30.7.2016 | Svátek má Bořivoj






SPOLEČNOST: PR manipulátory

29.6.2013

aneb Vakcína proti mediálním kampaním

Smějeme se Američanům, jak jsou snadno manipulovatelní, když jim někdo něco zdůvodní "bojem proti terorismu"...
A přitom se sami necháváme úplně stejně manipulovat zdůvodněními, šitými na míru našim osobnostním profilům a naší národní mentalitě.
Abyste se mohli bránit hře k falešnými kartami, musíte ji prve rozeznat. Takže vítejte v praktické ukázce využívání profilování a mediálních kampaní k ovládání lidí.

* * *

Díky jedné novele jsem se trochu přiučil o roli PR agentur ve formování veřejného mínění. Je to jednoduché: PR slouží k "vědeckému vytváření souhlasu" prostřednictvím "hope and fear", strachu a naděje.
Cílové skupině se předloží zveličený problém, který ji vyděsí (či pohorší), a vzápětí se jí ukáže řešení, které ji před běsy zachrání: stačí udělat to, co chce zadavatel PR kampaně. Výsledkem je, že se posune vnímání nějakého problému: to, co by ještě před týdnem bylo naprosto nepřijatelné, je najednou vysloveně žádoucí.

Tento princip funguje zcela univerzálně: od prodeje produktu, po kterém není poptávka ("stará auta jsou nebezpečná a zabijí vás. Ale naše nové auto ochrání váš život!") přes rýžování z kapes důvěřivců ("na důchody stát nebude mít a zemřete v bídě. Ale naštěstí je tu náš penzijní fond, který vám zajisti stáří v bohatství!") až po utahování šroubů ("všechny vás pozabíjejí teroristé. Ale dejte více pravomocí policii a tajným službám a budete v bezpečí!")

Zatímco sám princip funguje univerzálně, pro hrozby ‒ část "fear" naší PR rovnice ‒ to neplatí. Různí lidé se bojí různých věcí, reagují různými způsoby a mají různé priority. Chcete-li jimi tedy efektivně manipulovat, musíte každému ‒ každé zemi, demografické skupině či etniku ‒ ušít kampaň na míru podle jejího psychologického profilu.
Strašidlo je tedy jiné v USA, jiné v Norsku, jiné v ČR a jiné v Japonsku. Člověk se pak snadno uloví na vlastní pýchu, kdy se směje příslušníkům jiné skupiny, že se nechají manipulovat jejich strašáky ‒ a vůbec mu nedochází, že se sám nechává manipulovat jiným strašidlem, šitým přímo pro něj.
Psychologické profily, z nichž kampaně vycházejí, jsou dnes dostupnější a přesnější, než kdy předtím: vinou Facebooku a analýzy klíčových slov v elektronických záznamech (což zahrnuje prakticky vše, co píšeme na internet či do mailů) tvůrci kampaní přesně vědí, co je pro nás stěžejní a čeho se bojíme.

"Hope" je zákazník. "Fear" je proměnná.

Účel onoho strašidla, pro které mám pracovní název PRMan, tedy "PR manipulátor", je ale vždy stejný a podle toho se také pozná. Účelem PRManů je vytvořit mediálně-společenské podhoubí, jež v myslích lidí razantně změní to, co je přijatelné a rozumné. Cílem PRManu je změna selského rozumu.
Jinak řečeno: stačí zamávat PRManem a lidé najednou dělají či dovolují věci, které by ještě před rokem neudělali ani omylem a za které by se těm, kdo je dělají, vysmáli nebo tím byli pobouřeni. PRMan ‒ a najednou všechno jde a lidé se nebouří.
To není otázka spiknutí vlád nebo korporací: je to jednoduše otázka prvků lidské psychologie, které jsou obecně známé a dají se využít či zneužít každým, kdo ví, co dělá.

V USA je PRManem terorismus. Stačí zamávat terorismem a u většiny lidí projde téměř cokoli ‒ i to, co by jinak neprošlo: odposlechy, domovní prohlídky, protiústavní zatýkání bez důvodného podezření a bez sdělení obvinění, zrušení presumpce neviny, tajné soudy bez poroty, mučení, cokoli.
Protože terorismus je pro Američany tak závažné téma, že jeho "řešení" nesmí nic stát k cestě.

Češi zvysoka kašlou na terorismus. Víme, že se nás netýká, a kdyby nás někdo chtěl manipulovat strašením terorismem, pošleme jej do nepěkných míst.
Pro nás bylo nutné na míru vyrobit jiné strašidlo, kterým stačí zamávat, aby lidé schválili bezpečnostním silám naprosto cokoli.

Co je takovým na míru šitým téma téma pro Čechy? Dnes mi to došlo: je to korupce. Jakkoli se terorismu vysmíváme, na slovo "korupce" reaguje průměrný Čech úplně stejně, jako typický Američan na slova "Al Kajda": zatmí se mu před očima a schválí cokoli, co "s těmi šmejdy zatočí" a nastolí bezpečí a správno.
Kdyby nám někdo řekl, že potřebuje zavést možnost plošných odposlechů či domovních prohlídek bez důvodného podezření kvůli terorismu, zvedne se vlna pohoršení. Kdyby se zjistilo, že policisté prohledávají "kvůli terorismu" domy lidí na základě "bianco povolení k prohlídkám", které jim soudci vystavují automaticky, lidé by snad i demonstrovali.

Ale když se tytéž praktiky namísto terorismu zdůvodní korupcí... Všechno je v naprostém pořádku a lidé policisty ještě poplácají po zádech.
Není od věci si připomenout, že "korupce" byla klíčovým prvkem PR kampaně Víta Bárty a Radka Johna za Věci Veřejné.

My versus oni (rozděl a panuj)

PRMany mají ještě další vlastnost: působí jako autocenzura. Každý, kdo bez výhrady nepřijímá PRMan je okolím vyhodnocen jako zrádce a třídní nepřítel, nebo alespoň jako úplný hlupák, který nechápe, jak je něco důležité a nemá dost nadšení pro "správnou věc".
Stačí se podívat, jak byli v USA (nejen) v hysterii po 11.září vnímáni ti, kdo prosazovali, že i obvinění z terorismu mají lidská práva a vláda to poněkud přehání. Vždyť vláda a Státní Bezpečnost (Homeland Security) nás chrání a kdo protestuje proti ponižujícím osobním prohlídkám a vojenským kontrolním stanovištím v ulicích, ten sabotuje práci bezpečnostních orgánům, které to myslí dobře a jen chytají ty zlé teroristy.

Vždy tomu tak bylo. George Bush senior spustil v 90. letech rozsáhlou "militarizaci policie", tzn. její vyzbrojování armádními zbraněmi a zavádění bezohledných polovojenských postupů; masivně zvýšil policejní pravomoci, začal zneužívat armádu k policejní činnosti a legalizoval ilegální získávání důkazů (policie k vám mohla vpadnout naprosto bez důvodu, vyrazit vám dveře, zmlátit vás ‒ pořád bez důvodu ‒, vymlátit z vás, zda a kde máte nelegální zbraň a takto získané důkazy pak legálně použít u soudu).
Když se proti takovému zavádění gestapáckých manýr ozvala NRA, Bush senior se razantně ohradil, že taková kritika "uráží množství skvělých policistů, kteří za nás dnem i nocí nasazují životy" (čti: kdo neschvaluje gestapácké praktiky, je nepřítel slušných lidí.)

U nás je to podobné: když se opovážíte říct, že s tím protikorupčním úsilím by se to nemělo přehánět, mělo by to mít nějaké meze a praktiky orgánů jsou poněkud nestandardní... Jste buď úplně blbý, libertariánský fanatik, nebo rovnou podezřelý: kdo může hájit obviněné z korupce, než korupčník sám?

Tento přístup platí pro manipulátory obecně. Ukážeme si to ještě na komerčních PRManech: ten, kdo nekupuje biopotraviny či benzin se speciální příměsí sice není zrádce, zato je to slabomyslný trouba, který nechápe, že si sám škodí, když podceňuje, neblahý vliv těch hnusných ne-bio-potravin či benzinu bez příměsí a svou hloupostí si kazí život/zdraví/auto. To my, kdo víme...

Dělení "my-oni", kde "my" jsme ti chytří, znalí, spravedliví a dobří, kdežto "oni" jsou blbí jako tágo, nechápaví, zrádní a zlolajní, to je druhý stěžejní znak PRManů.

Jak poznáte PRMan

Pokusme se tedy shrnout základní a typické rysy PRManů.
Aby se totiž lidé mohli bránit nějaké hrozbě, musí ji nejdříve identifikovat, analyzovat a pochopit ‒ a to platí i pro obranu proti manipulaci skrze PRMany. Jak je poznat?

  1. Jejich účelem je vždy změna toho, co je pokládáno za přijatelné a rozumné: posouvání hranic.
    V případě státu jde typicky o to, aby policie či tajné služby dostaly více pravomocí a lidé měli méně negativně vymezených práv (zejména na soukromí, vlastnictví, pohyb, shromažďování, vyjadřování a důstojné zacházení); v případě korporací jde o to, aby lidé museli platit za absurdní věci (poplatky za CO2) nebo bylo na hlavu převráceno, co je ekonomicky a lidsky rozumné ‒ a co naopak bláznivé (mezi hezké příklady patří kupování balené vody ‒ ta z kohoutku je přeci nezdravá ‒ či pohrůžka, že budete "out", když nebudete kouřit nebo se nezadlužíte kvůli domácímu kinu.))
  2. Jejich mechanismem je hysterické zveličování problémů, resp. jejich dopadů ve snaze převést debatu z racionální do emocionální roviny. Hrají na strach, závist, pýchu a podobné pudy.
  3. Vždy vytvářejí hysterickou a zfanatizovanou atmosféru "účel světí prostředky", kdy je "nutné" udělat něco, co se nikomu nelíbí, nesouhlasí s tím nebo mu to připadá nepřiměřené, ale "pro vyšší cíl" a "myslíme to dobře" to lidé přesto udělají.
  4. A vždy se snaží působit ve stylu "rozděl a panuj" vytvářením striktní dichotomie typu "buď jsi s námi, nebo proti nám a tedy zrádce, sprostý podezřelý, kterému by se někdo měl podívat na zoubek, nebo alespoň úplný hlupák, zpátečník, nevzdělanec a loser."

Praktická ukázka využití profilování

PRMany mají samozřejmě mnohem širší možnosti využití, než nejobehranější klišé terorismu a korupce: každý z nás je náchylný k tomu, aby jím někdo mohl manipulovat skrze správně zvolené PRMany. Když jsme si tedy popsali základní znaky PRManů, podívejm se i na pár méně zjevných příkladů:

  • Rodičům záleží na zdraví dětí. V této roli fungují PRMany zvláště západně od nás, kde je jimi zdůvodněno zakazování reklam na jídlo, které stát vyhodnotí jako "nesprávné"; spadají sem ale i příkazy na plošné očkováníapod. Splňuje to oba symptomy: jak jde o zdraví dětí, vše je povoleno a "nic není příliš" (vedlejší příznaky či úmrtí dětí na preventivní očkování vem čert) ‒ a kdo protestuje, je nezodpovědný rodič a chce škodit dětem, no podívejte se na toho šmejda.
  • Boj proti dětské pornografii a hackerům (či pirátským kopiím). Pod rouškou boje proti těmto neřádům se snaží prosadit ACTA a všechny možné další cenzury internetu, včetně vážně míněných nápadů, že každý bude mít na internet "řidičák" a bude vše muset dělat pod vlastním jménem a vykazatelně, nebo že Nejvyšší Bezpečnostní Úřad dostane bianco směnku na tom, aby mohl podle své libovůle diktovat, co mají podniky dělat se svými počítačovými systémy. Je to pro ochranu dětí a ekonomiky, ergo kdo proti tomu protestuje, je absolutní vyvrhel a jasný podezřelý ‒ copak nechce, aby byly děti v bezpečí? Není to pirát, hacker či zločinec?
  • Nikdo nechce skončit v chudobě. Tento PRMan jste mohli a stále ještě můžete vidět všude kolem sebe v souvislosti s 2. pilířem důchodové reformy: musíte dát své peníze bankám za velmi nevýhodných podmínek, protože když to neuděláte, skončíte ve stáří na ulici... A kdo k tomu má výhrady, je nezodpovědný, sobecký a hloupý.
  • Zákazy zbraní jsou přímo skvostnou ukázkou PRManů: historie jasně dokazuje, že zákazy zbraní nefungují, protože je zločinci ignorují, namísto postřílení své oběti posekají, pobodají, upálí či vyhodí do vzduchu a po zákazech zbraní jen roste zločinnost. Zákazy zbraní jsou tedy naprosto iracionální... Takže mohou projít pouze po emocionální rovině. Proto se politici a aktivisté uchylují k hysterickému hraní na city, kdy se obklopují dětmi (ale když totéž udělají jejich oponenti, pohoršeně a pokrytecky je za to kritizují), brečí a pohoršují se před kamerou, hrají na strach ("všechny vás postřílí!") a operují s fanatismem typu "i kdyby to mělo zachránit jediný život, musíme to udělat" (co na tom, že to řadu dalších životů zmaří).
    A navrch k tomu vytvářejí onu atmosféru "buď jsi s námi pro zákaz, nebo jsi proti nám a potom jsi a) podplacený lobby výrobců zbraní b) masový vrah c) nechceš, aby naše děti byly v bezpečí."
  • Jako PRMan se ale dá použít i strašení zákazy zbraní. Ano, čtete správně ‒ PR agentury jsou žoldáci, kteří nemají problém využít jakékoli téma či argument k dosažení svých cílů. George Bush senior byl vždy proti zbraním: jako jediný zástupce Texasu hlasoval pro omezení v osmašedesátém roce, chtěl zakázat levné pistole atd., ale před prezidentskými volbami si narychlo koupil celoživotní členství v NRA (ta investovala 6 milionů do nezávislé kampaně za jeho zvolení), sliboval, že bude chránit americké střelce před zákazy a tvářil se, že jako jediný může zachránit americké držitele zbraní před Zákazem, jaký by přišel se zlým kandidátem za Demokratickou stranu, M. Dukakisem: na venkově byly samolepky proti anti-gun Dukakisovi rozšířenější nejen než samolepky pro Dukakise, ale dokonce než samolepky pro Bushe samotného!
    Jakmile byl Bush ‒ zčásti i díky této PR manipulaci ‒ zvolen, otočil na obrtlíku, během pár týdnů začal usilovat o zákaz dovozu "Assault Weapons" (Obama není první) a další zákazy zbraní a nakonec zrušil své "doživotní" členství v NRA.
    Podrobně to popisuje Dave Kopel.
  • globální ochlazování/oteplování/změny klimatu. Klimatický doomsaying je dokonalou ukázku PRManu. Nezapomínejte, že globální ochlazování/oteplování doznalo masivního rozšíření z části díky tomu, že jej Thatcherová použila jako PRMan pro svůj boj s uhelnými doly a jejich téměř všemocnými odbory.
    Klimatický doomsaying splňuje oba důležité symptomy PRManů. Je ospravedlněním pro jinak neospravedlnitelné (pro otevřené volání po ekonomicky nesmyslném chování, zrušení továren a zničení průmyslu, zákazy masa i cenzuru ‒ víte, že se k Austrálii nesmí říkat, že daně za CO2 zvýšily ceny?). To, co by jinak neprošlo, projde za fanatického volání "kdybychom to neudělali, nastala by zkáza".
    A i zde platí, že kdo není na té správné lodi, je zrádce a zlolajný hnusák, který chce zničit "budoucnost našich dětí", škodit přírodě a zničit lidstvo hurikány "pro sobectví a špinavé zisky průmyslu", nebo alespoň naprostý idiot, nevzdělanec, nepřítel vědy a prdelák. Dokonalejší PRM, splňující všechny 4 body, abyste pohledali.

Jak vidno, různé demografické skupiny ‒ od rodičů přes Zelené a "sluníčkové lidi" až po držitele zbraní ‒ dostanou pro sebe na míru šité mediální manipulátory, na které slyší.

Čím více má někdo peněz na PR kampaň, tím menší skupiny lidí může oslovovat přesnějším a tedy efektivnějším způsobem. Pokud máte peněz málo, musíte vycházet z "ducha národa" ‒ pro Američany je to nacionalismus a potírání zlořádu, takže se jako PRMan hodí boj proti terorismu; pro Čechy je to pocit, že se někdo na jejich úkor neoprávněně obohacuje, takže se jako PRMan hodí korupce; a třeba pro západní a severní Evropu je ideálním základem pro politické i komerční PRMany hraní na strunu rovnostářství, "udržitelnosti" a "diverzity".

Všimněte si též, kolik PR manipulací se přímo či nepřímo odvolává na děti. Hluboce zakořeněný ochranitelský pud ve vztahu k dětem je totiž vlastní téměř všem rodičům v naší civilizaci, takže chcete-li dosáhnout toho, aby se lidé poddali emocím, vypnuli myšlení a nechali se manipulovat, apel na děti je levný prostředek s masovou účinností.

Ten problém není uměle vytvořený: je jen uměle zveličený.

Zákeřnost PRManů ovšem spočívá v tom, že využívají skutečné problémy: nikdo nemůže říci, že korupce, terorismus, hackeři nebo prasecké zacházení s přírodou neexistuje nebo není problém.
Kouzlo PRManů je v tom, že problémy zveličují a převádějí z racionální do emocionální roviny: lidé musí přestat zvažovat, co je přiměřené, a namísto toho ve vleku emocí a hysterie odsouhlasit či udělat něco nerozumného a naprosto nepřiměřeného.
Jedná se de facto o vyvolávání fanatismu.
A proti tomu se bojuje velmi těžko, protože když se jedná o hledání hranic, jak je určit? A jak je určit v hysterické atmosféře plné intenzivních emocí, kde nikdo nenaslouchá, pouze křičí a vnímá binárně?

Fanatismus osobně definuji jako snahu něco udělat "za každou cenu", naprosto bez ohledu na cenu a dopady, kterou realizace toho něčeho bude mít.
Při odhalování PR manipulátorů je tedy stěžejní otázka: jsou zisky z takového jednání přiměřené nákladům (a to jak přímým, tak hlavně nepřímým, na něž se rádo zapomíná)? A schvaloval/udělal bych to, kdyby to bylo zdůvodněno něčím jiným, než tou poslední emotivně medializovanou kauzou?

Nepodrží vás žádná univerzální příručka či ideologie ‒ jen skeptické nepodléhání emocím a snaha rozvážně hodnotit věci s chladnou hlavou a z jistého odstupu.
Hodně štěstí.

www.dfens-cz.com



Diskuse


P. Čulík
11:17
29.6.2013

D. Švik
10:17
29.6.2013

M. Procházka
9:39
29.6.2013

J. Brunner
2:29
30.6.2013

P. Lenc
9:04
29.6.2013

L. Krajicek
2:12
29.6.2013

J. Kanioková
1:28
29.6.2013

K. Kužel
7:20
29.6.2013

J. Kraus
10:22
29.6.2013

L. Novák 475
1:09
29.6.2013

počet příspěvků: 11, poslední 30.6.2013 02:29









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.