21.7.2019 | Svátek má Vítězslav


SPOLEČNOST: O vkládání břemen

14.5.2016

Podivná argumentace Tomáše Halíka na obhajobu islámu

V souvislosti s migrační krizí v Evropě a také v souvislosti s faktem, že většina příchozích je z muslimských zemí, zažívá česká společnost těžké časy. Je zmítána mnoha protichůdnými názory jak na politiku EU, tak na míru a charakter pomoci vůči lidem s kulturním a náboženským vybavením výrazně odlišným od evropských norem.

Diskuse ve veřejném i soukromém prostoru je vedena různými prostředky, méně nebo více akceptovatelnými. Mezi ty přijatelné, které většinou hájí otevřenější náruč, patří u křesťanů, ale i u lidí bez vyznání, odkaz na poselství Bible, Nového i Starého zákona a používání různých citací typu - o milosrdném Samaritánovi nebo ́miluj bližního svého ́ atd. Tento jistě pochopitelný způsob argumentace má jeden výrazný kaz na kráse: je často doprovázen projevy mravní nadřazenosti a mentorství.

Toto svoje tvrzení bych ráda podpořila také jedním příběhem a citátem ze Skutků apoštolů, kdy se počínající křesťanská obec rozhodovala, zda se i nově přijatí křesťané, přicházející z pohanských, nikoli židovských komunit, mají podvolovat židovským předpisům. Nakonec byla dána přednost stanovisku, že není dobré klást příliš velké překážky lidem s odlišnou životní zkušeností i vzděláním, ale prvořadé je umožnit jim, aby dle svých osobních možností byli schopni uchopit to nejdůležitější - radostnou zvěst Ježíše Krista. Apoštol Petr hájil toto stanovisko slovy: „Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! (Sk 15, 4-21).

Právě příměr apoštola Petra o kladení velkých břemen na druhé lze, dle mne, i bez většího rizika vytrhávání citátu z kontextu křesťanského poselství, použít pro kritické zamyšlení nad způsobem vystupování některých obhájců otevřenější náruče vůči migrantské vlně. Jako příklad za mnohé se přímo nabízí veřejné vystupování pana Tomáše Halíka, který mnoha způsoby vyjadřuje pochopení pro současnou migrantskou politiku EU a jistě jej lze počítat i mezi obhájce islámu. Pan Halík je ale také katolický kněz, a tudíž lze od něho právem očekávat, že bude také dostatečně přihlížet ke svému kněžskému poslání, tudíž bude s laskavostí a pochopením podporovat ve víře křesťany a bude k víře v Ježíše Krista zvát ty, kteří věřící nejsou, což je v České republice většina. Pan Halík ale klade na českou společnost břemeno špatného svědomí, aniž tak činí s jasně rozpoznatelnými dobrými úmysly nejen vůči migrantům, což je samozřejmě správné, ale i vůči svým vlastním spoluobčanům, což už je problematické. Mnoho lidí v ČR tak může získat i určitý odstup až averzi vůči křesťanství, které mu jako kyjem tluče o hlavu láskou k bližnímu a nebere při tom v potaz, že i při zběžném pohledu na věc se musí běžný občan ČR cítit některými myšlenkami a projevy islámu přinejmenším zaskočen.

Pan Halík například ve svém vystoupení v Interview ČT24 (22. 4. 2016) dosti tvrdě kritizoval velkou část české společnosti za sklony k extrémismu právě ve vztahu k uprchlíkům, několikrát i za pomoci poněkud manipulativních argumentů. Při jiných příležitostech zazněla argumentace pana Halíka v tom smyslu, že strašné výroky jsou jak v koránu, tak ale i v bibli, což lze u teologa považovat skoro za podpásovku. I průměrně teologicky vzdělaný Čech, a to napříč křesťanskými denominacemi, by určitě našel mnoho protiargumentů, které je koneckonců možno objevit i v serióznějších internetových diskusích, nebo v té poučenější podobě i v novoročním rozhovoru kardinála Dominika Duky a Tomáše Halíka (1.1.2016, Společný výslech, ČT).

Podobný prostředek házet věci do jednoho pytle jako v případě srovnávání bible a koránu použil pan Halík i v již uvedeném Interview ČT24, kdy v návaznosti na silvestrovské události v Německu poukázal na rozšířenost domácího násilí v ČR, o kterém se ale nemluví. Zaprvé se o něm mluví a zadruhé je přece dost zásadní, jestli nějaká společnost násilí mužů vůči ženám legalizuje a v etické rovině přijímá nebo ne. Že tento typ násilí provází lidskou společnost po celé dějiny a provázet bude, by mohl i pan Halík chápat a třeba právě onu realitu islámu, kterou je žena zcela nepochybně považována za méněcennou a násilí na ní je tolerováno, méně bagatelizovat a více vysvětlovat. Vždyť existuje například i teorie, že často diskutované šátky a závoje nenosí muslimské ženy z ryze náboženských důvodů, ale po vzoru četných manželek proroka Mohameda proto, aby byly chráněny před vilnými návrhy mužů, popřípadě i znásilněním (uvádí současná španělská filosofka R. M. Rodrígez Magda v knize Neexistující Al Andalus, Jak intelektuálové znovu vymýšlejí islám, str. 99). Třeba jsou si schopny i mnohé české ženy položit stejně jako Rodrígez Magda ve jmenované knize otázku, jaké postavení budou v případě velkého rozšíření islámu v EU zaujímat ty, které většinou zahalení na veřejnosti nepoužívají - křesťanky, židovky, nevěřící atd.

V Interview ČT24 pan Halík také použil své časté vyjádření, že islám vlastně s islamismem nesouvisí, naopak islamismus by, v případě nevhodného chování nemuslimů, mohl radikalizovat islám. Nad tím už zůstává nejen rozum stát, ale opět, i řadový občan ČR může být z informace, která v sobě skrytě nese fakt, že nějaké náboženství nesouvisí s osobností svého zakladatele, velmi zmaten. I v ČR je obecně známo, že křesťanství s Ježíšem Kristem nějak souvisí, a to i navzdory tomu, že křesťané svým chováním tuto skutečnost někdy zamlžují.

Česká společnost má určitě nejen zápory, ale i jisté klady (včetně obecné gramotnosti), které se pak mohou projevit i v tom, že i řadový občan sáhne cíleně po různých zdrojích informujících o islámu, které mohou být samozřejmě různé kvality. Nicméně i ty seriózní se mohou stát v dobách neklidných rozbuškou v myslích lidí. Ne každý si přečte s navyklým klidem třeba předslov obecně uznávaného překladu koránu, kde jeho autor I. Hrbek hodnotí proroka Mohameda jako úspěšného vojevůdce, válečníka a politika, který v krátké době rozšířil vliv islámu na celý Arabský poloostrov (Odeon,1972). Ti ještě zvídavější pak třeba dávají najevo své odmítavé postoje vůči migraci na základě jiných seriózních zdrojů, kde narazili na skutečnost, že islám ve svých základních věroučných pilířích - korán, hadísy, život Mohamedův (a v návaznosti i právo šaría) - je dosti nepřátelský nejen vůči ženám, ale i všem káfirům (kam patří i křesťané a židé), a např. slovo džihád také snese mnohý militantní výklad. V některých lidech může zase vzklíčit otázka, jestli právo šaría odpovídá Univerzální deklarací lidských práv a legislativě platné v demokratických zemích a jestli existence dvou právních nekompatibilních systémů v EU nebude brzy poněkud výbušná.

Obavy občanů ČR z uprchlíků lze jistě také zdůvodnit historickou pamětí české společnosti, kdy jistě mnohé nemohli unést naši otcové ani my. Starší lidé, kteří prožili velkou část života pod diktátem jedné politické strany, mohou v některých projevech islámu spatřovat možné ohrožení náboženské svobody. Sem například patří skutečnost, že člověk narozený v muslimské rodině je automaticky, až do svého skonu muslimem, a to i pod hrozbou smrti (viz např. kniha Cena, kterou zaplatíš Josepha Fadella - vlastním jménem Mohamed al-Saíd al-Musáví).

Protože i já patřím ke starší generaci, snad mi bude prominuta velmi osobní poznámka. Nedávno se mně a mému manželovi konečně časově podařilo navštívit Číhošť, a uctít tak památku i hrob kněze Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem. Jelikož jsem křesťanka a počítám se mezi lidi ochotné pomáhat bližním bez rozdílu, ale zároveň mne vzhledem k islámu skličují mnohé pochybnosti, pojala jsem tuto cestu jako prosebnou pouť při hledání pravdy. Půvabem nechtěného, nikdy dopředu nečtu liturgické texty, bylo při mši toho dne v číhošťském kostelíku čteno evangelium o tom, jak Kristus zabránil kamenování cizoložné ženy (Janovo evangelium, 8).

Kamenování žen, jak je opět obecně známo, je i v současném islámu přípustným trestem a v některých státech je i praktikováno (viz knihy Oriony Fallaci nebo bývalé muslimky Ayaan Hirsi Ali).

Pan Halík na závěr již zmíněného novoročního setkání s panem kardinálem Dukou vyslovil myšlenku, že pro křesťana musí být bližní všichni, včetně muslimů, včetně nepřátel atd. Je to jistě pravda a hezky se to poslouchá, ale vezmu-li v potaz rétoriku pana Halíka z jiných vystoupení z poslední doby, mám dojem, že například ženy a některé jiné občany ČR za bližní spíše nepovažuje.



Diskuse


V. Pavelka
16:03
15.5.2016

J. Urban
18:35
15.5.2016

V. Klepetko
14:05
15.5.2016

M. Pivoda
9:01
15.5.2016

J. Cervenka
7:55
15.5.2016

K. Novák 396
6:43
15.5.2016

P. Boublíková
22:30
14.5.2016

V. Pavelka
16:17
15.5.2016

J. Jurax
18:36
15.5.2016

B. Rybák
21:45
14.5.2016

J. Kanioková
16:47
14.5.2016

V. Pavelka
8:05
15.5.2016

J. Hruška
10:22
14.5.2016

A. Dlouhý
.
7:51
14.5.2016

V. Němec
7:40
14.5.2016

J. Hruška
10:26
14.5.2016

J. Kanioková
16:35
14.5.2016

O. Zuckerová
2:29
14.5.2016

J. Kovaříček
1:27
14.5.2016

J. Krásenský
5:30
14.5.2016

P. Janos
12:37
14.5.2016

počet příspěvků: 46, poslední 15.5.2016 06:54









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.