Kolumbijský prezident Álvaro Uribe Vélez, i když liberál, je šéf pravicové vlády a pevný spojenec USA v Jižní Americe. Přijel do Evropy (Paříž, Brusel, Zurich, Madrid), aby informoval o složité a nebezpečné situaci, kterou v posledních měsících vyostřila venezuelská strana. Co se vlastně stalo mezi dvěma bratrskými státy a národy? Kolumbie nikdy nebyla nakloněna bolivariánské revoluci, kterou Hugo Chávez nastartoval brzy po svém nástupu do presidentského křesla. Zpočátku to byly pouze drobné formální změny, kterým se možná svět jen pousmál. Například změna názvu republiky na bolivariánskou či změna směru utíkajícího koně v erbu zprava doleva však znalce Latinské Ameriky nenechala na pochybách, že je zde někdo, kdo si přisuzuje velké politické ambice a že se jedná o signifikantní přípravné kroky. Ideje stále všemi uznávaného osvoboditele Simona Bolívara od španělského jha o velkém jednotném státě v Jižní Americe, si Chavez oblíbil a pašoval se na jejich pokračovatele. V uplynulých letech si poměrně rychle a chytře získal respekt a spojence v mnoha státech Latinské Ameriky, zejména díky nabídkám laciné nafty. Cena za podobné dary? Spojenectvi v jednotný levicový blok proti USA ve jménu boje za blaho lidu a zářné zítřky. Krásné ideje však Chavez není schopen realizovat ve své zemi, kde i když znárodňuje jak o život, bohatství mezi lid nepřichází, životní úroveň klesá, roste nedostatek základních produktů a potravin, logicky roste kriminalita

Kolumbie se nedala zlákat do tohoto tábora nového socialismu, a proto se stala překážkou geopolitických zájmů socialistické Venezuely. Podezřelé kroky a aktivita Venezuelců s kolumbijskou guerilou vydaly v poslední době své ovoce. Chavez se náhle stal přítelem kolumbijské guerily, o čemž mimo jiné svědčí i osobní dopis, který obdržel od vůdce guerily FARC Manuela Marulandy. Ten mu prakticky otevírá cestu do Kolumbie, kde vede teroristický partyzánský boj skoro 50 let proti demokratické zemi cestou únosů, vražd, vypalování domů, vydírání, mučení zajatců i obchodem s drogami. Chavez tak vstupuje do vnitřních problémů Kolumbie hlavní branou a realizuje zprostředkování propuštění zajatců, které Uribe není schopen uskutečnit. Marulanda dojednává s Chavezem podivný obchod. Propouští do jeho rukou první zajatce a Chavez hned zahajuje obhajobu partyzánů. Žádá Kolumbii a svět, aby guerilu uznala jako politickou stranu a zrušila její zařazení mezi teroristické organiizace. Sám jde příkladem a jeho venezuelský kongres vše téměř jednohlasně schvaluje.

Kolumbie bije na poplach: Venezuela se veřejně paktuje s guerilou v naší zemi a otevírá si tak možnosti její podpory finanční i vojenské či k vydávání pasů jejím členům. Chavez kontruje: Cítíme se ohroženi z Kolumbie severoamerickými vojenskými silami! Vměšování do vnitřních záležitostí cizí země mu vůbec nevadí, protože revoluční chavismus se už stal mezinárodním hnutím, který bojuje bez ohledu na hranice.

Kolumbijsko-venezuelské nepřátelství začalo před lety, kdy Chavez Uribeho nazýval lokajem USA. Koncem roku 2007, právě při založení mezinarodní vyjednávací skupiny Chavezem za osvobození rukojmí, jej již označil za lháře a farizejsky dodal: Nastavili jsme duši, abychom našli cestu k míru, a dostali jsme kopance. Ztratil jsem důvěru vůči kolumbijskému presidentovi. Miluji kolumbijský lid, ale tento cynismus ruší naše diplomatické vztahy. Je to myšlení vycházející s kolumbijské oligarchie a navazující na P. Santandera, zrádce Simona Bolívara. Byl jsem nařčen,že jednám proti národním zájmům Kolumbie.

Uribe tehdy po předcházejícím nesouhlasu s Chavezovym jednáním s guerilou musel ustoupit, jednalo se o životy rukojmí. Chavez zvítězil i za pomoci přítomného kubánského velvyslance v Caracasu a Sarkozyho v zádech. Akce dál pokračuje. Za Chavezem přijíždějí z Kolumbie příbuzníçi dalších osmi VIP zajatců, protože je jejich jedinou nadějí, neboť FARC jedná jen s Chavezem. Projíždí i americký senátor za stát Massachuss... Žádá o propuštění tří Američanů. Chavez je ve svém živlu. Vše mu vychází. Stává se mírotvorcem a ochráncem zajatců. Řídí kolumbijské vnitřní problémy!

Uribe měl přetěžký úkol vysvětlit realitu a podstatu složitého vnitřního problému a vztahu s Venezuelou v socialisticky naladěné Evropě. O tom, proč jsou tady vůbec nějací zajatci a rukojmí, však nepadne ani slovo, není to zřejmě podstatně. Jak jednoduché: Někdo unese lidi, mučí je a drží v zajetí šest i deset let, vydírá příbuzné i celou zemi a za jejich propuštění očekává získat uznání nevinnosti, zatímco prostředník získá slávu a politický vliv v cizí zemi. Evropská unie však Uribeho pochopila. Postavila se za něj a za teritoriální integritu Kolumbie a levičácké guerily zůstaly na seznamu teroristických organizací.

P.S. - Světový pochod proti kolumbijské guerile

Dnes, 4.2.2008, budou probíhat v Evropě, USA a především v Kolumbii demonstrace a mírové pochody proti kolumbijské guerile a za bezpodmínečné propuštění všech jejích rukojmí, které drží v zajetí i více než deset let za středověkých podmínek v řetězech a v bídném zdravotním stavu. Desítky vězňů již zemřely. Bude se jednat o nebývalou presentaci veřejného mínění kolumbijského lidu s jasným přesvědčením a s jasným vzkazem teroristům guerily, že s nimi nemá nikdo žádné sympatie, i když partyzáni své zločiny zaštiťují jakýmsi podivným bojem za svobodu lidu. Kolumbijský lid jejich útoky, vraždami, únosy, mučením zajatců, loupením, vydíráním jen trpí. Každá třetí rodina je za posledních padesát let bojů nějak postižena! Kdo je může mít rád? Snad jen pár vypočítavých a zkorumpovaných politiků, kteří věří v jejich levičácké ideje o socialismu dosaženého terorem a pak ve svůj raketový vzestup.

Venezuelský kongres na žádost Chaveze kolumbijskou guerilu uznal jako politickou sílu, která vede svou Lidovou armádu spravedlivý boj za národní nezávislost Kolumbie. Castrochavisté tento mírový pochod proti teroru a za osvobození rukojmí proto tvrdě odsoudili jako provokaci proti míru v regionu, proti dohodám s guerilou, kdy i samo současné odsouzení Simona Trinidada v USA, z Kolumbie extraditovaneho člena sekretariátu guerily FARC, na šedesát let za spoluúčast při únosu tří Američanů, je ukázkou komplotu s USA. Samo datum prý dokazuje proklatou a ďábelskou hru nepřátel, neboť si vybrali právě datum výročí nepodařeného státního puče, který Chavez, coby ještě obyčejný parašutistický důstojník-plukovník, vedl v roce 1992 proti venezuelské vládě presidenta C.A. Pereze.

Venezuelská masmédia útočí proti Kolumbii a jejím údajným válečným hrozbám z jejího území za diktátu USA. To prý dokládá i nedávná návštěva Condoleezy Rice v Kolumbii a slova podpory národní integritě Kolumbijské republiky od španělského premiéra Zapaty, píše ve svém článku chavistický novinář Jaime Cedamo. Článek konci slovy J. Fučíka: "Lidé, bděte!" Doufám, že se i Česká republika připojí k mírovému pochodu proti teroru a za osvobození nebohých rukojmí zneužívaným pro politické cíle teroristů. Já budu pochodovat centrem Bogoty na Bolivarově náměstí.

Jižní Amerika