Ve vlacích národního dopravce, tedy Českých drah (ČD), existují tzv. dámská kupé. Mají do nich přístup pouze fyzické osoby nazývané jako ženy. Nejde o diskriminaci mužů? Citovaná dámská kupé ve vlacích ČD podle nedávného stanoviska kanceláře veřejné ochránkyně práv muže nikterak nediskriminují.

Kupé podle úřadu ombudsmanky prý sledují legitimní cíl zvýšit pocit bezpečí cestujících žen. Nebylo by správnější zvýšit celkovou bezpečnost všech (bez rozdílu rasy, věku a pohlaví) ve vlacích? Tedy pokud je situace skutečně tak abnormálně kritická, čehož si autor tohoto komentáře při srovnání s bezpečnostní situací na drahách v jiných zemích Evropy či dokonce světa rozhodně není vědom.

Nota bene proč ČD nevytvořily v rámci rovnoprávnosti také pánské oddíly? Určitě se najde nemalá skupina mužů, kterým rozhodně není příjemné sedět v uzavřeném prostoru se ženami. Důvody mohou být různé – od zanedbané hygieny či naopak „přeparfémovanosti“ některých žen přes jejich častou nadstandardní upovídanost až po nekalosoutěžní vzbuzování falešných a prázdných nadějí v mužích, které jim může způsobit značné psychické trauma, a to nejen nyní na jaře. O sňatkových podvodnicích a ženách živících se podáváním žalob kvůli smyšleným nepravdivým obviněním ze sexuálního obtěžování nemluvě.

Ve zdvořilé jihomoravské nadsázce ještě podotýkám, že v případě, že je „bezpečnostní oddělení“ části cestující populace dle názoru ČD a VOP v pořádku, možno též zřídit například romské oddíly? Nedávno proběhla tiskem zpráva, že nemalé procento romské minority se necítí v rámci naší většinové společnosti bezpečně. Proč mají mít Romové (ale třeba i příslušníci jiné menšiny) ve vlacích národního dopravce nižší míru ochrany než ženy a dívky?

Dvojnásobek soudkyň oproti soudcům

Dále si položme otázku, zda jsou ženy skutečně diskriminovány při přístupu k ústavním funkcím, jak zaznívá v českém mediálním prostředí již nějaký pátek. Ostatně téměř obden čteme, jak je málo žen v politice a že by bylo ušlechtilé to napravit. Nejlépe povinnými kvótami zabezpečujícími jejich vyšší participaci v parlamentu, ale i třeba krajských nebo obecních zastupitelstvech.

Netřeba být rovnou ústavním právníkem či politologem, aby nám bylo jasné, že v každém demokratickém právním státě k rozhodujícím křeslům bezpochyby patří to soudcovské. Přestože na význam soudců veřejnost leckdy neoprávněně zapomíná, jsou muži a ženy v talárech pro plnohodnotné demokratické fungování státu možná významnější než kdejaký poslanec či senátor.

Málokdo si uvědomuje, že aktuálně v Česku máme dvojnásobek soudkyň oproti počtu soudců. Jak je možné, že je tento fakt ve veřejné diskusi opomíjen? Proč tato nerovnost nechává klidné zástupce různých „genderových neziskovek“? Proč o ní ve veřejném prostoru nehovoří humanitní vědci tak často, jak se píše o výše připomenuté nižší míře participace žen v našem parlamentu?

Pakliže máme v České republice dělbu moci – moc zákonodárná, výkonná a soudní – táži se energickým hlasem, proč se s požadavkem na rovnost pohlaví na důležitou moc soudní zapomíná?

Neprávník si možná k tématu feminizace justice pomyslí: To je dědictví komunistického režimu, za to dnes přece nikdo objektivně nemůže.

Také jsem si to dříve myslel, nicméně v zásadě to není pravda. Nejenže máme skoro neuvěřitelných třicet let po pádu minulého režimu a mnozí „komunističtí soudci“ jsou již logicky na penzi, ale nepoměr pokračuje, ba zdá se, že i roste! Zdatný advokát Jan Vučka si správně povšiml, že jmenování nových soudců přitom tento stav zachovává (či i posiluje) i v posledních letech.

Konkrétní čísla: 10. března 2016 jmenováno 11 soudců a 24 soudkyň. 24. srpna 2016 jmenováno devět soudců a 24 soudkyň. 18. ledna 2017 jmenováno 11 soudců a 22 soudkyň. 21. června 2017 jmenováno 11 soudců a 23 soudkyň. 7. září 2017 jmenováno devět soudců a 19 soudkyň.

Spolu s citovaným právníkem Janem Vučkou zastávám názor, že aby soudy plnohodnotně plnily svou úlohu při hledání spravedlnosti (tedy aby neplatilo okřídlené: Na soud se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost), není dobré, aby byla na soudech zastoupena obě pohlaví takto nerovně a vlastně i nespravedlivě.

Troufneme si hlouběji se zamyslet i tímto směrem?

LN, 26.4.2018

Autor je právník

SuKolman.cz