(předchozí část zde)

Jak se v takovém terénu orientovat? Na sever od Jemenu máme velikánskou Saúdskou Arábii, jejíž král právě umřel a Obama tam z Indie jede na pohřeb. Saúdové finančně podporují svou převážnou větev sunnitů na rozdíl od Íránu, jenž hodně pomáhá konkurenčním šíitům, s neutuchajícím elánem se vzájemně vyvražďovat.

Na východ od Jemenu je Oman, na západ je Rudé moře, za ním bývalá francouzská kolonie Džibuti, kde se údajně zabydlují a ledacos podivného podnikají Američané. V nedalekém pak sousedství nezávislá Eritrea, bývalý majetek Etiopie, vzájemně si v nedávné válce značně ubližovali.

Do takových končin se tedy, zřejmě z iniciativy českého velvyslanectví v hlavním městě Sana’a vydala dvojice našich znamenitých kumštýřů. A jakoby jim okolní exotika v prostředí s latentním či autenticky explozivním potenciálem nestačila, vlezli do letadélka skromného rozsahu, s nímž se dopravili na ostrov Socotra v Indickém oceánu, 240 kilometrů daleko od afrického břehu a 380 kilometrů od Arabského poloostrova. Socotra v rozsahu 3800 čtverečních kilometrů, v délce 130 a šířce 50 kilometrů.

Všeho všudy 50 000 obyvatel, 8500 jich žije v největší městě Hadibu - čili skrovný český okresní formát. Na rozdíl od českého způsobu života se živí rybářstvím, pěstováním ovcí a koz a pojídáním datlí. Klima je tropicky pouštní, avšak s výsledkem hodnoceným jako drahokam biodiversity - se 700 druhy unikátů nikde jinde na světě neexistujících. Vědátoři z pověření OSN zmapovali veškerou faunu a floru světa a pouze havajské ostrovy, ekvádorské Gallapagos a francouzská Nová Kaledonie v jižním Pacifiku jsou bohatěji vybavené.

Největším unikátem Socotry je DRACAENA CINNABARI, „dračí krvavý strom“ ve tvaru deštníku, obsahující cosi jakoby krvavého, používáno v lékařství a kosmetice.

Rovněž plno unikátního, nikde jinde spatřitelného ptactva. O ničem zvlášť unikátním ve světě brouků se náš nesprávně tetovaný informátor nezmiňoval.

Oldřích a Jiří nejvíc se zmiňovali o kozách, jejich výrazné zálibě v konzumpci čehokoliv zeleného. V zahradní restauraci se svou přítomností vnucovaly, prý značně prahly po amerických bankovkách, požírat dolary v právě takové barvě.

Najali si šoféra s vozidlem, s nímž zvládli celý ostrov - bez turistů, prázdné pláže, čili něco na Riviéře, Jadranu, vlastně všude kdekoliv pramálo vídaného.

Oldřich se šel nořit do vln, Jirka setrval na souši ponořen do studia scénáře nové divadelní či filmové role. Po splnění úkolu se rovněž vydal k mořskému osvěžení a pak vyprávěl: V době jeho nepřítomnosti se přiloudala zvídavá koza a ten scénář rozžvýkala a pozřela, ač jistěže nebyl v barvě zelené. Třeba byla buď barvoslepá, nebo příliš hladová.

Rozkošný zážiteček jsem posléze vyprávěl jiné celebritě, významnému umělci a rovněž občasnému režiséru Národního divadla. On podumal a zareagoval dotazem, zda zvíře bylo buď lačné či barvoslepé a jaká asi byla pravděpodobnost, že se před pozřením roli naučila v obtížném českém jazyce.

- - -

Duo geniálních improvizátorů letadélkem pak zpět na jemenskou pevninu do hlavního města, kde absolvovali úspěšné představení, diváci ocenili výkony v jim neznámé řeči a značně tleskali.

Výlety do kraje s nezřídka magickou až magnetickou scenérií. Někde ve značné výši třeba kroužila letadla bez pilotů a naštěstí i bez povelu, aby personál na bázi v Nevadě se dotkl osudného knoflíku a tak by v okamžiku došlo k permanentnímu ochuzení české kultury.

V úterý 20. ledna letošního roku 2015 se ve Washingtonu konala symbolicky závažná událost - State of the Union, prezidentova každoroční zpráva o zdravotním stavu federace těchto padesáti amerických států. Jak poznamenala osvěživě přímočará Michelle Malkin, komentátorka filipínského původu, je Obamovým spolehlivým zvykem přejmenovat katastrofu (total failure) v triumfální úspěch (success story). Vítězící al-Kajdu znicotnit v al-Kajdu v troskách, načež dojde k úspěšnému zabití amerického velvyslance v Benghází. Jemenský proamerický režim v úterý v hodinovém projevu, s desetiminutovou zmínkou o zahraniční tématice, prohlášen za pilíř stability, který už ve čtvrtek téhož týdne přestal existovat. V textu s názvem „Obama’s Bloody Yemen Disaster“ (Townhall, 24.1.2015) kurážná Malkinová s filipínskými kořeny tepala hlavu státu za nejeden amatérský trapný omyl. Mezinárodní terorismus včetně útoku 11. září 2001 vysvětlován chudobou fanatiků z bohatých rodin. Dosažení míru dosáhnout ústupky až kapitulací svým nepřátelům jako důkaz vlastních poctivých úmyslů, což se rovněž týká islámu, vzorného příkladu náboženství míru.

Washington v nedávných několika měsících dodal jemenské, nyní již neexistující vládě miliardu dolarů. Teherán štědře podporuje šíitské rebely jménem Houthis, kteří se již zmocnili prezidentského paláce a jejího posledního rezidenta si drží v de facto domácím vězení. Přitom to ale nejsou nepřátelé Američanů, poněvadž mají společného nepřítele, jimž je velice aktivní filiálka al-Kájdy s písmeny AQAP na Arabském poloostrově. Ta se holedbá zahraničními zásluhami včetně přepadu a vybití redakce s provinivšími se karikaturisty v Paříži. Američané za svého oprávněného nepřítele považují též ISIS (Islamic State of Iraq and Greater Syria). Jsou ti Houthis dobří či nedobří hoši? Jejich oblíbeným zvykem/zlozvykem je dohoda na mírovém uspořádání, inkasovat získané ústupky a poté se znovu pustit do téhož původního boje. Hlavním jejich ideologem je chlapík jménem Abu al-Malek Yousef al-Fishi.

Jemenská tajná služba, či co z ní ještě zbývá, tuze vypomáhala s informacemi americké CIA k prospěchu bezpilotových drones. Kteří jsou ti dobří správní islamisté, džihádisté, vlastenci či prosazovatelé globálního kalifátu? Mnohé zprávy i ze zpravidla spolehlivých zdrojů se značně liší, ba i vzájemně popírají.

Jaká je či být by měla být politika západních Evropanů, Rusů, Číňanů, Čechů?

Ti dva tuze pozoruhodní Češi, nikterak pošramocení se ke kulturnímu prospěchu národa vrátili do svých domovů.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče