Když 17. listopadu 1989 pochodoval zástup na pražský Albertov, mohli jste mezi desítkami podomácku vyrobených transparentů číst také ten s nápisem „My všichni, žejo, chceme tu demogracii“. Šlo o nesmrtelný citát z úst generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. Ten transparent měl v tu chvíli nejen zřejmý ironický smysl a nečekaně poetickou schopnost vysmát se bigotní hlouposti, která nám pomalu přestávala vládnout. Ta věta „My všichni žejo…“ obsahuje ještě spodní – a podstatně důležitější - podtext. Paušální tvrzení o tom, co chtějí údajní „všichni“, onen lid, pracující lid atd., byla přece jednou velkou propagandistickou lží. Jak se říkalo: lid usiloval o vybudování socialismu, zatímco lidé na to zvysoka kašlali. Jakešův citát byl shrnutím všeobecné prázdnoty obsažené v pozdním reálsocialismu jako společnosti postavené na kolektivní „pravdě“ o císařových nových šatech. Že je císař nahý, se ukázalo právě na tom Albertově.

Mohli jsme se tehdy naivně domnívat, že časy, kdy nás někdo bude vhánět do pomyslného stáda slovy „My všichni“, jsou nenávratně pryč. Že každý z „nás všech“ se konečně bude rozhodovat sám za sebe, bude mít možnost a právo tvořit si vlastní názory, stanoviska a cíle. Že sousloví „my všichni“ bude navždy patřit k veteši, na niž ve skladišti dějin usedá milosrdný prach.

Že tomu tak není, nás opět (pokolikáté už ve svém nedlouhém, ale na skutky plném životě) ubezpečil šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka (v článku Nenechme si od Bushe nic vnutit, MfD 11.8.). Patočka tu brojí proti úmyslu instalovat na naše území americké vojenské základy. Což o to, Patočka má nezadatelné právo na svůj názor, jako někdo jiný má právo s ním nesouhlasit. Míra svobody je dána tím, nakolik svobodná média dají prostor pro vyjádření obou těchto antagonistických stanovisek.

Patočkova svoboda ale nutně končí ve chvíli, kdy jeho jediným argumentem pro negativní názor na americké základy je tvrzení typu „my všichni“. Patočka doslova píše: „Jak se dalo čekat, převážná většina české veřejnosti je proti vojenskému projektu…. Ve shodě s většinou pozemšťanů se i většina Čechů domnívá, že Spojené státy dnes používají vojenské síly neuváženě a v nadměrné míře…“ To jsou silná slova. Patočka ovšem neuvádí, odkud čerpal podklad pro své domněnky o tom, co si myslí a přeje „většina Čechů“. Patočka prostě své vlastní politické postoje připsal vymyšlené většině. Stejně jako onen Jakeš sugeroval lidem, že jsou lid, a jako takový přece „my všichni“ něco chceme. Společně a nerozborně.

Tento příklad názorně ukazuje, jak blízko je od Patočky k Jakešovi. Od zeleného fundamentalismu k totalitnímu bolševismu. Jak jedni i druzí, fanatici zelené či rudé víry, nejsou schopni doložit svá stanoviska žádnou hlubší pravdou, než je domněnka o tom, co „my všichni“. Tato demagogie usvědčuje Patočku z naprosté nedůvěryhodnosti a diskvalifikuje celý názorový proud, který právě on u nás tak vehementně představuje a prosazuje. Nad podobnými příhodami se pak nelze divit, že tato bojovná enviromentální individua a hnutí bývají v Evropě po právu nazývána – ekofašisty.

(Psáno pro Česká média)