Tohle patří k opravdu nejlepším důkazům, že kdo jednou načichl socialismem, a je dost jedno, zda národním nebo mezinárodním, zasmrádl na doživotí.

Dvě komunistické poslankyně totiž podaly trestní oznámení na Zdenu Mašínovou, sestru Josefa a Ctirada Mašínových, kteří se - společně s Milanem Paumerem - postavili se zbraní v ruce v padesátých letech minulého století na odpor komunistickému režimu. Ty dvě komunistické nestvůry se ohrazují, že Zdena Mašínová schvaluje vraždu. To je ovšem trestné.

Čtěte: "Hned na začátku řekla, že činy svých bratrů vždy podporovala a schvalovala je, přičemž litovala, že se v důsledku svého fyzického postižení nemohla do jejich činnosti zapojit a pomáhat jim."

Tohle napsaly komunistické poslankyně Marta Semelová a Marie Nedvědová do svého trestního oznámení. A nedostaly za to někde v nějakém tichém koutku pěkně po hubě.

Zdena Mašínová inkriminované výroky měla pronést na setkání se studenty Vysoké školy ekonomické letos na podzim.

Když se dozvěděla o tom, že ji obviňují komunistické poslankyně, řekla, že bude ráda, když se pře dostane před soud. I přesto, že si (celkem oprávněně) není jistá, že by mohla najít kdekoliv v České republice skutečně nezávislý a ideologicky čistý soud.

Zdena Mašínová považuje postup komunistických poslankyň (velice oprávněně) za drzost a, podle českých novinářů, podivila se, že ji kádrují zrovna komunisté. "Budu stejné věci ve svých přednáškách říkat dále. Jestli si necháme prznit mládež od lidí, jako je Semelová, tak to pánbůh potěš," reagovala Mašínová podle Mladé fronty Dnes.

Zajímavé byly reakce čtenářů pod článkem o tomto případu, který vyšel na internetových stránkách iDnes.cz. Ve značné většině totiž čeští čtenáři spílali bratrům Mašínovým, že se dopustili vražd, a když si někdo troufl pripodotknout, že bojovali proti vražednému režimu, který vlastně vyhlásil válku všem národům tehdejší republiky, málem by takového čtenáře ostatní utloukli. Ne čepicemi. Přinejmenším holemi.

Článek v MfD cituje (ale cudně a až v závěru) také historika Jaroslava Čvančaru: "Občané vlastenecky orientovaného Polska či baltských států by o Mašínových vůbec nepochybovali. Proč u nás jejich odboj vzbuzuje vzrušené debaty, které mají navíc ideologický podtext? Proč veřejnost odsuzuje ty, kteří proti zločinnému režimu něco dělali? Velká část veřejnosti je proti Mašínovým. Znamená to, že má problémy se svou minulostí nebo nemá jasno v hodnotách, v identitě?"

Historik Jaroslav Čvančara má samozřejmě naprostou pravdu. Zajisté, zevšeobecňovat se nemá, a reakce čtenářů internetových stránek nemusí ani dost málo znamenat, že by podobné názory zastávala většina národa, jenže …

Jenže zveřejněné průzkumy veřejného mínění, ať už jsou výsledky průzkumů veřejného mínění všeobecně jakkoliv pochybné, dávají najevo, že spoustě obyvatel České republiky nevadí komunisté, ale zato jim zatraceně vadí ti, kteří měli tu odvahu, že místo toho, aby drželi hubu a krok, případně aby si ve chvílích, kdy se nikdo nekouká, trochu zašvejkovali, zvedli zbraně a vyjádřili odpor vůči zločineckému režimu i přesto, že věděli, že je to může stát život.

Bertolt Brecht, ten známý německý (a komunistický) autor, který ale druhou světovou válku nestrávil v Sovětském svazu, neboť dal přednost pobytu ve Spojených státech, napsal ve hře o Galileovi, že když italský vědec odvolal své údajně kacířské názory, někdo na něj z obecenstva zakřičel, že nešťastná je země, která nemá hrdiny. Galileo, který musel zřejmě o věci dost přemýšlet, odpálil, že nešťastná je země, která POTŘEBUJE hrdiny.

Česká republika je nehezky nešťastnou zemí. Země, která připustí, aby komunisté, když už jim to samotným nedojde, že mají zalézt do koutka a být hodně zticha, tedy aby tihle komunisté měli dokonce řádně zvolené poslankyně, které navíc mají tu chucpe (nikoliv drzost, tady se paní Mašínová spletla), že označují odpor proti svému zločineckému režimu za zločin, taková země by se měla stydět do hloubi své kolektivní duše.

Pakliže se nestydí, měla by se stydět úplně nejvíc.