24.5.2016 | Svátek má Jana






SPOLEČNOST: Tráva a libertariáni

18.4.2014

Poté, co Colorado implementovalo legalizaci marihuany, napsal můj přítel článek o libertariánech. Je z řad konzervativců, a přestože prezentuje svoje myšlenky rozvážně, činí tento ústřední výrok:

V tomto článku chci přesvědčit libertariány, že: "Vy také chcete, aby právo odráželo vaše názory na to, co je správné a co je špatné."

Je otrávený lidmi, jako jsem já,[1] kteří si myslí, že marihuana by měla být legální, a obviňují lidi, jako je on, kteří si myslí, že by měla být nelegální, z toho, že uzákoňují morálku nebo vnucují svoje názory ostatním. Používá termín libertarián-levičák (v originále libertarian-liberal – pozn. překl.), který naznačuje alianci moderních levičáků a libertariánů v kulturních otázkách. To je celkem pravda, aspoň u mě. Někdy používám výraz tržní liberál (v původním smyslu slova), abych popsal sám sebe, a zjistil jsem, že preferuju modré státy a modrá města (modrá je barva Demokratické strany USA – pozn. překl.). Nemyslím si, že skutečně probíhá nějaká Válka proti Vánocům, a myslím si, že rasističtí a homofobní redneckové jsou pitomci. Ale libertariáni se od levičáků a konzervativců liší tím, jak přistupují k zákonům, které se týkají společenských otázek.

Podle mého přítele budou lidé kvůli marihuaně slabí nebo leniví, a marihuana tak podlomí nohy zemi, ve které je zákonem povolena. Tím, že dáme lidem na výběr, přesvědčí lidi jako já toho přihlouplého, poddajného mediánového člověka, aby si přisvojil špatné zvyky. Až libertariáni dovedou všechny tyto nebohé duše růžovým sadem k marihuanovému holokaustu, kdo koho tedy bude ve skutečnosti utlačovat? Nebo tak nějak.

Aby podpořil svůj názor, nabízí tento příběh:

Představte si, že jsem politik, který tvrdě pracuje na tom, aby udržel lidi ve své obci umírněné a silné. Vím, že to je velká práce, protože s lidskými vášněmi se těžko soupeří. Většina lidí jim může podlehnout. Avšak miluji svobody, které si můj lid vysloužil díky odvaze, umírněnosti a schopnosti bojovat s nepřáteli, a tak pracuji velmi tvrdě na tom, abych přesvědčil svůj lid, že poslouchat svoje přízemní choutky je špatné. Představte si, že do mé obce nakráčí libertarián a řekne: "Copak nevíte, že byste měli mít dovoleno jíst tolik jídla z McDonaldu, kolik chcete, a taky kouřit marihuanu?" Co si mám myslet o takové postavě? Mojí první myšlenkou by bylo, že chce mě a moje lidi zotročit. Jeho lidé museli být oslabeni naší silou a toto je jejich zákeřný plán, jak nás oslabit. Ale co když zjistím, že tahle postavička to myslí upřímně? Jaký div! Samozřejmě z něj jeho upřímnost dělá ještě větší hrozbu. Chci říct, že jeho myšlenky oslabí moje lidi, ať už to myslí upřímně, nebo ne, ale bude těžší přesvědčit moje lidi, že je zlý, pokud je doopravdy upřímný a ani trochu zlomyslný. Jeho upřímnost má větší naději na to, že získá přízeň mých lidí na stranu špatné věci, protože je upřímný. Díky své upřímnosti se ukáže být vážnějším nepřítelem. Teď si představme, že za mnoho let tenhle libertarián přesvědčí moje lidi, aby jedli jídlo z McDonalda a kouřili trávu. Kdo opanoval koho?

S tím mám samozřejmě několik problémů.

Zaprvé: Politik, který pilně pracuje na tom, aby udržel svoje lidi "umírněné a silné", zní spíše jako Muammar Kaddáfí než jako filosof na trůně. Teorie veřejné volby říká, že je nepravděpodobné, že by se v takové mocenské pozici někdy ocitl dobrý člověk.

Zadruhé: Lidé už teď užívají marihuanu tak moc, jak chtějí. Nemusí přijít zlý libertarián, aby to lidem řekl, přišli na to sami. I děti si dokážou zajistit tolik trávy, kolik dokážou vykouřit, často ve škole. Pro mnoho lidí souvisí rozhodnutí užívat nebo neužívat s legální statusem této rostliny velmi málo.

Zatřetí: Tato historka jakoby naznačovala, že existuje politické území, kde spolu všichni souhlasí nebo sdílejí velmiširoké spektrum názorů na morálku. Takové místo vidím jako nepravděpodobné.

Začtvrté: Pokoušet se přesvědčit lidi, že by marihuana měla být povolena, je něco jiného než přesvědčovat je, aby sami marihuanu kouřili.

Ale to odbočuji.

Libertariáni chtějí, aby právo odráželo jejich názory na to, co je správné a co je špatné, ale lidé jako já mají na mysli něco zcela jiného, když to říkají. Jak ukázal Jonathan Haidt, libertariáni obvykle upřednosťnují svobodu jednotlivce jako svůj nejhlavnější morální princip.

Lidé jako můj kamarád mají názor na drogy, sex, vzdělání a ctnost. Pokud je něco špatně, mělo by se to asi zakázat. Nejenom zakázat náboženskou komunitou nebo skupinou přátel, ale ten zákaz by měl být podpořen mocí zákona.

Moderní levice může v tomto být konzervativcům někdy podobná a může chtít přikázat bigotním pekařům, aby pekli svatební dorty pro homosexuální páry, nebo přikázat rasistům, aby servírovali obědy černochům, atd. Důležitým rozdílem mezi levičáky a konzervativci je v tomto ohledu jejich názor, nikoliv jejich metody nebo koncept práva.

Mám vlastní názory ohledně homosexuality, drog, vzdělání, náboženské úzkoprsosti atd. Mohu požádat někoho třetího, aby tyto názory sdílel, ale byla by to pouhá žádost podpořená přesvědčováním. Stojí za to zde poznamenat, že libertariánské názory na většinu morálních témat se – kromě respektu pro osobní autonomii ‒ velmi liší.

Nebudu nikoho nutit, aby sdílel moje názory na výše jmenované věci, ze dvou důvodů. Zaprvé, pokud bych to udělal, porušil bych svůj morální názor, že svoboda jednotlivce je výsostná, a zadruhé, nemyslím si, že je to pro mě fyzicky možné. Mnoho libertariánů souhlasí s obojím, ale většina se soustředí na to druhé. Když přesvědčujeme ostatní, skoro všichni libertariáni se zaměřují na utilitaristické argumenty o tom, jak svět doopravdy funguje.

Libertariáni rozlišují dvě odlišné kategorie morálních špatností. Jeden libertarián, Lysander Spooner, jim říkal neřesti a zločiny. Neřesti jsou věci, které jsou špatné pro tu osobu, která je dělá; zločiny jsou věci, které dopadají na někoho dalšího. Neřesti zasluhují pouze opovržení, zatímco abychom zastavili zločiny, můžeme oprávněně použít násilí i tehdy, když zločin není spáchán na nás osobně. Modernější filosofové přišli na to, že tato teorie má více nuancí,[2] ale pro účely tohoto článku to bude takto stačit.

Konzervativcům, jako je můj kamarád, chybí takový jasný princip pro odlišení různých typů morálních špatností – těch, které si na jedné straně zasluhují pouze opovržení, a násilí na druhé straně – ale přesto někdy taky dělají takový rozdíl. Stejně jako většina konzervativců by ani můj kamarád nikdy nepoužil násilí, aby zabránil takovým nemorálním věcem, jako když někdo málo pečuje o svoji manželku nebo když někdo přijde pozdě na schůzku. Nicméně by neváhal užít plnou sílu státu na zbytečný pokus omezit nabídku některých intoxikantů jako marihuana (ale ne jiných jako je alkohol).

Když se konzervativci pragmaticky odchýlí od toho rozdělení na neřesti a zločiny, říkají tomu rozvážnost.[3] Pro libertariána je v tomto smyslu "rozvážnost" pouze zástěrka pro nedostatek principů u konzervativců, jak psal Hayek ve svém eseji Proč nejsem konzervativcem:

Když tvrdím, že konzervativcům chybějí principy, nechci tím vzbuzovat dojem, že jim chybějí morální zásady. Typický konzervativec je ve skutečnosti obvykle člověkem s velmi pevnými morálními zásadami. Mám na mysli to, že mu chybějí politické principy, které by mu umožnily spolupracovat s lidmi, jejichž morální hodnoty se liší od jeho vlastních, na budování politického řádu, v jehož rámci by se oba mohli řídit svými zásadami. Uznání takových principů je to, co dovoluje koexistenci různých systémů hodnot, co umožňuje budovat mírumilovnou společnost s minimem násilí.

Co odděluje libertariány od konzervativců, kromě našich rozdílných morálních zásad, je tento pohled na právo a společnost. Zatímco konzervativec, moderní levičák, komunista atd. chtějí vystavět utiskovací aparát, který bude řídit a ovládat neřesti ostastních skupin obyvatelstva, libertariáni chtějí zvolit takový právní řád, ve kterém budou moci lidé různých morálních přesvědčení mírumilovně spolupracovat, a přesto pořád usilovat o vlastní individuální cíle. Abychom mohli takový řád nastolit, musí každý souhlasit, že budeme s neřestmi bojovat přesvědčováním a politickou autoritu použijeme pouze proti zločinům.

Možná díky našemu postavení věčné menšiny neočekáváme my libertariáni, že konzervativci nebo levičáci někdy naplno vyhrají boj za prosazení zákazu svých preferovaných neřestí. Výsledkem takového boje je podle libertariánů méně autonomie pro každého, méně mírumilovný život a menší prosperita.[4]

Jako libertarián nežádám, aby právo odráželo moje názory na to, co je správné a co je špatné. Namísto toho věřím, že předpoklad svobody,[5] kde všichni mohou používat svoje znalosti ke svým účelům a jsou omezeni pouze pravidly spravedlivého zacházení s univerzální aplikací, pravděpodobně vyprodukuje nejlepší podmínky pro dosažení našich rozcházejících se, individuálních morálních cílů; a že takový systém bude pravděpodobně nastolen a zachován pouze tehdy, když veškerá autorita včetně autority většiny bude při využívání donucovací síly omezena pouze na obecná pravidla, ke kterým se společnost zavázala.

A proto si myslím, že užívání marihuany, i když je ostatní oprávněně vidí jako neřest (což není), by mělo být zcela legální pro každého dospělého tak, aby s marihuanou mohl nakládat, jak uzná za vhodné. Neočekávám, že se mnou bude můj přítel souhlasit, ale předpokládám, že – když si uvědomí, že mnoho samotných libertariánů sdílí jeho názory na drogy, sex, ctnost atp. – bude souhlasit, že máme jinou koncepci práva, a jak by mělo právo zohledňovat naše názory na to, co je dobré a co je špatné.

———

[1] Pro účely tohoto článku bude "libertarián" znamenat mainstreamového hayekovského/friedmanovského libertariána.

[2] Pro jemnější rozdělení viz diskusi principu neagrese (NAP) na webu libertarianism.org.

[3] V originále "prudence". Slovo "prudence" je často používáno v americkém konzervativním diskursu a nemá jednoznačný český překlad. Překládá se jako opatrnost, prozíraovst, moudrost, rozvážnost...

[4] Abychom mohli diskutovat o širším principu, budeme ignorovat očividné a naprosté selhání války proti drogám; násilí, které uvaluje na nevinné nezúčastněné strany, pohrdání právem, které plodí; a naprosto nepřiměřenou újmu, kterou způsobuje prohibice samotná.

[5] F. A. Hayek: Právo, zákonodárství a svoboda

Michael Hamilton je ekonom, absolvent Univerzity v San Diegu a nyní působí v libertariánském think-tanku.

Přeložil Martin Pánek

Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce

Michael Hamilton


Diskuse


M. Pechr
0:46
19.4.2014

M. Prokop
21:33
18.4.2014

J. Kostelanský
13:34
18.4.2014

J. Kostelanský
15:40
18.4.2014

V. Vaclavik
11:46
18.4.2014

J. Schwarz
9:39
18.4.2014

J. Kostelanský
7:03
18.4.2014

K. Frauknecht
8:23
18.4.2014

I. Lyčka
9:04
18.4.2014

J. Kostelanský
10:25
18.4.2014

I. Lyčka
11:27
18.4.2014

J. Vyhnalík
3:37
18.4.2014

P. Dvořák
4:14
18.4.2014

T. Šmilauer
2:06
18.4.2014

M. Mařák
2:25
18.4.2014

M. Mařák
1:00
18.4.2014

J. Vyhnalík
3:22
18.4.2014

J. Kunes
7:03
18.4.2014

J. Schwarz
9:52
18.4.2014

počet příspěvků: 37, poslední 19.4.2014 11:15









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.