Znáte to všichni dobře. „Po určité době“ se potkáme s někým, s nímž jsme se dlouho neviděli, a naše debaty jsou tak říkajíc na jedno brdo: To je bordel, co? Ten Babiš zas zaperlil. A Sobotka je směšný s tou svojí angličtinou. A četl´s toho Jandáka, jak leze Zemanovi někam? A ten Chládek, vždyť ničemu nerozumí? A co ta Marksová, je ona opravdu pravnučka Karla Marxe?

Moji milí. Jakkoli nejsem příznivcem uváděných strejdů a tet ani dalších z jejich doupat, musím protestovat. Proboha, náš život přece nejsou oni!! Kdybychom to připustili, tak bychom dali zelenou jejich stupidním názorům na politiku.

Před dvaceti pěti lety se nám podařilo nastavit systém, který funguje jako parlamentní demokracie a demokracie vůbec. Nemusí se nám ten systém líbit, zrovna tak jako jeho momentální představitelé. Ale to patří současně k přednostem i k nedokonalostem demokracie. Kdyby zde nebyla demokracie, tak je všechny šmahem odstraníme. Nastolíme jiné, kteří se zas nebudou líbit jiným. A tak by to šlo dokola, jako v dokonalé totalitě. Tudy tedy cesta, doufám, nevede.

Já se osobně, nikoli po určité době, ale každodenně setkávám s lidmi, kteří žijí normálním životem. Tím termínem normálním mám na mysli to, že pracují, že si plní své jiné (manželské či rodičovské) povinnosti, sportují, chodí za kulturou, jsou aktivní, pracují tu v ochotnickém souboru, tu ve sportovní organizaci, tu vydávají obecní zpravodaje či fotografují pro vesnickou nástěnku. Těch normálních lidí je v tomto státě o mnoho více, než jsme ochotni připustit řekl bych, že dokonce převažují.

Z důvodů těžko pochopitelných o nich nechtějí slyšet naše média, která se domnívají, že by kvůli nim přišla o čtenáře. Ovšem kdyby ti absolventi pofidérních mediálních studií z nejrůznějších škol, které rozhodují pouze o znění jejich titulů, věděli, co je skutečně pravé, chovali by se jinak a o hodně skromněji. Zveřejňování pozitivních zpráv by jim totiž čtenáře či posluchače spíše získalo. Nikoli naopak.

V této neblahé situaci (která bohužel počítá s primitivismem většiny) si člověk klade otázku, kdo ji nastolil, kdo ji započal? Odpověď je nasnadě. Ano, mimo jiné i onen geniální mág horující pro „vzdělávání místního zaostalého obyvatelstva“ tak nadšeně, až ho zcela deklasoval a vydělal na něm obrovské prachy. Jmenuje se Vladimír Železný; ani nevím, jestli ještě žije.

Plně v jeho stylu například do Senátu zde kandidoval místní řezník se sloganem „nepůjdu si válet šunky do Senátu“ nebo muž, který na fotografiích své ženy a dětí tvrdil, že zajistí kvalitnější vzduch na Ostravsku, což zatím ještě senátoři neumějí. Naštěstí se oba do Senátu nedostali, čímž jsme bohužel kvalitnější vzduch nezískali a o válení si šunek v Senátu si zdát neumíme. Zato se tam bohužel dostal příznivec novodobého vykořisťování člověka člověkem, tedy hazardu.

Dnes a denně se potkávám s lidmi, kteří normálně pracují. Jsou dokonce se svým životem více než spokojeni. Je jich o mnoho více než těch, kteří vystupují v průzkumech nejrůznějších agentur se stanovisky negativními.

Leč neustále mě znepokojuje pouze jedna otázka: Komu tito normální lidé vadí?