Sociologové se přou: Jsou občané naštvaní, nebo "jen" otrávení? Příležitostně (když vyjde i počasí) překvapí početnější demonstrace, leč víc brbláme v soukromí. Jedněm vadí korupce, druhým růst daní, třetím vpuštění neviditelné ruky trhu do školství, zdravotnictví, penzijního systému. Společným jmenovatelem je oslabování státu a pozvolná privatizace veřejných služeb.

Jednotlivé škrty a reformy rozložené v čase by asi takové pozdvižení nevyvolaly. Jejich kumulování do relativně krátkého období ale směřuje k tomu, že dopady se nesčítají, nýbrž rovnou násobí. Peněženky jsou prázdnější, občanský komfort nižší a nálada na bodu mrazu.

Vše se nejlépe odrazí ve volbách – pokud ovšem lidé opět nepodlehnou strašení tu řeckou cestou, tu návratem komunistů. Jenže nejbližší výběr nových poslanců je daleko. Nečasův kabinet se drží zuby nehty. Pošťuchování, urážky a pomluvy vždy nakonec utne koaliční smír ústící v čerstvou dávku nepopulárních kroků. Můžeme spekulovat, jsou-li vládnoucí strany vedeny svatým nadšením pro svoji pravdu, nebo jen posluhují byznysu.

Jedna pomůcka tu je. Kdyby šlo o ideologii, dbali by naši mocní na nepošpiněnost svých pěšáků. Nebagatelizovali by úplatkářské kauzy, kontakty politiků s kmotry, tunelování veřejných rozpočtů či absurdní odměny pro ministerské pobočníky. Pakliže je však toto možné, odkrývá se mnohem přízemnější motivace vládních opatření.

Společnost dozrává. Dochází jí souvislosti politických událostí a začíná si uvědomovat, že samostatné jednorozměrné protesty studentů, učitelů, lékařů, státních zaměstnanců a dalších mají nevalný efekt. Ani sólo postup odborů či rodících se občanských iniciativ není na místě. Klíčovými slovy se stávají soudržnost a solidarita. Pouze bok po boku se lze ozvat natolik hlasitě, aby exekutiva nemohla předstírat hluchotu slepotu.

Tento týden jsme svědky propojení těch, co vnímají realitu mimořádně citlivě. Do jednoho proudu splynout organizace jako ČMKOS, ASO, ProAlt, Alternativa zdola, Ne základnám, Nová antikapitalistická levice… Živo bude na univerzitách, po galeriích i v ulicích, od Ostravy po Teplice. V Brně se zalidní Náměstí Svobody ve středu podvečer, v Praze proběhne stěžejní demonstrace pod heslem "Stop vládě" v sobotu odpoledne. Třeba přijdou i politici. Koaliční, aby zpytovali svědomí, opoziční, aby viděli, kdo všechno a s jakými očekáváními vyhlíží politický program, který by po volbách vrátil Českou republiku na trajektorii standardního evropského právního a sociálního státu, v němž se běžně nekrade, nepodvádí, nešlape po nejslabších.

Dokud budeme ctít demokratická pravidla, revoluce se bát nemusíme. Na čase je ale v dialogu se učit občanské odpovědnosti. Té se vládci ve slonovinových věžích všude na světě bojí nejvíce.

Psáno pro Brněnský deník Rovnost