Politická síla Starostů a nezávislých chce napomoci rozetnout gordický uzel naší politické situace, nabízí podporu vládě sestavované ANO pod třemi zásadními a nezdolnými podmínkami: za á zachování prozápadní orientace, za bé odmítnutí spolupráce s komunisty a okamurovci a za cé ve vládě nesmí být trestně stíhaná osoba. 

Petr Gazdík to ale v pondělí upřesnil, že by celkem vzato a kolem a kolem uváženo by trestně stíhaný Babiš v té vládě mohl docela dobře být. Takže to má Babiš v kapse, protože prozápadní je, nechce vystupovat ani z EU, ani z NATO, bez komunistů a okamurovců se rád obejde a když trestní stíhání nevadí, tak fajn. Je tu ale jeden háček, opravdu maličký, ale špičatý, že STAN mají jen šest poslanců a Babiš potřebuje 23 duší pro minimální většinu za plného stavu poslanecké sněmovny.

To jsou ty konce, tam to vede, když se v hnutí mysli něco plácá a pak realita člověka nebo stranu (a někdy obé) tlačí jiným směrem. To trestní stíhání bylo perfektně načasované před volbami a mohlo Babiše sestřelit, až na to, že nesestřelilo a bumerangový efekt postihl hlavně sociální demokracii, která teď ve snaze postavit si do čela výraznou charismatickou osobu zvolila za předsedu pana Hamáčka, který ji má povýšit od hranice volitelnosti nahoru. Přitom stačilo konstatovat, že trestní stíhání za Čapí hnízdo je privátní potíž pana Babiše, nemá souvislost s jeho vládním angažmá a že se mu doporučuje ho co nejdřív vyřešit.

Ale k tomuto závěru vede ještě dlouhá cesta přes zákruty a kotrmelce a to, co předvádí STAN, je jeden z nich. Možná že pan Gazdík dělá předskokana.

Pro budoucnost ta naše současnost může posloužit jako připomínka, že zásada „nikdy neříkej nikdy“ je v politice skálopevná. O čemž se například přesvědčil v Německu Martin Schulz, který od „nikdy s Merkelovou“ dospěl až k vyhazovu z funkce. I to se stává.