Polednice se děti nebojí, neboť vědí, že žádná polednice není. Podobně zafunguje hrozba německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, že nastane mezivládní řešení a že vlády převezmou iniciativu do svých rukou, pokud se nenajde řešení celoevropské. Ale copak to někdy bylo v unii jinak? A jinak to půjde dál?

Když unie nerealisticky skrze své instituce a unijní předáky živila na Ukrajině představy, že má Ukrajina vstup na dosah ruky, nastala odezva v ruské režii, náležitě brutální, jak to Rusové dovedou, a situace se posléze řešila na úrovni vlád, když Rusové zahájili hybridní válku. Když pak nastala migrační krize, důvěra v unii dostala další ránu. Na úrovni vlád, opět německé a pro změnu turecké, se dosáhlo jakéhosi utišení uprostřed bouře. Merkelová uzavřela s tureckým diktátorem dohodu bez konsensuální a možná ani většinové podpory členských států a diktátor udělal to, o čem do té doby tvrdil, že to nejde. Činil přítrž pašování lidí, přičemž opakuje, že si to může kdykoli rozmyslet a začne imigranty znova posílat. Čili žádná evropská, nicméně převážně mezivládní iniciativa.

Nejinak tomu bude i v dalším období. Předsednictva v unii se ujímá Slovensko. Slovenský premiér Fico vyjádřil své představy v souhlasu s Bohuslavem Sobotkou, když Fico oficiálně navštívil Prahu. Brexit nemíní primárně řešit, protože Británie s odchodem nespěchá. Šlo o předvolební fígl, který Cameronovi nevyšel, a aktuální začne brexit být nejdřív na přelomu roku, až Británie oficiálně podá svůj návrh na rozvod. Ve společném prohlášení se Fico se Sobotkou přihlásili k umírněnému, pragmatickému postoji vůči té věci. Kromě rady, aby unie více naslouchala občanům, jsme se však nedočkali bližšího určení, co ten pragmatický postoj znamená. Určitě to není tlak na Británii, aby svůj krok uspíšila.

Což je pragmatické, už proto, že unie nemá na Británii žádné páky, aby to udělala. Život jde dál, občané Česka i Slovenska žijí v Británii své životy a pro ně se zatím nic nemění.

Vše podstatné se časem dojedná. Na mezivládní úrovni.