20.9.2018 | Svátek má Oleg


ŠAMANOVO DOUPĚ: Zářijové události 1938

12.9.2018

Letošní historické vzpomínání na slavné osmičky se poněkud vyhýbá osudnému a ostudnému roku 1938. Jó, Mnichov, tam jsme se vzdali. Oni, naši vůdci se vzdali. Naši spojenci nás zradili. Hanba, hanba. Raději nevzpomínat.

Freikorps

Právě naopak, vzpomínat! V září 1938, ještě než přišel Mnichov, zažil náš národ hvězdný okamžik zářijové mobilizace. Mládež naše, ba ani mladší senioři nejsou obeznámeni s událostmi, které se před jejím vyhlášením odehrály, proto se je pokusím připomenout alespoň ve stručnosti tak, jak z kalendáře padaly listy.

Pondělí 5. září: Československá vláda schvaluje „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek”, který vychází vstříc většině z nestydatých sudetoněmeckých požadavků „Karlovarského programu” z dubna 1938. Vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein však měl (dle Hitlerových pokynů) vést jednání s československou stranou tak, aby ztroskotala, a aby Hitler získal důvod zasáhnout na ochranu svých soukmenovců. Proto, po dalších jednáních Henleina s Hitlerem, vyprovokuje Sudetoněmecká partaj

ve středu 7 září incident v Moravské Ostravě. Tohoto incidentu je hned další den,

ve čtvrtek 8. září, zneužito jako záminky k úplnému a konečnému přerušení jednání s prezidentem Edvardem Benešem i vládou.

V pátek 9. září jsou dokončeny v rámci „pohotovosti“ Sudetendeutsche Partei přípravy na sudetoněmecké povstání, kterého se měli účastnit i zelení mužíčci. V této době Hitler zasahoval proti Československu rukama henleinovců, které ale řídila hlava v Berlíně. Hlavní říšskou dopomocí našim sudeťákům bylo šíření protičeskoslovenské kampaně v zahraničí. Psychologická válka měla rozvrátit i odhodlání Čechoslováků. Vše směřovalo ke zničení našeho státu, a to už od 28. května 1938, kdy fýrer schválil Fall Grün.
V něm byl na 1. října 1938 naplánován incident, po němž měla následovat blesková odvetná akce wehrmachtu, jenž měl napochodovat přes naše hranice. Nakonec byl počátek sudetoněmeckého povstání posunut na dřívější dobu. Československé tajné služby získaly

v sobotu 10. září informaci, že v ten den už má být parlamentní SdP a její silové složky (ordneři, turneři) připraveny k povstání. A skutečně, dnes byl z Norimberka vydán všem okresním organizacím SdP rozkaz k zahájení demonstrací a provokací.

V neděli 11. září se už henleinovci střetli s policisty a četníky například v Liberci, Teplicích a Chebu.

V pondělí 12. září vystupuje Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku s útočným projevem, který přenáší německá vysílačka ve Vratislavi (Breslau), postavená pro vysílání do Československa. V pohraničí SdP organizuje hromadný poslech u radiopřijímačů.
„Velký německý národ je vydán nestoudnému týrání a pronásledování. Češi trýzní Němce, snaží se je zničit a vydávají je procesu pozvolného vyhubení. Pronásledují je jako divou zvěř jen proto, že nosí bílé punčochy a používají pozdravu, který jim vyhovuje… Děj se co děj, nebudu již věčně jen klidně snášet další útisk německých soukmenovců v Československu...“
Toto je domluvený signál pro ozbrojený puč henleinovců.

V úterý 13. září rozpoutávají sudeťáci v pohraničí násilí vůči Čechům a německým „opozičníkům“. Útočí na veřejné budovy, české školy, četnické stanice, židovské obchody, obsazují nádraží a pošty. K útokům došlo na asi 70 místech. Do konce „událostí“ bylo do Německa uneseno asi 2000 Čechoslováků – úředníci, policisté, ale i civilové. Mnozí z nich se vrací až po dlouhých měsících.
Je hlášeno 17 raněných, jsou i první oběti na životech. Čtyři Čechoslováci, ale i čtyři němečtí teroristé. Začíná „hybridní válka“ s německým nacismem.

Do pohraničí vstupují první československé jednotky. Na „zvláštní cvičení v míru“ jsou povoláváni první záložáci, kteří posilují jednotky SOS (Stráž obrany státu, která funguje od r. 1936), kde doplňují sestavu četníků, financů a policistů.

Vojáci v řadách SOS jsou vybaveni pouze lehce – pistolemi, puškami, lehkými kulomety a granáty. Na plánované těžké kulomety se už včas nedostalo. Na hranicích stojí 30 praporů SOS, jeden sídlí v Praze. Tyto síly o počtu 30.000 mužů mají armádě poskytnout v případě útoku na hranice určitý čas na zaujetí obrany.
Ve středu 14. září je vyhlášeno v pohraničních okresech stanné právo. Na poslance Henleina i další předáky SdP je vydán zatykač, a ti prchají do Německa.
Jednotky čs. armády a SOS získávají kontrolu nad vzbouřenými oblastmi.
Henlein pronáší projev v lipském rozhlase, kde znovu opakuje požadavek „Heim ins Reich“, tedy touhu českých Němců „žít ve své domovině, vrátit se do říše“. Přičemž neplánoval transfer obyvatel, ale zabrání českých území hluboko za tisícileté hranice Českého království.

Adolf Hitler a Konrád Henlein se shodují, že bude potřebné dát jednotný ksicht tlupám sudeťáckých banditů z řad ordnerů (stranické pořádkové služby SdP), turnerů (cvičenců z Deutscher Turnverband) a jiným chuligánům ze Svazu kamarádství a Sudetoněmecké vlastenecké fronty. Začíná vznikat Sudetoněmecký dobrovolnický sbor (Sudetendeutsches Freikorps - SdFK).

Ve čtvrtek 15. září přijíždí za Hitlerem do Berghofu britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Hitler vyslovuje požadavek na připojení českého pohraničního území k Německu. Chamberlain „nemá námitek”, bude se však muset nejprve poradit s Francií a s lordem Walterem Runcimanem, který je již od 3. srpna 1938 na své „pražské misi”.

Němci zavraždili již 37 Čechů.

V pátek 16. září odlétá lord Runciman z Prahy, aby na zasedání britského zahraničního výboru Chamberlaina podpořil. Při této příležitosti jaksi „opomíná“ zmínit vzkaz bývalého libereckého purkmistra (do dubna 1938, než ho henleinovci vyštvali do Prahy) a senátora, českého Němce Carla Kostky, že ale také existují Němci, kteří chtějí i nadále žít v rámci československého státu.

Teprve dnes je oficiálně rozpuštěna SdP.

V sobotu 17. září se náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí obrací na prezidenta Beneše se žádostí o okamžité povolání dvou ročníků zálohy. Jednalo by se pokračování postupu z květnové mobilizace. Je to nutný požadavek, protože podle zpravodajců se k hranicím ČSR stahují německé divize. Beneš Krejčího žádost nepřijímá, načež ten obratem podává demisi na svoji funkci. Ani tuto demisi prezident nepřijímá. . Pod tlakem zpravodajců i armády nakonec vláda souhlasí alespoň s povoláním jednoho ročníku. K tomu dochází v 16:30 vyhlášením hesla „Tatry”. Československá armáda tím posiluje na stav půl milionu mužů.

Do činné služby jsou povoláni někteří generálové ve výslužbě, jejichž úkolem se stává průzkum ústupového obranného postavení na Českomoravské vrchovině a na Moravě. Do Brna se z Košic přesouvá generál Lev Prchala, který zde připravuje obranu prostoru jižní Moravy před nástupem wehrmachtu z anektovaného Rakouska.

Generál Krejčí vidí, že je to stále málo. Proto naléhá na vládu, aby už nyní vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Vláda se s touto žádostí obrací na Francii, která ji „rozhodně odmítá”, čemuž se čs. vláda podřizuje.
Velení armády alespoň vydává rozkaz všem dělostřeleckým útvarům, aby se jejich baterie, vyčleněné pro zajištění hranic, přesunuly do míst, odkud by byly schopny nejdéle do tří hodin zaujmout palebná postavení

Mezitím Konrád Henlein z Berlína vyzývá české Němce v pohraničí ke vstupu do „sudetoněmecké legie”, tedy freikorpsu. Velením SdFK je pověřen podplukovník Köchling. Proti ČSR má být okamžitě zahájen „ozbrojený boj”. Ve skutečnosti jsou tito diverzanti (v počtu až 23 tisíc) už nějakou dobu cvičeni na území Německa „odborníky“ z řad SS a SA. Mají na naše území pronikat v síle jedné roty, udeřit, a pak se stáhnout. Tato taktika je založena na tom, že na německé území nesmějí příslušníci československých ozbrojených sil vstoupit, ba dokonce mají zakázáno tím směrem střílet.

Sudetoněmeckým teroristům už nestačí obušky, plněné kovovými broky. Ze skladů wehrmachtu jsou jim dodány zbraně a střelivo, které nacisté ukořistili po anšlusu ze skladů rakouské armády.

V liberecké nemocnici umírá na následky zranění, které mu předchozí den u Hrádku nad Nisou způsobili henleinovci, vojín v záloze Rudolf Zárybnický, posila SOS.

Tento den považuje pozdější exilová vláda ČSR v Londýně za začátek válečného stavu se třetí říší.

V neděli 18. září zveřejňuje v Mnichově oficiální deník NSDAP Völkischer Beobachter články s těmito titulky:

„Strašlivá zvěrstva českých vrahů a banditů; Vrahové bez masek; Příšerné zločiny českých bestií v Krumlově; Organizovaný lov na lidi na Chebsku; Sudetoněmecké usedlosti a podniky oběťmi žhářství; Další čtyři oběti české nenávisti; Češi tajně zakopávají mrtvoly; Vojenským opaskem umlácen k smrti; Děti se učí jak házet láhve s benzinem; Zločinný stát musí být rozbit; 23 tisíc uprchlíků, svědci českého krvavého teroru; Zvířecké zločiny českých četníků; Když přijde Hitler, každá česká učitelka odpraví dvě německé ženy a děti.“

Ve skutečnosti vraždí freikorps, nejen členy ozbrojených jednotek, ale často i civilisty, své bývalé české sousedy. A to zejména zbaběle ze zálohy. Takto „naši Němci“ během září a začátkem října 1938 zavraždili asi 110 Čechoslováků – počet, srovnatelný s oběťmi sovětské invaze roku 1968.

V pondělí 19. září probíhají na mnoha místech bojové a teroristické akce SdFK. Jsou přepadány československé celnice a policejní stanice. V okrese Trutnov je vyhlášeno stanné právo.

Jednotky I. sledu dostávají rozkaz okamžitě vytyčit palebná postavení protitankových kanonů, minometů a kulometů, které nejsou součástí opevnění. Vytyčuje se systém zákopů, velitelé procházejí celé předpolí.

Ve 14:15 přicházejí společně britský a francouzský velvyslanec k prezidentu Edvardu Benešovi, aby mu předali anglo-francouzskou nótu, která vyzývá ČSR k odstoupení pohraničních oblastí s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. (Jde tedy o procenta daná dávno zastaralým posledním rakouským sčítáním lidu v roce 1910, kdy se místo „národnosti” zapisovala „obcovací řeč”.) Oba pánové požadují ultimativně „okamžitou kladnou odpověď”, prezident to však odmítá. Žádá čas, aby mohl konzultovat s vládou a parlamentem.

Nejprve však konzultuje se sovětským vyslancem v Praze Sergejem Alexandrovským. Chce znát odpovědi na dvě otázky:

1. Poskytne SSSR Československu pomoc, jestliže tak učiní Francie?
2. Pomůže SSSR Československu jako člen Společnosti národů?

Večer jedná prezident s předsedou vlády Milanem Hodžou a ministrem zahraničních věcí Kamilem Kroftou, pak svolává celou vládu. Radí se od 21:00 až do 1:00. To už je

úterý 20. září.
Prezident Beneš dostává ráno odpověď ze sovětského ministerstva zahraničí na obě své včerejší otázky: dvakrát Ano.

Titulky dnešního Völkischer Beobachter: „Krveprolití v Československu; Krev umučených žaluje, Strašná obžaloba českého vražedného systému; Komuna a husité, ruka v ruce; Takhle vraždí husitští ničemové; Žena v pokročilém těhotenství zbita a pak odvlečena; Kojící matky zbity; Žena a dítě rozdrceny tankem; Prchající ženy a děti pod palbou strojních pušek; Marxistické židovství; Česko-komunistické přípravy k hromadnému vyvražďování Němců v Ústí; Uštván českými krvežíznivými psy; Odpraveni jako prašiví psi; Vražda jakýmkoliv způsobem; Takto byl Hermann Schlosser zákeřně odpraven.“

SdFK útočí ve dvou vlnách na celnici Pomezní boudy. Ve tři ráno se naši ještě ubránili, v pět už podlehli. Celnice je vypálena, je zabit strážmistr četař Eduard Šiman, člen družstva SOS Malá Úpa.

Je přepaden celní úřad v Kunštátě a oddělení finanční stráže u Nové Vsi u Rokytnice v Orlických horách. Večer je vyhlášeno stanné právo v okrese Frýdlant.
Před půlnocí SdFK přepadne objekt lehkého opevnění (dřevěný srub) nad Petříkovicemi poblíž železniční zastávky, které bránilo 6 členů SOS. Je zastřelen dozorce finanční stráže František Opočenský.

Zpravodajská služba sleduje soustřeďování německých divizí na hranicích. Hlavní štáb nařizuje rozmístění záloh hlavního velitele na takových místech, odkud by mohly účinně zasáhnout.

Generál Krejčí zkouší přemluvit Francouze po kolegiální „generálské” linii, aby povolili mobilizaci, což však nevede k výsledku. Francie a Velká Británie naopak „doporučují“ čs. vládě, že by neměla mobilizovat „v žádném případě”.

Na základě nočního zasedání vlády je připravena nóta, kterou vláda na svém dalším zasedání schvaluje. Britsko-francouzský plán je diplomaticky odmítnut. Místo toho se navrhuje použít československo-německou arbitrážní smlouvu z roku 1925. Kolem osmé večer předává ministr zahraničních věcí Kamil Krofta nótu francouzskému i britskému velvyslanci. V Paříži a v Londýně jsou velmi nemile překvapeni. V noci na to odpoví téměř obratem, ale to už je vlastně

středa 21. září. Ve dvě hodiny „ráno” se britský a francouzský velvyslanec dostaví na Hrad a začínají masírovat Beneše, aby Československo svůj drzý návrh vzalo okamžitě zpět a okamžitě poslechlo pondělní francouzsko-britskou nótu (vlastně ultimátum) k odstoupení pohraničí. Beneš pod nátlakem „spojenců” svolává zasedání politických ministrů. Přítomni jsou nejspíše i zástupci generálního štábu.

Schůze vlády začíná pak v 6:00 v Kolovratském paláci. Předseda vlády Milan Hodža navrhuje přijetí britsko-francouzské nóty, což nakonec vláda udělá. Aby v tom nebyli ministři sami, pošlou ještě zprávu Stálému výboru poslanecké sněmovny.

Freikorps přepadne Masarykovu chaty na Šerlichu. Vojín Josef Beran, postřelený včera na stráži na Babí na Trutnovsku, umírá v nemocnici v Trutnově.
Vojáci kapitulovat nechtějí. Po čtvrté hodině odpolední se u prezidenta koná porada se zástupci armády. Jsou na ní generálové Krejčí, Bláha, Fiala a Husárek. Kolem 16:30 přicházejí ještě generálové Prchala a Luža. Předpokládá se, že armáda se snažila Beneše přesvědčit, aby se kapitulace nepřijímala. Vojáci nakonec odjíždějí do budovy hlavního štábu, kde dále probírají situaci. Generál Krejčí opět navrhuje vyhlášení všeobecné mobilizace. Rozkol mezi vojenským a politickým vedením se prohlubuje.

V pět hodin odpoledne je faktická československá kapitulace ministrem Kroftou předána britskému a francouzskému velvyslanci.

V 19 hodin přečte v rozhlase herec Zdeněk Štěpánek oficiální informaci o přijetí britsko-francouzského návrhu a odstoupení pohraničních oblastí Německu.
Prakticky hned, co Štěpánek dočte, se už se se svými nároky hlásí Poláci: Jejich vyslanec předává nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925. V „otázce polské menšiny” v ČSR požaduje přijmout „obdobné rozhodnutí”, jako se stalo v otázce menšiny německé. Také Maďaři ohlašují své územní požadavky. Ale ti s nimi počkají až do zítřejší deváté hodiny.

Ihned po rozhlasovém vysílání, ve kterém Štěpánek přednese naši kapitulaci, se ulice zaplní nespokojenými davy. Vojáci v Jaroměři a Hradci Králové žádají po návratu z vycházky zbraně, stejně jako mužstvo záložního praporu v Popovicích u Jičína.

Rozhněvaný lid skanduje před Rudolfinem, kde je sídlo parlamentu: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!”

Kolem 23. hodiny se davy vevalí až na třetí nádvoří Hradu. Policie ani hradní stráž je nejsou schopny zastavit. Vypadá to na čtvrtou pražskou defenestraci. Lidi zastaví až generál Syrový a písničkář Karel Hašler. Klid a pořádek v prostorách Hradu nastane až kolem 1. hodiny. Ale to už je

čtvrtek 22. září.

Na dnešek je vyhlášena generální stávka. Ale o tom až příště.

Sestaveno z dobových dokumentů v Praze na Lužinách v úterý 11. září 2018

Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


P. Harabaska
14:02
12.9.2018

Š. Hašek
19:18
12.9.2018

F. Navr8til
10:22
12.9.2018

Š. Hašek
10:35
12.9.2018

P. Harabaska
14:07
12.9.2018

Š. Hašek
8:52
12.9.2018

S. Rehulka
8:41
12.9.2018

Š. Hašek
8:58
12.9.2018

J. Krejčí 336
8:05
12.9.2018

Š. Hašek
9:09
12.9.2018

A. Alda
10:24
12.9.2018

Š. Hašek
10:43
12.9.2018

P. Harabaska
14:17
12.9.2018

Š. Hašek
15:23
12.9.2018

B. Baron
3:32
12.9.2018

Š. Hašek
9:17
12.9.2018

počet příspěvků: 18, poslední 12.9.2018 07:18









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.