Stížnosti na mediální manipulaci čtu poměrně často od lidí, zastávajících určité (zpravidla politické) stanovisko, jež se neprosadilo a prohrálo. "Média lidi zmanipulovala." Tak se často prohra zdůvodňuje. Tito lidé pak někdy přinášejí různé doklady údajné mediální manipulace a tvrdí, že média jdou na ruku svým vlastníkům.

Připadá mi poněkud komické, že tito lidé vůbec neřeší otázku, zda nejsou zmanipulovaní i oni sami. Pokud média skutečně manipulují a ovlivňují veřejné mínění, čím to, že této manipulaci nepodlehl i člověk, který o ní mluví? Obávám se, že rezignovaný a otrávený odkaz na údajnou mediální manipulaci v mnoha případech prozrazuje určitý pocit nadřazenosti nad ostatními: "Ostatní jsou troubové, kteří se dali zmanipulovat, ale na mě nemají, já vím své." Máme-li příležitost a čas, můžeme se takového člověka zeptat, v čem spočívá onen rozdíl mezi ním, který si připadá nezmanipulovaný, a zmanipulovanou masou obyvatelstva.

Samo slovo manipulace se používá poněkud inflačně. Proto si dovolím trochu osvěty.

Ano, média se někdy o manipulaci vědomě pokoušejí. Popíšu situaci, kterou jsem sám zažil ještě v první polovině devadesátých let. Televize Nova tehdy točila pořad o lidech, kteří mají dar uzdravování. Pozvali mě do vysílání, aby mě vyzpovídali na toto téma. Při velkých "uzdravovatelských" shromážděních někdy k manipulaci skutečně dochází. Při natáčení pořadu jsem poměrně brzy zjistil, že scénář je předem daný: Pořad měl "dokázat", že všichni "uzdravovatelé" jsou šarlatáni. Autor pořadu se mě nejprve snažil zařadit do role blázna, který tomu věří, ale já jsem se tomu poměrně úspěšně bránil. Proto po čase otočil a chtěl, abych tyto "uzdravovatele" jednoznačně odsoudil. Tomu jsem se ovšem bránil také. Musel jsem být pro autora pořadu hodně frustrujícím případem, protože můj vstup natáčeli přes hodinu, ale nakonec z něj neodvysílali ani vteřinu. Prostě se jim nehodil do krámu.

Natáčející byl opravdu hodně manipulativní a svými poznámkami a otázkami se mě snažil zahnat do kouta, kde mě chtěl mít. "Tak co s tím uděláme, pane Drápale? Přece to tak nenecháme?" Odcházel jsem s velmi nepříjemným pocitem.

Nepochybuji tedy, že média někdy manipulují, a nejúspěšnější je v tom televize. Ta je také nejnebezpečnější, protože kombinace obrazu a mluveného slova zahlcuje naše smysly a nezbývá nám tolik mozkové kapacity na kladení si otázek nad tím, co vidíme a slyšíme. Manipulovat může pochopitelně i rozhlas, ale chceme-li se manipulaci bránit, je pro nás rozhlas "výhodnější", protože odpadá obraz a zůstává jen zvuk. A ještě mnohem bezpečnějším médiem jsou noviny, protože u novin si můžeme zvolit rychlost čtení, můžeme se k přečtenému textu vrátit a rozebrat si, co je v něm skutečně řečeno, jsou-li uvedeny důkazy či prameny apod. Při čtení novin je třeba rovněž pamatovat na to, že čtu-li něco, s čím nesouhlasím, pak to ještě neznamená, že autor článku mnou chce manipulovat. Odlišný názor, zejména je-li nějak podložený či zdůvodněný, přece není manipulací jen proto, že je odlišný. Abychom u psaného textu mohli mluvit o manipulaci, muselo by být zřejmé, že autor určité skutečnosti záměrně zatajuje nebo je vědomě staví do jiného světla, případně překrucuje výroky lidí, jež cituje, vytrhuje je z kontextu, aby něčeho dosáhl, apod.

Z těchto důvodů mohu každému z vás doporučit, aby vaším primárním zdrojem informací byly noviny a (relativně) seriózní časopisy. Bavit se vážně o politice s člověkem, jehož primárním zdrojem zpráv a názorů je televize, je dosti frustrující.

Nyní je ale třeba zmínit významné – ne-li již nejvýznamnější – médium poslední doby, totiž internet.

Při nedávných průzkumech veřejného mínění se 50 procent dotázaných vyslovilo, že důvěřuje internetu. Někteří komentátoři se zcela právem nad tímto číslem pozastavili a ptali se, co má vlastně znamenat. Internet je pro mnohé zdrojem informací, nicméně internet je tak široký pojem, že mi skoro připadá nesmyslné ptát se, zda mu důvěřuji. Zdrojem informací mohou být třeba relativně seriózní informace některých serverů (někdy se při cestě domů tramvají podívám do mobilu na zprávy ČT 24 a mohu je celkem doporučit), ale současně se internetem šíří celá řada polopravd i vyložených lží. Internet může pozitivně působit tím, že rozbíjí zpravodajský monopol (především televize), nicméně zatím vidím jeho celkové působení spíše negativně. Obávám se totiž toho, že mnoho lidí si na internetu vyhledává pouze články a komentáře, které jen potvrzují to, co už si stejně myslí.

Internet umožňuje šíření různých bludů, za které nikdo neručí. I zde musím opět vyzdvihnout noviny. Jistě, i noviny mohou psát zaujatě. Ale všechny články jsou podepsané, lze na ně reagovat, a noviny si prostě nemohou dovolit šířit nějakou úplnou hanebnost či absolutní (vědomou) lež. Existuje určité napětí mezi Lidovkami, MF Dnes a Právem, stejně tak jako mezi Respektem a těmito hlavními deníky, a zveřejnit nějakou vyloženou pitomost znamená nahrát na smeč protivníkovi. Samozřejmě, je zde fenomén bulváru, a jak ukazuje předvolební inzerát JUDr. Vladimíra Zavadila, poškozující Karla Schwarzenberga, noviny (počítáme-li Blesk mezi noviny) se skutečně mohou pokusit o manipulaci (přestože mají švýcarského vlastníka), ovšem mohou zasáhnout pouze lidi, kteří z principu manipulováni být chtějí, protože jinak by si Blesk nekupovali. Takže bulvár v této otázce ponechme stranou, neboť má manipulaci v popisu práce a všichni to vědí.

Považuji za důležité, abychom sami nemanipulovali. Obávám se, že internet je ještě příliš čerstvou záležitostí, aby si i jinak soudní a poctiví lidé dostatečně uvědomovali nebezpečí, která v sobě skrývá. Internetem se dají velmi úspěšně sířit poplašné zprávy a i poměrně slušní lidé se na tom mnohdy podílejí, protože kliknout na políčko "přeposlat" je tak jednoduché… Omluvám se, ale znovu upozorňuji na několik základních pravidel, která bychom měli dodržovat: Předně nikdy nepřeposílejme sdělení, pod nímž není nikdo podepsán. A pokud sdělení podepsáno je, snažme se pomocí Googlu zjistit, zda daná osoba, případně instituce, kterou zastupuje, opravdu existuje. Pokud vám informace připadá poněkud podezřelá, podívejte se na velmi užitečnou adresu www.hoax.cz, zda nejde o nějaký podfuk. A pokud vám nějaká zpráva připadá velmi závažná a přitom je doprovázena tvrzením, že média danou věc "tají", velmi zpozorněte. Za pomoci klíčových slov se pokuste – třeba opět pomocí Googlu – zjistit, zda se o tom v novinách či časopisech opravdu nepsalo. Často zjistíte, že ano, nicméně v informacích z tištěných médií se někdy dovíte, že celá věc byla postavena materiálem kolujícím na internetu do zcela jiného světla.

Ano, vím, tato procedura je poněkud zdlouhavá. Člověka to vede k tomu, aby přeposílal mnohem méně materiálů, než které dostává. Jsem ale přesvědčen, že časem si začneme vážit lidí, kteří jsou pravdiví i na internetu, jako si jich vážíme v běžném životě. A radím vám, dobrou pověst si začněte budovat s předstihem.

Institut Williama Wilberforce, 30. března 2013