených atolech někde hodně za větrem nebo pak ve značných výšinách velehor rozsáhlé Nové Guineje. U žádné takové trachtace jsem nikdy nebyl, nikdo mě tam nepozval. Rovněž jsem neslyšel, že by běloši byli tamější vyhledávanou pochoutkou. Prozatím jsem se pouze dozvídal, že my bledé tváře jim moc nechutnáme - pro jejich vkus jsme jim příliš slaní. Nejlíp prý chutnají Číňané a o to víc Číňanky, zejména z jejich jižních provincií. V tamější kuchyni převládá přednost pro rýži a nikoliv obilniny, všelijaké ty jejich placky a obtížně žvýkané zbytky bývalého souseda. Tento zásadní rozdíl je zřetelně postřehnutelný a různě oceňovaný.

Akutnější nebezpečí nám, nynějším pozemšťanům, ale hrozí od moderně vybavených fanatiků, diktátorů s bohatým rejstříkem sklonů k nepěkným zvyklostem. Však nedávno se svět podivil novince zmodernizovaného usmrcování jedem VX, hodnoceným jako deadliest nerve agent ever synthetized, dovede usmrtit za pouhých 20 minut. Takto svého severokorejského polobratra jménem Kim Čong-nam zlikvidoval jeho polobratr Kim Čong-un, nynější již pět roků nevlídně si počínající přitloustlý diktátor, věk 33 roků. Svou moc si vylepšil popravou 149 vládních a stranických činitelů. Mezi prominentními oběťmi byl i jeho vlastní strýc Jang Song Thaek, mocný šéf státní bezpečnosti.

Před několika dny světem proběhla zpráva o osudu jednadvacetiletého Američana s prapodivným jménem Otto Warmbier. Tento mladík, student „Teplé Pivo“ doslovně pojmenovaný, si v čínské turistické úřadovně pořídil pětidenní zájezd do obtížně dosažitelné Severní Koreje. Když mu zájezd měl končit, v hotelu si na památku sebral propagační plakát, což ale vedlo k jeho zatčení na letišti v hlavním městě Pchjongjangu. Jeho čin, náhle přeměněný v zločin, tamější stát zhodnotil trestem uvěznění v trvání patnácti roků těžkých nucených prací.

„Velmi na mě zapůsobilo ohleduplné zacházení, jaké se dostalo mně jako těžkému zločinci,“ zněla jeho pokorná slova v televizním přiznání (takto je citoval solidní britský týdeník The Economist, 2017). Jeho rodiče se bezúspěšně snažili získat podporu u tehdejšího prezidenta Obamy v Bílém domě.

V letošním červnu byl skutečně propuštěn a v podivném stavu dopraven do rodného státu Ohio, kde po šesti dnech v nemocenské péči z nezjištěných důvodů zemřel.

Severní Korea se ozvala s tvrzením, že Obamova administrativa se nikdy neobtěžovala požádat o jeho oficiální propuštění. Vláda v Pchjongjangu poslala do světa rozhořčenou stížnst, že se stala jeho největší obětí (“biggest victim of this incident“).

Ročně odhadovaný počet jednoho tisíce Američanů navštíví Severní Koreu. Za posledních pět roků vlády nynějšího diktátora Kim Čong-una jich deset uvízlo ve vězení s obviněním ze špionáže nebo hostile acts (“nepřátelské počínání“). Z iniciativy otce zemřelého studenta Otto Warmbiera došlo nyní k iniciativě zakázat americkým občanům vstup do tak riskantní země.

V roce 2016 Severní Korea odpálila 20 balistických raket ve vzdoru k zákazu rezoluce Rady bezpečnosti OSN:

V březnu 2017 došlo k vykázání severokorejského velvyslance z Malajsie a zavedení amerického tzv. anti-missile systému THAAD, k notnému popuzení Číny. Měsíc poté, ještě před oficiální návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v USA - jak ve Washingtonu, tak na Floridě, v luxusním prostředí - hostitel Trump dal zřetelně na vědomí, že v případě pokračujícího čínského nedostatku ochoty ovlivňovat Severní Koreu směrem k rozumu Amerika se sama rozhodne o svých vlastních iniciativách.

V roce 2016, Pchjongjang provedl 24 raketových zkoušek (missile tests) s cílem zásahu jednak v Jižní Koreji, jednak v Japonsku. V brzké budoucnosti se plánuje zásah rozsáhlého ostrova Guamu v americkém vlastnictví. Americkou nejbližší volbou - first option - bude pre-emptive strike, zásah s nukleárním vybavením. Zásoby 20.000 raket s konvenčním střelivem zůstanou nedotčeny.

V onom měsíci dubnu Trumpův viceprezident Mike Pence navštívil Jižní Koreu. Na tamějším území již desetiletí setrvávají americké vojenské jednotky v počtu 28.000, aniž by se vylučovalo jejich totální stažení.

- - -

Mám tu před sebou text s názvem „Policy Toward North Korea Cannot Be ‚Business as Usual“ (Townhall, 3. května 2017), jehož autorem je kongresman Ted.S. Yoho, rozhodně nikoliv politik s typicky anglosaským jménem, tehdy též ve funkci předsedy podvýboru pro záležitosti Asie a Pacifiku. Zabýval se pokusem o dosažení dohody USA a Severní Koreje, napřed v době Clintonovy administrativy, poté Bushovy iniciativy za účasti šesti států a konečně Obamovým pokusem „Leap Day Agreement“. Všechno toto úsilí zklamalo ve snaze dosáhnout cíl denuklearizace Severní Koreje. Tento neúspěch stál americké daňové poplatníky 1,5 miliardy dolarů zahraniční pomoci tak obtížněmu státu, v údobí mezi léty 1985 a 2008. Rovněž vedlo k odstranění Severní Koreje jako státního sponzora terorismu v roce 2008 a navíc splněný americký závazek odstranit všechny své jaderné zbraně z Korejského poloostrova. Americké závazky stoprocentně splněny slíbenou či aspoň předpokládanou výměnou za závazky druhé strany.

Tou ale nedodrženo NIC. Naopak, Kimův režim zmnohonásobil své bojovné záměry. Rovněž došlo k nedodržení zcela všech 240 dohod mezi oběma korejskými státy. Rex Tillerson, Trumpem pověřený prezentací americké zahraniční politiky, ve svých proslovech v Radě bezpečnosti zdůrazňuje nebezpečné, riskantní počínání nezodpovědných fanatiků, jakož i realitu, že „business as usual is not an option“. Smluvní závazky platí pro každou podepsanou stranu. Za předchozího Obamova režimu pouze jedna čínská společnost (Dandong Hongxiang) podléhala sankcím pro nedodržování svých smluvních povinností. Čína je severokorejským obchodním partnerem odebírajícím devadesát procent všeho tamějšího exportu. Jak již zdůrazněno, taková práva by měla mít i tytéž povinnosti.

Jestliže se Severokorejcům podaří odpálit interkontinentální rakety na americký kontinent, americká trpělivost blahovůle pak definitivně vyprchá a nikdo se nebude příliš veselit.

KONEC