Pootočme kolo dějin. Ctirad Mašín nezabije omámeného strážmistra Honzátka a ten poskytuje přesný popis útočníků. Krátce potom jsou bratři Mašínové dopadeni. Dne 2. 5. 1955 jsou s Václavem Švédou, Zbyňkem Janatou, Ctiborem Novákem a Milanem Paumerem ve věznici na Pankráci popraveni.

Jejich ostatky jsou uloženy na neznámém místě na Ďáblickém hřbitově, kde je každoročně, jako jiným obětem komunistického režimu, pokládán věnec.

Skutečný boj proti komunismu začíná až Chartou 77. Mezi únorem 1948 a lednem 1978 zeje propast, po statečném boji mnoha odbojářů, kteří se nacistickým vrahům v protektorátu postavili se zbraní v ruce, následují desetiletí absence aktivního odporu - až do konce komunistické diktatury. Je to logické. Nesmí se to. Není přece válka, zakazují to tehdejší zákony a nakonec i Ženevská konvence. Ten, kdo by to udělal, by se mohl sám stát vrahem. A potom, nejsou to už Němci, kdo nás terorizuje. Jen pomýlení spoluobčané, kteří chtějí vybudovat ráj na zemi.

V druhé polovině 70. let už se lecos smí. Václav Havel píše svůj slavný esej „Moc neozbrojených“, disent se nechává inspirovat indickým pacifistickým rebelem Gándhím, písemné protesty se množí a komunismus se koncem 80. let v satelitních sovětských státech hroutí..

Po převratu jsou v archivech StB objeveny dokumenty z výslechů bratří Mašínů, z kterých je patrné, že jejich skupina plánovala atentáty na komunistické představitele a ozbrojený boj proti komunismu. V případě neúspěchu se chtěli prostřílet přes hranice bez ohledu na oběti, které by takové jednání přineslo. Historici a právníci diskutují o takovém jednání a většina spolu s veřejností s takovým militantním jednání nesouhlasí. Jen jeden, bývalý slavný svazácký básník, projevuje pro takové jednání pochopení. Je za to mezi kolegy z disentu ostrakizován a Petr Uhl je autorem kolující petice žádající společenský pardon pro komunisty a komunistickou (trockistickou) ideologii. Objevují se hlasy požadující vyřazení otce bratrů Mašínů, generála Mašína z řad uznaných odbojářů. Diskuse však brzo utichá, kauza dávno mrtvých přestává veřejnost zajímat a historici s politiky docházejí k závěru, že pasivní odpor vůči komunismu bez obětí a násilí jen umocňuje ušlechtilou a nenásilnou tradici českého odboje proti všem totalitním a autokratickým režimům a jejich představitelům. Výjimky z doby německé okupace jen mají toto pravidlo potvrzovat.

-------------------------------------------------------------------------------------

Taky takhle mohly vypadat naše dějiny. Jako ušlechtilé zápolení s nepřítelem, zatímco on do nás kriminály a násilím, my do něj slovem, protože nejsme jako oni, kdyby nám to ti Mašínové nezkazili.

Naštěstí zkazili. Bratři Mašínové zvedli zbraň. A dokonce zabili několik lidí. Hrůza. V zadrátované zemi, kde režim vykonával trest smrti zastřelením přímo na drátech, ačkoliv tehdy platný trestní zákon č. 86/1950 Sb. znal pro trestný čin opuštění republiky jen trest odnětí svobody v délce od 1 – 5 let. V zemi, kde vyšetřovatelé StB ubíjeli své vyšetřovance ukopáním a umučením, nebyla obrana se zbraní košer. Žádný právní předpis to nedovoloval. Takové jednání muselo být rozhodně trestné.

Díky nim do budoucna již nebude. Jestliže dnes zákon dovoluje ozbrojený odpor proti totalitnímu režimu se zbraní, a tedy i zabití při této obraně, jaký je rozdíl mezi rokem 1952 a dnešní dobou? Jen v uplynutí několika desetiletí? Nebo se snad během nich něco změnilo na lidských právech a zásadních mravních principech, ze kterých ústavně právní úprava dnes vychází?

O Mašínech se v další, už kolikáté vlně od r. 1989, nyní po odchodu Ctirada Mašína zase píše. Opět se všemi nesmysly danými jen povrchní znalostí jejich jednání, viz slova Václava Klause shora – ponechme jim jejich styl života (sic!). Mimochodem právě tato poznámka vyřčená s cílem je dehonestovat je důkazem ve prospěch Mašínů! Kdyby bratři Mašínové byli vrahy a kriminálníky, jak jim část veřejnosti a jejich kritici v médiích předhazují, pak by nepochybně v takové činnosti pokračovali i ve Spojených státech. Opak je však pravdou. Ctirad byl a Josef dále je úspěšným exulantem a jejich společenská prestiž je tam mimořádně vysoká, rozhodně vyšší než nejvyššího z jejich kritiků. A další opak – heslo kriminálníkem jednou, kriminálníkem vždycky, neplatí ani v ČR. Je-li korupce krádeží veřejných prostředků, tedy prostředků z daní, kolik z politiků včetně exministerského (-ých) předsedy (-ů), ministrů atd. je v ČR kriminálníky?

Vynecháme-li články a rozhovory o Mašínech prokazujících naprostou neznalost věci, někdy až komickou - typu, proč vraždili, když se chtěli dostat na Západ; mohli tam klidně odcestovat vlakem (ještě legračnější je námitka, proč Havel také nestřílel, když by mělo být jednání Mašínů správné, a šaškovskou korunu celé této argumentaci nasadil politolog Jan Bureš, který dne 20. srpna v Právu napsal. „…šlo jim totiž v podstatě pouze o jedno - z komunistického režimu utéci a učinit svůj soukromý život příjemnějším a svobodnějším. Nechtěli tedy bojovat proti režimu, ani pomoci ostatním režim svrhnout. Šlo jim o sebe a svůj život – a to i za cenu životů jiných….Neměli ovšem rozhodně právo při útěku zabíjet nevinné, a navíc tak bestiálním způsobem. Tisíce lidí utekly z tehdejšího Československa do svobodného světa, a nikoho přitom nezabily.“

Dodejme jen, že strážmistr Honzátko byl zabit dne 28. 9. 1951 a na cestu do Berlína se skupina vydala v říjnu 1953, takže nebyl zabit „při útěku“. Ještě jedna skromná otázka – za co byli odsouzeni ti, kteří s nimi neodešli, včetně jejich matky? Co bratři Mašínové dělali od února 1948 do svého odchodu, je možno si přečíst v několika knihách, poslední je „Cesta na severozápad“. Zde tedy platí – nejdříve čti, pak piš!

Bohužel, i poměrně solidní oponenti, jako např. poslanec Stanislav Křeček zde na Neviditelném psu, nejsou informovaní lépe. Panu poslanci se omlouvám, není to poprvé, kdy mu oponuji, ale musím. V politice by měli být lidé, kteří kapírují, pan poslanec nekapíruje, protože napsal :

„Život a činy Mašínů jsou dokladem omylů, které s nimi sdílela část národa až do dnešních dnů, dokladem, že Mašínové svému národu nikdy neporozuměli.“ A není to obráceně? Pokud by platilo toto paradigma pana poslance, pak by měli pravdu ti, kteří odsuzují atentát na Heydricha a protinacistický odboj vůbec a kteří jednoznačně preferují zbabělost nad statečností. Pak bychom ovšem byli národem otroků a neměli nárok na jakoukoli svobodu a samostatný stát. Ostatně v Polsku existuje vtip, otázka: "Proč v ČSR za války neexistovala ozbrojená resistence? Protože byla zakázaná!" Jestliže se tehdy sporadicky objevila, vynikl v ní především otec bratrů Mašínů, generál Mašín, a další dva králové Balabán a Morávek a mnozí další.

1) Dalším omylem Mašínů podle pana poslance je, že „komunismus nám byl vnucen zvenku a národ jej odmítá“. Dovede si někdo představit, že u nás dojde k „vítěznému Únoru“ bez vstupu Rudé armády do Evropy a bez Stalinovy imperiální politiky? Vždyť Stalin v Postupimi odpověděl na otázku „jak se cítíte, když jste došel do Berlína (?)“, slovy:, „car Alexandr došel do Paříže“. Dokázal by Gotwald zvítězit, kdyby Rudá armáda nestála na našich hranicích a některé její jednotky se demonstrativně nepřemisťovaly zrovna v době voleb Československem?

2) Komunisté podle pana poslance prý zvítězili v „jakžtakž“ svobodných volbách. KSČ nezvítězila, získala jen nejvíce hlasů. Ostatní demokratické strany ve svém souhrnu ale více a na Slovensku byla KSČ poražena Demokratickou stranou. Kdyby komunisté nejednali proti pravidlům demokracie (ozbrojené milice a akční výbory a hrubý nátlak a vyhrožování prezidentu Benešovi), tak demokracie nebyla poražena, protože by KSČ nesestavila vládu. Myslí si pan poslanec, že se Mašínové a s nimi dr. Milada Horáková, generál Píka a další vynikající demokraté mýlili, když „vítězství“ KSČ považovali za importované zvenku? Ne, pan poslanec není neinformovaný, to jen v Masarykově akademii historici ČSSD chybně (omylně) vykládají historii.

3) „Mašínové se domnívali, že je možné zabíjet komunisty,“ tvrdí pan poslanec. Pokud vím, a vím to přímo od Ctirada Mašína, tak zabíjeli jen v ohrožení života (pistoli vytáhl pokladník Rošický, Honzátko je zase mohl identifikovat). A zastřelení policisté ve východní části Německa? Stříleli bohužel hůře než bratři Mašínové, kteří šli do Berlína za svým právem žít ve svobodné zemi.

4) Pan poslanec si dále myslí, že „žijeme v civilizovaném okruhu, ve kterém nelze zabíjet jen pro příslušnost k nějaké skupině“. Kubiš a Gabčík v Kobylisích a kpt. Morávek na Prašném mostě si to nemysleli. Zejmén, když vás z té skupiny chtějí zabít jen proto, že pro vás svoboda a demokracie znamená více než komunistické (nacistické) otroctví. Byli dr. Horáková a stovky dalších demokratů popraveni nebo ubiti pro něco jiného?

Nemá smyslu polemizovat s dalšími pseudoargumenty pana poslance Křečka. Je to ztráta času a bohužel, i když je profesionálním politikem, tak i pro něj platí bonmot Winstona Churchilla, že „největším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem“, v našem případě dokonce s poslancem. Co by udělal pan poslanec, kdyby mu, jak napsal jeden čtenář LN na adresu bratří Mašínů, komunistická diktatura vzala všechen majetek včetně zařízení advokátní kanceláře, vyhodila jej z advokacie, zbavila poslaneckého mandátu a chtěla vymazat z historické paměti památku otce, kdyby nemohl cestovat a kolem něj byli vražděni nevinní lidé, třeba z jeho okolí, kdyby mu bylo zabaveno auto, tak jako i auta jeho přátel a jejich majetek – v době, kdy by byl mladý a silný a měl by před sebou vzor svého otce? Začal by chodit na brigády a zpívat budovatelské písně? Zdůrazněme, že by to bylo začátkem 50. let, kdy zběsilost komunistů a jejich přesvědčení, že budou v ČSR vládnout na věčné časy, neznala mezí.

Pan poslanec také píše o mezi – o mezi vyrovnání se s minulostí, kterou je myšlenka rovnosti a sociální spravedlnosti, kterou měla představovat KSČ, pokud jsem pana poslance pochopil. Jistě, taková mez pro mnohé existovala, zejména pro ty, kteří tyto ideály komunistům věřili, přesto, že v SSSR - rodné to matce KSČ, již tehdy byly zavražděny miliony takových věřících i nevěřících. Pan poslanec přece v mládí poslouchal, jak píše, Svobodnou Evropu. Tam se o tom mluvilo. Ostatně ony myšlenky sociální rovnosti a spravedlnosti jsou dobré myšlenky, i když ta první je trochu utopická, ale bohužel se jich chopili darebáci a ti se chopí jen takových myšlenek, které se k darebáctví hodí. A to přece pan poslanec musí znát z politiky, ve které se pohybuje. A bratři Mašínové byli první, kdo proti takovým darebákům začal bojovat.

28.8.2011