Kdysi dávno, ještě v době hluboké normalizace, se mě zeptala má tehdy základní školu opouštějící dcera: "Tatínku, co je to vlastně stát?" Tehdy jsem velice potlačil nutkání použít jeden příměr. Dcera na to byla moc mladá.

Můj dávný přítel Jaromír totiž kdysi tvrdil, že stát vznikl v onu chvíli, kdy si pračlověk Janeček uvědomil hrůznou věc. Měl nejvíce kožešin z celé tlupy, nejlepší jeskyni, nejkrásnější ženy, a přesto nebyl spokojen. Důvod jeho nespokojenosti vznikl, když se díval na hordu dětí, které se honily na březích řeky, u níž tlupa tábořila. Pračlověk Janeček totiž cítil, že se blíží chvíle, kdy neudrží mlat a odejde někam do světa svých předků. A napadlo ho, že neví, kdo se bude válet v jeho jeskyni a v jeho kůžích, protože zdaleka netuší, které z těch skotačících dětí je jeho. A pak to šlo rád na ráz, říkával Jaromír. Vymysleli manželství, a aby mohlo existovat, vymysleli stát. A od té doby jsme v otroctví, dodával.

Ono to asi bylo trochu jinak a navíc tohle jsem nezletilé dceři říkat nemohl. Tak jsem jí to vysvětlil na příkladech. Paní pošťačka nám nosí dopisy a poštu jako zařízení pro doručování dopisů a balíků řídí a dotuje stát. Vlaky jezdí, protože se o to stará také stát. To, že můžeš chodit do školy, zajišťuje také stát. My občané si ten stát platíme z daní a ti, kteří již platit nemohou, jsou navíc státem podporováni. Tak nějak jsem tehdy z toho vybruslil. Naštěstí jsem nemusel vysvětlovat, že i mezi státy jsou velké rozdíly. Že mohou být státy totalitní, zlotřilé, slabé, nemohoucí, silné, bohaté, demokratické, policejní a různé jiné. Byla to tenkrát dost těžká otázka v tom smyslu, abych se udržel a definici tehdejšího státu nepopsal věrně. Holka by o tom mohla ještě někde vyprávět. A tak mě napadlo, jak bych totéž vysvětlil dnes své vnučce. Asi bych se nebál popsat definici dnešního státu věrně. Asi by mi nevadilo, kdyby to vnučka dala někde k lepšímu. Také bych zřejmě neřekl, že jsme státem totalitním. Ale jakým jsme státem? A zde bych měl problém.

Stát si zřizuje k dobrému svému chodu nejrůznější úřady a instituce. Náklady na jejich chod nejsou malé. Řekl bych, že jsou značné. Existenci jednoho z nich máme dokonce v Ústavě. Dle článku 97, hlavy 5 si zřizuje stát Nejvyšší kontrolní úřad. Ústava jeho úlohu definuje jasně: Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.

Panečku, to je již významná instituce, když šéfa úřadu a jeho zástupce jmenuje sám prezident a ještě s posvěcením sněmovny. Ale proč u nás tento úřad existuje? Když pan ministr Vondra zjistil závažné provinění v hospodaření ministerstva obrany, prohlásil, že „v celé sekci správy majetku ministerstva provede forenzní audit jedna z renomovaných mezinárodních firem“. Když totéž zjistil ministr Bárta v oblasti dopravy (hospodaření firmy ČD Cargo), prohlásil, že „budeme podnikat právní kroky za velké peníze“.

Mimo Nejvyššího kontrolního úřadu má stát i jiné orgány. Ministerstvo obrany má například Odbor interního auditu. Dále má Inspekci ministra, která „ koordinuje resortní protikorupční strategie“ a řídí se v roce 2008 schváleným ARPP – Aktualizovaným resortním protikorupčním programem. Na Ministerstvu dopravy ČR pracuje odbor auditu, kontroly a dozoru MD, jehož základním posláním a působností odboru auditu, kontroly a dozoru je mimo jiné zajišťování a provádění finanční kontroly v odborných útvarech ministerstva, a veřejnosprávní kontroly v organizacích resortu, vůči nimž plní ministerstvo dopravy roli zřizovatele nebo zakladatele a státní kontroly v organizacích resortu. Navíc v rámci Policie ČR pracuje útvar korupce a finanční kriminality.

Proč nelze použít výše uvedené odborné útvary, v nichž, doufám, pracují také renomovaní právníci? Jestliže si sami nedovedeme zjistit ve vlastním státě vlastními orgány, kdo a jak u nás doma krade, tak pak jsme opravdu přestali být suverénním státem, ale za to nemůže Lisabonská smlouva, leč zřejmě něco jiného. Paradoxně by zřejmě stačilo, až se přiblíží volba hlavy státu, najmout pár právníků a renomovanou mezinárodní firmu a oni nám již nějakého prezidenta vyberou. Když dokážeme takto zpochybňovat akty (jmenování šéfů NKÚ) prezidenta stávajícího a Ústavy jako takové. Anebo opravdu považujeme NKÚ za trafiku?

Navíc se zde jeví cesta pro tolik proklamované úspory. Tak ty kontrolní útvary zrušme, neboť kde jinde máme vzít peníze na „spoustu jiných právníků a zahraniční renomované firmy“?

Přítel Jaromír odešel před pár lety za pračlověkem Janečkem. Ale pamatuji si, že vždycky, když někdo začal vyhrožovat nezávislým (mezinárodním, rozuměj velice drahým) auditem, tvrdil, že tohle by zvládly docela klidně dvě ženské od nich z účtárny a ještě v pracovní době. Nevím, ale jestliže si sami ministři nejsou jisti kvalitou kontrolních orgánů, které stát zřídil a které si platíme, jak má věřit občan tomu, že se u nich domůže spravedlnosti v nějakém svém podání? Obávám se, že kdybych měl dnes vysvětlit své vnučce, co je to stát, měl bych na vybranou dvě věci. Buď bych musel použít milosrdnou lež, nebo bych té chudince pěkně zamotal hlavu.