Ano, dáme řeč o radaru. Či, radar-li nebo ne radar-li. Čili, máme- li chtít radar nebo nemáme-li chtít radar – toť otázka.

Takže se na to podívejme zblízka. Je to ale poněkud složité. Kdo ho tady chce – Američané, špičková kapitalistická země, která kouká, jak uplatnit svůj kapitál, kde to jen jde a dostat se ke zdrojům ropy, plynu a kdoví čeho možného – prostě světový četník, který chce ovládat svět a pokud možno i jeho okolí. Amerika, která vyvraždila své Indiány, zotročila černochy a vyrvala sousednímu Mexiku obrovská území.

Nebo je to Amerika, která umožnila vznik Československa za první světové války, Amerika, která prakticky sama porazila Japonsko v druhé světové válce a největším dílem pomohla porazit nacistické Německo a fašistickou Itálii v Africe, Itálii na jejím území a rozhodujícím způsobem pak spolu se spojenci nacistické Německo ve Francii, Holandsku a nakonec v samotném Německu. Pomohla všem spojencům i Sovětskému svazu nejenom obrovskou materiální pomocí, ale i tím, že z počátku vázala na sebe ohromné japonské síly, které již na Sovětský svaz nemohly z oblasti Dálného východu zaútočit. To by tenkrát válečná situace vypadala po čertech jinak.

A teď si možná ta proklínaná i chválená země zvolí černocha, potomka svých otroků, za prezidenta.

Co to tedy je Amerika, na to je asi jednoduchá i těžká odpověď zároveň. Ale přece to jsme my všichni přistěhovalí Evropané, Asiati, bývalí černošští otroci a i zbytky původních Indiánů. Amerika, to jsme vlastně, byť vzdáleně, jaksi i my.

A teď nás tato země, která vrátila světu dvakrát mír, svobodu a rozum a ztratila proto miliony životů, která také vystupuje ve světě někdy neomaleně, požádala, zda bychom dovolili postavit na našem území radar sloužící k naší, ale také její ochraně. A my váháme - přestože máme zkušenost s jinou zemí.

Amerika nás požádala – na rozdíl od té jiné země, která řekla k našim snahám „eto vaše dělo“ a pak nám v roce 1968 přišla také nabídnout ochranu před možným ohrožením. Ovšem bez našeho dovolení a s poněkud vyššími počty odborníků na obranu proti čemukoliv nebo něčemu jinému. Spíše tedy proti něčemu jinému.

Ale je tady k zamyšlení i jiný problém, ochrání nás ten radar proti něčemu? Nebo je to jen dobrý džob pro výrobce, stavební firmy, samozřejmě i pro korupčníky z řad našich politiků a jejich poradců?

Uvažujme.

Případná další světová pitomost, tedy třetí světová válka, má dvě možnosti. Buď se prát konvenčně, tedy tanky, děly, letadly a podobnými nástroji vraždění, a nebo to vzít rázně do ruky - a pak máme různé řízené i neřízené rachejtle, atomové, neutronové a vodíkové bombičky, které musíme ovšem házet na nepřítele z poněkud větší dálky právě těmi rachejtlemi. A proti nim bychom měli mít ten radar. Nám by pak mohlo být hej, budeme schovaní pod tím radarovým deštníkem.

Jenomže to někomu vadí, a proč vlastně? Že by měl na nás i na ostatní ty své rachejtle už připravené a teď zjišťuje, že mu je někdo sestřelí a navíc, ještě nad jeho územím? Taková drzost. Tak se musí vypustit nějaký bubák, protože v té mrňavé zemi, považte, bude rozhodovat parlament, který může nesouhlasit i s vládou a radar neschválit. Takže se to využije a budeme se bubákovat. Politiky i občany.

Tak se halt tedy prohlásí, že ty své rachejtle namíříme, ač neradi, na ten radar a kdybychom se náhodou netrefili, tak izvinitě. A pokud si prosadíte referendum, tak ještě lépe, zabubákujem vás ještě víc. Přece nám nebudete bránit ty naše mírotvorné rakety posílat kam chceme, to přece musíte pochopit.

Jenomže ono to s tím strašením není zase není tak jednoduché. Mysleme trochu. Představte si, že byste si postavili nějaký pěkný domeček a on by vám ho chtěl někdo zbourat, třeba těmi rachejtlemi. Tak co uděláte - postavíte taková udělátka. Aby tam ty bourací rachejtle nedolétly. A uděláte to o to důkladněji, aby pokud by to byl radar, který je očima vaší obrany, mohl pracovat, aniž by nepřítel měl kdy naději ho zbourat, tedy zničit.

Přesto se bubákuje dál. Když se to bude pořád mlít dokola, on tomu nakonec někdo uvěří, že pokud budeme mít ten radar, tak se na nás namíří ty rachejtle. Jinak samozřejmě ne.

Ba ne, nenamíří – ony už dávno namířeny jsou. Do každé takové rachejtle se musí před odpálením nahrát cíl. Aby věděla, kam má letět a nespadla svému odpaliteli (nový vojenský termín), na hlavu. To samozřejmě chvíli trvá, a tak si obě strany často pohrávají s nahráváním podle toho, jak si páni politici hrají. No, a kdo nenahrává, ten si zahrává s tím, že ten druhý má nahráno a zahraje mu tak, že se nebude stačit divit. A tak mají obě strany dávno nahráno a v důsledku toho i nahnáno. Toť vysoká strategie současné vojenské doktríny – doufám exaktně vyložená. (Jak jinak – je to podstatná část výroční zprávy jedné naší tajné služby.)

Přemýšlející občan to i bez toho ví, a tak na takové hrátky na nahrávky a bubáky nereaguje. Spíše kouká, jak z toho ven.

Třeba tím, že bude těmi udělátky chytře chránit nejen ten radar ale i Brdy, Brďany i Brďanky i zbytek republiky. Přece si nedá jen kvůli nějaké kouli na naší malé zeměkouli zničit i celé to rozhádané, ale milované Česko. Takže, ono to Česko bude vlastně kvůli té brdské kouli, tím nejlépe bráněným místem v Evropě.

Ale, ale? Že se o tom nemluví? Ale mluví, je to přece v tajných dodatcích naší smlouvy o radaru.

Jenomže je to přísně tajné a označeno, podle dohody ministra a ministryně obrany, jako nejvyšší stupeň vojenského utajení: „Před přečtením spálit!“ Takže nečíst, nemluvit – jenomže se trochu zapomnělo na to, že naše ministryně hezky zpívá a o tom není v tom supertajném dodatku ani slovo. A tak byl hlavně z ranního zpěvu oné dámy a časopisu Jane´s leccos zjištěno o obraně radarů obecně a protirachejtlových zvlášť.

Mějme tedy rozum, nejde jenom o dvě velké mocnosti, které na sebe vzájemně vrčí, ale je tady i řada jiných bláznivých režimů, kterým by udělalo moc dobře hodit nám na hlavu něco moc ošklivého ve jménu svých idejí a vůdců. Nedejme ani jim příležitost.

On ten náš bláznivý svět stojí na velice křehkých základech a nepere se navzájem jen proto, že se jeden druhého bojí. Představte si tu nebetyčnou pitomost, jakou je třetí světová a atomová válka. Skutečností je, že základem každé vojenské doktríny je co nejvíce ublížit nepříteli. A kde je nepřítel, no přece ve svých městech, městečkách a vesnicích. Tak tam namíříme svoje rakety, dáme do nich atomové, neutronové, vodíkové a další bomby a uvidí se.

Neuvidí, za pár minut by bylo po všem a začalo by se od píky. Jenomže by všechno vlivem záření zmutovalo, bakterie a viry by třeba byly velké jako žížaly, lidem by třeba narostly velké uši jako oslům a politikům zvláště. Pokud by ovšem nějací politici i lidé zbyli.

Takže, pokud se vymyslí něco, jak zabránit střílení těch rachejtlí – tím lépe. A že to třeba druhá strana nemá.? Tak si to může vymyslet také, nic jí nebrání, leda vlastní neschopnost. Tomu nevěřím, a tak se budou vymýšlet další a další systémy, až se snad dojde k tomu, že to nemá smysl…… že by páni politici zmoudřeli? Myslím si, že budou muset – aby jim nenarostly ty oslí uši.

A ještě něco, vývoj radaru přinesl vám Brd´anům, Brďankám ale i zbytku lidstva cosi pozitivního – přece mikrovlnku. Takže, skoro každý má už takový malý radárek doma a neznám nikoho, kdo by se ho bál.

Možná i z těch nových vojenských bláznivin vyjde opět i něco užitečného. Asi ano, podle posledního zjištění předního světového vědce Járy Cimprmana, že „štěstí přeje těm chytrejm a připravenejm“.

Pokud teď jenom trochu zabráníme alespoň střílení těch rachejtlí – no fajn. Možná, že ta malá brdská koule na zeměkouli pomůže ochránit i tu modrou velkou kouli, na které všichni žijeme.

Važme si jí, jinou nemáme.