26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Imigranti

6.7.2015

Jako pravidelný čtenář Neviditelného psa, od doby zahájení jeho provozu, si dovoluji připojit vlastní názor k záplavě příspěvků na téma migrantů do Evropy.

Je obdivuhodné, jak si kolektivně notuje politická reprezentace a vlastní hrudí chrání trpící národ před cizáckými hordami směřujícími do Evropy. Jak rezolutně se dokáže postavit čelem k obtížnému problému a okamžitě zapomenout na všechny do té doby aktuální priority. Sebestředný národ uprostřed své zatuchlé kotliny jasně formuloval svou politickou objednávku a sešikován k boji s morální podporou svých vůdců očekává nevyhnutelný střet s nekonečnými davy na pochodu Evropou.

Dosti sarkasmu. Kromě krátkého předválečného období (konec 30. let), kdy se republika stala cílem mnoha zahraničních uprchlíků, není tento region zvláště vyhledávanou destinací. Schopní a podnikaví odtud vesměs odcházeli. Předpokládám, že právě oni, se svou trpce zaplacenou zkušeností, by zřejmě reagovali jinak. Od těch ostatních, kteří zůstali, stejně tak pravděpodobně lze očekávat reakci poněkud jinou. Ta se také dostavila. Mnohokrát jsem si v praxi ověřil, že skutečné hodnoty, názory, kvality poznáte a ověříte si pouze a jenom v období krize. Ta se ještě nedostavila (zcela jistě ne v naší zemi), k dostatečnému odhalení charakteru zdejších obyvatel to ale stačí.

Podívejme se na věc poněkud z nadhledu. Miliony lidí zažívají opravdu neradostná léta, po která jsou terčem útoků početně mnohonásobně menších, ale o to agresívnějších skupin, pro které je násilí a fanatismus v různém hávu životní náplní, pracovním úvazkem a sebenaplněním. Těžce zkoušení lidé to pochopitelně po určité době vzdají a, zvláště jsou-li bezprostředně ohroženy jejich životy a po generace budované majetky, odcházejí. Naprostá většina z nich do nejbližšího okolí s netrpělivým očekáváním ukončení konfliktu umožňujícího návrat. Schopnější se vydají na cestu delší - mají více prostředků, kontaktů, odhodlání a sil.

Jak se asi musí cítit v přímé konfrontaci s realitou nechtěných a nevítaných a fanaticky stíhaných všemi omezenci na vnějších i vnitřních hranicích tak zvané vyspělé Evropy? Nepřipomíná vám to situaci prchajících židů z Evropy a striktní pravidla a rezervovaný postoj těch, kteří mohli a měli jednat? Stydí se dodnes! Osobně se domnívám, že po uklidnění situace by se většina z migrantů ráda vrátila do svých domovů. Pokud by jim Evropa velkoryse a neokázale nabídla pomoc, možná by to pomohlo změnit svět více, než si lze vůbec představit. Svět se změní, až bude naprostou samozřejmostí pozvat cizí rodiny k sobě domů a pomoci alespoň těm s malými dětmi. Najednou bychom mohli zjistit, že uprchlíci jsou úplně stejní lidé jako my.

Vážení obyvatelé Evropy, kam budete příště utíkat vy a kdo si myslíte, že vás bude vítat s otevřenou náručí? Možná budete velmi vděční za pár známých rodin z Blízkého východu, které vám rády a nezištně pomohou v dočasné nesnázi. Ostatně jako hostitelé jsou nepřekonatelní a máme se co učit.

A abych případné kritické čtenáře uklidnil pokud bych nerekonstruoval dům a měl k tomu podmínky a měl k dipozici byt, který jsem nabídl k pronájmu, nabídl bych čtyřčlenné syrské rodině ubytování zdarma na tak dlouhou dobu, jak by bylo potřeba. Názor vlády a politiků mě vůbec nezajímá Syřané by obdrželi pozvání a udělal bych vše pro to, aby do cílové stanice dorazili. Za tím názorem si stojím!

Petr Holubec