26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Ještě jednou reforma

28.5.2007

Diskuse o reformě jsou v plném proudu.

Zdá se, že všichni ministři, kteří se k tématu vyjadřují, především ujišťují, že na reformě financí nikdo nebude škodný. Nikdo na daních nezaplatí víc, než dosud platil.

Levice hraje na strunu závisti a neustále upozorňuje, že reforma přinese nejvíc bohatým.

Nikoho nenapadne říci, že reforma přinese nejvíce našim dětem. Jejím cílem je totiž snížit zadlužování státu. Zadlužování státu znamená, že současná generace si žije nad poměry a zanechává neblahé dědictví těm, kteří se nemohou nikterak bránit, protože ještě nemají volební právo či ještě vůbec nejsou na světě.

Je zajímavé, že nikdo nepoukazuje na nemorálnost tohoto druhu. Ačkoli většina lidí tento pocit vůbec nemá, ve skutečnosti jsme rozhazovačná generace, která vyčerpává omezené životní zdroje a zatěžuje ty, kteří přijdou po nás.

Všichni, levice jako pravice, jako by měli hlavní starost, aby reforma nikoho nebolela. Když je ale něco špatně nastaveno, pak náprava zpravidla někoho bolí. Pokud reforma nikoho bolet nebude, pokud na ní nebude nikdo škodný, bude to vůbec reforma? Nebo jen přesýpání písku z jednoho rohu krabice do druhého?

Současná společnost bolest nesnáší. Snaží se jí zbavit za každou cenu. Paradoxně přitom zřejmě bolesti není méně než v jiných dobách.

My křesťané víme, že dobré věci někdy bolí. Rozhodneš-li se odpustit, bude tě to bolet. Rozhodneš-li se pro druhého obětovat, bude tě to rovněž bolet. Rozhodneš-li se pokořit a činit pokání, bude tě to bolet taky.

Nejpožehnanější událost v dějinách lidstva, spása, kterou Ježíš vydobyl lidstvu o Velikonocích, které právě minuly, bolela ze všeho nejvíc.

Jako křesťané se nemusíme bát mluvit o bolesti. Jistě není nikomu příjemná a nemá smysl se tvářit, že je tomu jinak. I Ježíš by se jí raději vyhnul, kdyby to šlo. Ale bolest někdy znamená budoucí blaho.

Pokud předáme budoucím generacím nezadlužený stát, bude to pro budoucí generace blaho. Člověk, který nemá děti nebo na ně nemyslí, to ale neocení. Vždyť on sám z toho přece nic mít nebude.

Kdo ale pořád jen uvažuje, co z toho bude mít, nakonec nemá ani ty děti.

8. dubna 2007