19.5.2019 | Svátek má Ivo


SPOLEČNOST: Za beznenávistný svět

21.12.2015

Inciativa HateFree se dokázala v poslední době dosti zviditelnit mj. díky úspěšnému marketingu a reklamě. Její cíl je zdánlivě chvályhodný. Chce vystupovat proti nenávisti vůči určitým skupinám lidí, např. vůči uprchlíkům. Chce tak činit pomocí vyvracení nesprávných informací, trpělivým vysvětlováním, údajně bez přezíravého postoje vůči lidem, kteří jsou často jen nedostatečně informovaní.

Tyto ušlechtilé cíle zabalené v krásném designu však provázejí reálné kroky, z nichž některé jsou při bližším ohledání značně problematické. Takovým počinem je například zveřejnění analýzy Petra Zavorala věnované mediálním a internetovému prostoru z hlediska postojů vůči uprchlíkům, muslimům a dalším skupinám. Vedle beznenávistné iniciativy HateFree ji převzala i Romea. V textu se mj. objevuje zajímavý výčet sedmi blogerů, jejichž blogy mají podle autora analýzy za „jediný cíl“ šíření nenávisti vůči uprchlíkům, muslimům a dalším skupinám. Skoro by se chtělo říci, že jde o takový malý seznam lžinenávistníků. Doslova zde autor napsal:

„Samostatnou kapitolou jsou blogeři. Například na iDnes.cz: Gardavský, Rogozov, Berrezouga, Hrindová, Konvička, Lhoťan, Vojteková a další – kteří přebíráním a zveřejňováním povětšinou různých hoaxů jednoznačně porušují místní kodex blogera, ale přesto zde publikují. Rozebírat jejich jednotlivá prohlášení přesahuje rámec studie, celkové vyznění jejich blogů má však jediný cíl – šíření nenávisti vůči uprchlíkům, muslimům a dalším skupinám, které se blogerovi právě znelíbily. S vydatnou podporou slepě přebíraných či smyšlených, ničím nepodložených zpráv.“

Jeden ze zmíněných blogerů se proti svému zařazení do této skupiny ozval. Byl to Hamet Berrezouga, muž tuniského původu, který žije dlouhá léta v České republice a hlásí se k muslimskému vyznání. Bohužel měl tu smůlu, že si analyzátor povšiml toho, že je v některých textech kritický i k samotným muslimům. Hatem Berrezouga ve svém dopise namítal, že jeho snahou naopak vždy bylo přispět k vzájemné otevřenosti a toleranci, ohradil se proti srovnávání s Konvičkou a projevil i obavy o svou bezpečnost, neboť analýza, v níž je označen za nepřítele muslimů, vyšla i v angličtině a je tak dostupná širokému okruhu čtenářů ve světě.

Pisatel analýzy i HateFree se omluvili a vysvětlovali. Takto například autor komentoval stížnost Berrezougy na to, že je kladeno rovnítko mezi něj a Konvičku:

„Neuvědomujeme si ani, že bychom někde v textu uvedli rovnítko mezi vaši osobu a osobu pana Konvičky, přestože upřímně uznáváme, že díky nepřesné, zkratkovité formulaci může na některé čtenáře daná pasáž tak působit.“

Doporučuji mrknout zpátky, kde jsou uvedeni oba jen ob jedno jméno od sebe, přičemž má jít o autory blogů, jejichž „jediným cílem“ je šíření nenávisti. Jako nechtěná karikatura pak působí následující věty z omluvy-neomluvy:

„Váš blog na IDNES.cz se opravdu od ostatních vyjmenovaných blogů liší a jistě nepodléhá černo-bílému vidění, jako většina ostatních jmenovaných. Stejně tak i diskuse pod blogy je kultivovaná. Právě proto jsme ho do reportu uvedli, abychom postihli širší názorové spektrum autorů, jejichž texty mohou napomáhat šíření, když už ne přímo nenávisti, tak strachu kolem problematiky muslimů a imigrantů.“

Ale abychom byli k omlouvající se straně spravedliví. Výhradu zcela neignorovala a inkriminovanou pasáž změnila. Nyní zní takto:

Samostatnou kapitolou jsou blogeři. Například na iDnes.cz: Gardavský, Rogozov, Hrindová, Konvička, Lhoťan, Vojteková, Lelek a další – kteří na svých blozích publikují podjaté texty, v některých případech založené na hoaxech nebo jiných smyšlených informacích. Tím jednoznačně porušují místní kodex blogera, ale přesto zde publikují. Rozebírat jejich jednotlivá prohlášení přesahuje rámec studie, celkové vyznění jejich blogů však podněcuje k nenávisti vůči uprchlíkům, muslimům a dalším skupinám. Internet je sice pro všechny, ale skutečnost, že si takové autory ve své stáji drží redakce právě iDnes, je poněkud překvapivá. Jiným případem překračování kodexu blogera na tomto serveru je blog Hatema Berrezougy, jehož blogy nedisponují černobílým viděním, jako u některých výše jmenovaných, ale některé jeho blogposty se nesou v duchu generalizace nebo zesměšňování Arabů a muslimů (např. každá druhá turistka v Saudské Arábii je, ať už ve společnosti přítele nebo manžela, osahávána či sexuálně obtěžována Arabem). Ty pak jsou v některých případech zneužívány protiislámskými skupinami k šíření strachu a nenávisti proti muslimům jako celku.

Stěžovatel si svou stížností vysloužil od autorů přímo individuální přístup. Sdělení je jasné. Ani muslim si nemůže dělat legraci z muslimů, natož je kritizovat, protože by to mohlo být zneužito k šíření strachu a nenávisti. Nevhodné formulace blogera mohou být dokonce nebezpečnější, než na první pohled vypadají. Tuto skutečnost demonstrovali autoři tím, že závadnou formulaci z jeho článku trochu upravili, aby její závadnost byla zřejmější. (Původně Berrezouga napsal: „Taková přehnaná izolace, která brání mužům v kontaktu s arabskými ženami, má za následek osahávání a sexuální harašení každé druhé turistky, která navštíví arabský svět bez ohledu na to, jestli je v doprovodu svého manžela nebo přítele, který se stane neviditelným v očích dychtivých Arabů.“ Analyzátorovi nějak uniklo, že v původním výroku jde o kritiku nezdravé segregace mužů a žen, nikoliv o tezi o úchylných Orientálcích. Zato si tam asi jen tak pro dokreslení přidal Saúdskou Arábii, o níž v původním textu nepadlo ani slovo. V původním kontextu je také jasné, že slova „každá druhá“ nejsou statistickým údajem, ale řečnickým obratem ve smyslu: děje se tak často.)

Ze zmíněné analýzy možná stojí za to ocitovat ještě jednu část, která hodnotí diskutující na internetu a dělí je do tří skupin:

Veřejný diskurz lze rozdělit do tří základních směrů. Část diskutujících (30 %), která se nezatěžuje zbytečnými podrobnostmi, má tendenci házet do jednoho pytle imigranty z Afriky i z Blízkého východu. Druhá část (45 %) nějakým způsobem akcentuje rozdíl mezi uprchlíkem z válečné oblasti a ekonomickou migrací, ale částečně i proto, aby ji rovnou nebylo možné označit za rasistickou. I toto rozlišení je ovšem víceméně negativní a ze tří čtvrtin takových zmínek je znát, že by dotyčný nejraději neviděl žádného cizince, když už to ale musí být, tak jedině válečného uprchlíka křesťanského vyznání a to jen na chvíli, nejlépe někde v táboře za drátem. Pro typického diskutujícího je přijatelný pouze někdo, kdo se v roztrhaných šatech dobelhá do nejbližšího bezpečného“ státu a tam pokorně posečká na to, až mu někdo hodí od stolu kus chleba. Třetí, nejméně zastoupená část buzzu (25 %) je buď bez předsudků vůči imigrantům, anebo programově odsuzuje rasismus.

Myslím, že není potřeba dlouhý komentář. Je to vlastně dobrá zpráva, že plná čtvrtina lidí je bez předsudků. Největší část diskutérů představují ti, kteří se snaží vyhnout nařčení z rasismu. Autor analýzy se však nenechá ošálit a pozná na nich (“ze tří čtvrtin takových zmínek je znát“), jak to ve skutečnosti myslí. Takže mu z lopaty neutečou.

Je vlastně zajímavé, že iniciativa HateFree klade velký důraz na korektnost i v argumentaci. Dokonce přináší i soupis argumentačních faulů, které mohou být pro každého dobrou pomůckou pro rozpoznání a obranu proti nesprávné argumentaci. Je to doprovozeno konkrétními příklady většinou xenofobních výroků. To je samo o sobě chvályhodné. Přesto se zde najdou i takové příklady, které jsou poněkud sporné, v jednom případě došlo zřejmě i ke ztrátě soudnosti ze strany pisatelů. Takto je vysvětlována falešná analogie:

Ve snaze určitou informaci zdůraznit, nebo lépe vysvětlit, často používáme analogie, přirovnání. To je v pořádku, neměli bychom to ovšem přehánět.

(následuje příklad chybné analogie)Když si sem pustíme víc cizinců, budou tu pak mít děti a postupně jich bude víc a víc. Bude to taková pomalá genocida českého národa.

(a její vyvrácení) I kdyby do deseti let měly všechny české děti zahraniční původ, nelze nastalou situaci srovnávat s aktem genocidy, která má úplně jinou charakteristiku, hrůznost svého provedení i následků.

Nevím, jak to autor myslel, a netuším, jak by bylo možno dosáhnout popsaného cílového stavu bez provedení genocidy. Možná má v záloze nějaké negenocidní metody, ale předpokládejme, že to lze odbýt příslovím: „I mistr tesař se někdy utne.“

Důležitou část webových stránek iniciativy tvoří texty, které se snaží vyvrátit údajné nepodložené obavy z islámu a uklidnit tak veřejnost. Takto se například vyjadřuje iniciativa k obavám z islamizace a šíření práva šaría:

Islám je misijní náboženství, a proto se muslimové snaží šířit svou víru. V současném legislativním prostoru České republiky nic muslimům nebrání, aby svobodně praktikovali své náboženství. Mohou respektovat zdejší zákony a zároveň se řídit šaríatskými normativy, to se nijak nevylučuje. Vzhledem k postavení muslimů v ČR i jejich počtu lze jejich domnělé požadavky na zaváděšaríy do zdejšího práva pokládat za strašení veřejnosti – dnes natolik rozšířené, že se obavy z islamizace ČR začínají dostávat i do mainstreamových médií.

Po takovém výroku si nemůžu neklást otázku, proč iniciativa nepranýřuje kvůli strašení veřejnosti také prozatím málo viditelné islamisty v ČR, např. ty z anonymní iniciativy Saria4Czechia. Před necelým rokem se na jejich stránkách (které se mezitím přesunuly i s texty na jinou adresu) objevilo odsouzení teroristického útoku na Charlie Hebdo zakončené mj. těmito slovy: „Budeme usilovat ještě více o to, aby probíhala správná obroda islámské ummy a následně islamizace naší společnosti.“ Později k tomu autor doplnil na vysvětlenou, že mu jde o šíření islámu v souladu „s ústavním právem člověka věřit v Boha, aniž by mu do tohoto vnitřního přesvědčení měl právo někdo mluvit“. Myslím, že beznenávistníci by měli zohlednit i takovéto webové stránky a říci na adresu islamistů hezky zpříma: „I vy islamisté jedni, proč nám strašíte českou veřejnost svými domnělými požadavky?“

Na samostatnou polemiku by byla i teze, že šaría není nic, co bychom v naší křesťansko-židovské tradici neznali, protože židé mají 613 pravidel vyvozených z Knih Mojžíšových. Argumentovat židovstvím v souvislosti s tradicí evropského práva je ovšem dosti průhledná léčka. Příště se asi budu vytahovat tím, jak my běloši a černoši běháme stovku nejrychleji na světě.

Přes všechny výhrady, které jsem zde uvedl, platí, že texty na webu HateFree jsou kultivované a inteligentní. Za svoji osobu bych mohl 80 až 90 % toho, co se zde říká, podepsat. Myslím, že i zdejší pisatelé by mi mohli být sympatičtí, kdybych se s nimi bavil u piva. Ale těch zbylých 10 % názorů představuje nemalý problém.

Je zajímavé, že iniciativa, která si klade tak ušlechtilý cíl, jako je boj proti nenávisti, vyvolává v části veřejnosti dosti negativní reakce. Dalo by se dokonce říci, že jsou její iniciátoři velice šikovní ve vyvolávání nenávisti vůči sobě samým.

V čem tedy spočívá problém této ušlechtilé snahy? Myslím, že samotná podstata této aktivity je mylná. Velká část společnosti si v podstatě zodpovědně klade otázku, nakolik představují islamismus a šíření islámu nebezpečí pro naši zemi a Evropu. Názory jsou různé, jedni zde spatřují nebezpečí, druzí ne, a vzniká tak spor. Beznenávistná iniciativa pranýřuje jednu ze stran sporu, kterou shledává emocionálně nedostatečnou, z čehož plyne potřeba bagatelizovat veškeré možné obavy. Jak víme, jestli jsou tyto obavy oprávněné či neoprávněné? Nevíme. A HateFree to programově nechce vědět, protože nepovažuje zkoumání této otázky za svou agendu. Nezaujímat postoj je pro ně otázka nestrannosti. Oni jsou jen proti šíření strachu a nenávisti. Z toho ale vyplývá, že pokud jsou některé obavy oprávněné, musí se logicky dostat do jejich hledáčku stejně tak jako obavy neoprávněné a být pranýřovány spolu s nimi, neboť iniciativa nedokáže mezi oprávněným a neoprávněným strachem rozlišit. Pokud se někdo nechce kriticky vymezit vůči islámu, nemůže ani rozhodovat, jaké hodnocení tohoto náboženství je správné a jaké nesprávné. Konečný důsledek původního ušlechtilého cíle je tak nekritické hájení islámu proti všemu a všem.

Za zmínku stojí i to, že HateFree ani v nejmenším neusiluje o to kritizovat strach z fašismu, rasismu či nenávist vůči xenofobům a jejich zesměšňování. Iniciativa je zřejmě toho mínění, že strach z fašismu je ze své podstaty oprávněný, zatímco strach z islámu je ze své podstaty neoprávněný. To sice jakoby logicky vyplývá z evropského dějinného diskurzu (odmítnutí fašismu, důležitost náboženské tolerance), je ale otázkou, nakolik lze tento interpretační model uplatnit na stávající situaci.

Výsledkem je, že beznenávistníci si přisoudili roli samozvaného sudího, jehož úkolem je pískat fauly jen jedné straně. Pokud si však myslí, že se nemáme bát islámu ani islamismu, ať kopou za svou názorovou stranu a nepískají zápas! Jestliže se totiž někdo v určitém sporu zaměří na to, že nositel určitého názoru je ovládán nezdravým strachem, nenávistí, narcisismem či něčím podobným, je to rovněž falešná argumentace. (Někdy se pro ni používá celkem výstižný termín psychologizace.) Máme zde tedy iniciativu, která určitý typ falešné argumentace povýšila na své raison d’être.

Je jediný problém v tom, že iniciativa není dost nestranná? Podle mého soudu ne. Je sice žádoucí, aby bylo poukazováno na klamy v argumentaci, je žádoucí, aby nebyl nikdo urážen, ale to si v poctivě míněné diskuzi zvládnou vyříkat účastníci sami, aniž by k tomu potřebovali nějakého vymítače nenávisti. Nehledě na to, že samo slovo „nenávist“ by si zasloužilo mnohem hlubší analýzu než toto povrchní užívání. Nabízejí se otázky typu, zda je vůbec nenávist špatná sama o sobě a zda by nám bez ní bylo doopravdy lépe. Kde je také hranice mezi ní a obyčejnou zlostí? A nestane se nakonec z boje proti nenávisti boj za popření konfliktu?

V lepším případě je iniciativa nejspíš zbytečná. V horším případě škodlivá, protože podobné aktivity se lidstvu často zvrhávaly. Stačí na ukázku připomenout orwellovský výraz Ministerstvo lásky. Pokud někdo chce usměrňovat myšlení a cítění většiny populace, jejíž postoje identifikuje jako závadné (ve výše uvedené analýze 75 % lidí na internetu), před takovým člověkem je lépe se mít na pozoru.



Diskuse


J. Jurax
0:07
22.12.2015

B. Rybák
23:14
21.12.2015

F. Kodera
20:07
21.12.2015

J. Jurax
0:14
22.12.2015

O. Horák
19:08
21.12.2015

J. Kanioková
18:13
21.12.2015

J. Kanioková
18:24
21.12.2015

P. Jášek
17:18
21.12.2015

B. Rameš
12:40
21.12.2015

R. Langer
14:26
21.12.2015

F. Doušek
11:15
21.12.2015

J. Kombercová
12:10
21.12.2015

I. Mertl
19:01
21.12.2015

J. Kombercová
19:53
21.12.2015

J. Jurax
0:19
22.12.2015

R. Brzák
10:40
21.12.2015

Č. Berka
10:39
21.12.2015

P. Klouda
9:40
21.12.2015

P. Lenc
8:20
21.12.2015

B. Volarik
2:30
21.12.2015

T. Czernin 251
2:21
21.12.2015

J. Farda
11:48
21.12.2015

počet příspěvků: 28, poslední 22.12.2015 12:19









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.