Prostřednictvím současně platných "demokratických voleb" ovládají ve většině evropských států méně vzdělaní a méně schopní občané své více vzdělané a více schopné spoluobčany.

Formou daní a mnoha dalších poplatků jim berou v podstatě vše, co se jim zachce. A ti více schopní, protože jich je méně a navíc mají v práci jiné starosti, většinou nestávkují, nemanifestují - prostě jen dřou a zatím se nechávají i nekřesťansky odírat.

Tato skutečnost je přímým důsledkem všeobecného, přímého, rovného a tajného volebního práva. Má-li se současná společnost pozitivně vyvíjet, budou se muset volební zákony změnit. Čím dříve, tím lépe. Není přece možné, aby lidé žijící z vybraných daní - tedy celý veřejný sektor včetně policie, armády a dlouhodobě nezaměstnaných - mohl prostřednictvím svých volených zástupců spolurozhodovat o tom, jaké daně, dávky a platy se v té které zemi budou zvyšovat a na jaké projekty a za jakých podmínek se vybrané peníze budou vynakládat.

V současnosti to po rozpočtové stránce téměř ve všech evropských zemích vypadá stejně, jak by to vypadalo s rodinným rozpočtem, kdyby o užití společných prostředků spolu s rodiči rozhodovala všeobecným, přímým, rovným a tajným hlasováním i pětiletá trojčata. To by se snadno odhlasovala koupě metráku lentilek, spousty hraček, počítačových her a dny by se trávily v činorodém ruchu na hřištích, v akvaparcích a na výletech.

Podobně to funguje dnes v evropských státech a to je již dále nepřijatelné. Kdo neplatí daně z vytváření nových hodnot či z poskytování nestátních služeb, by neměl mít volební právo. To by samozřejmě z volebního práva nevylučovalo důchodce, kteří vzhledem k odchodu do důchodu již tyto daně platit přestali.

Všichni, kteří cíleně a záměrně nepracují nebo se na budoucí práci nepřipravují, by měli mít v umírněném slova smyslu hlad. Bez hladu totiž není motivace. Protože sám řídím soukromou výrobní společnost, vím, jak těžko se shánějí alespoň trochu schopní a trochu k firmě loajální zaměstnanci. A vůbec to není o penězích. Ať se zeptáte jakéhokoli podnikatele ve výrobní sféře, všichni mají stejný problém: "Nejsou lidi!" I když tu máme přes půl miliónu nezaměstnaných.

Pracuji a bydlím v malém městě ve středočeském kraji, ve kterém žije poměrně silná romská menšina. Mají velmi dobře vybavené byty, chodí hezky a moderně oblečení, prakticky všichni dospělí kouří a mají mobily, mnozí i automobily. Hejna jejich dětí nosí značková trička, jezdí na pěkných tříkolkách a kolech. Za hezkého počasí celé rodiny posedávají na náměstí a v parcích a nádherně se baví. Za naše peníze, protože většina z nich oficiálně nepracuje. Je na ně vidět, tak se dají snadno veřejně kritizovat. Jak se ale za naše peníze "baví" státní zaměstnanci, to můžeme jen tušit. Podle toho, kolik už jich je a jak špatně správa našeho státu funguje.