20.7.2018 | Svátek má Ilja


ŠAMANOVO DOUPĚ: Dva přiběhy s anděly

4.7.2018

Když má člověk nakoupíno a navaříno a vypráno a složeno (žehlení po tomhle člověku nechtějte), tak mu už nezbývá nic jiného než opravdu sednout ke stroji a psát další větu románu, na kterém pracuje s přestávkami už asi deset let. Ale zase není dobré sedět celý den u počítače. A tak se člověk někdy odpoledne sebere a zaběhne si alespoň do lekárny pro došlé vitaminy. A když člověk vyleze zadním vchodem do rondelu, tak najednou vidí na trávníku položenou větev, odtrženou od jeho oblíbeného javoroidního stromu. (A jéje, za ty dlouhé roky už druhou větev.) V sobotu foukalo i na Lužinách, a tady v rohu se zase vyrobil architektonický vítr. Ráno ještě nic, a teď hryc. A člověk k tomu náhodou přijde ve správný čas.

Dva přiběhy 2

A vidí, že je to se stromem moc špatný. Stál tu třicet let, to není na javoroid tak moc, ale je to asi nejstarší ze všech místních stromů. Přežil výsadbu architektonicky vhodných stromů o pár let později (nevhodné stromy se kácejí). Přežil ochcávání psy, kteří se na sídlišti v posledních letech nějak přemnožili. Přežil úpravu vnitrobloku v roce 2009 za evropské peníze (kdy jiné stromy padly, včetně několika prý „nepůvodních smrků“, přičemž „původní“ tady byla – obilná pole, a to už od staroeneolitického osídlení této oblasti, konkrétně z doby kultury nálevkovitých pohárů a kultury řivnáčské; řeknu málo: 3.800 - 3.500 př. n. l.). Bylo mu smutno, když v květnu 2013 poblíž něj dopadla ze šestého patra sousedka z vedlejšího baráku. Myslel jsem, že vypadla při mytí okna, ale prý to bylo naschvál. (Naváděl jsem k ní pak zkratkou sanitku, ale bylo marno.)

Dva přiběhy 3

To bylo v době, kdy naplno propukla dosud skrytá nemoc mé milé ženy Ivanky. (Rakovina prsu, nic jsme nezanedbali, ale možnáže právě to vyšetření mamografem tu nemoc spíš rozpoutalo.) Už se nedožila Vánoc, ani toho, jak o tři roky později, taky v květnu, byla větrem urvána našemu stromu první větev, a vzala s sebou i šlinc kmenu až ke kořenům. Prohnilý kmen, pravil pan zahradník, ale pánové s motorovými pilami odřezali a rozřezali padlou větev, a více se nerobilo. Janinka (se kterou jsem začal chodit, přestože už měla rakovinu kostí) byla z té urvané větve smutná. Letos v březnu mi taky umřela, a teď se na druhé straně urvala druhá větev.

Prohlédl jsem zbylý peň a zjistil, že zboku je už dost úzký. A zbyla z něj jen rozsocha, která ale jeví známky dalšího rozsochání, přesněji rozpadu. I zburcoval jsem místní strážníky (proč zdržovat stáťáky), aby místo zabezpečili, protože by zbytek stromu mohl dopadnout někomu na hlavu nebo na kočárek nebo pejska. Jeden ze strážníků dříve dělal se stromama, takže potvrdil mou chmurnou domněnku a zavolal hasiče s motorovou pilou. (Nemusel by volat hasiče, zvládnul by to sám, pokud by strážníkům nebyly odňaty pily z jejich pravomocí a tlap.) Hasiči dorazili se dvěma auty, žebříky a jednou pilou, a strom po kouskách odstrojili. Asi jako já, když po Třech králích dekonstruuji vánoční stromeček.

Dva přiběhy 7

Smutno mi bylo velmi, strom byl můj dlouholetý přítel, posledních 10 let jsem ho i pravidelně fotil. Až později jsem si uvědomil, že to nebylo úplnou náhodou, že jsem šel ve správný čas kolem. Určitě mi na každém rameni seděl jeden anděl. Ten Janin konstatoval mozkomízní smrt, a ten Ivanin řekl, ať zavolám strážníky.

*

Nebylo to poprvé, kdy mne oba mí andělé vytáhli před barák. Minulý týden jsem potřeboval něco vytisknout. Má tiskárna se už rozpadla, ale synek bydlí za křižovatkou, občas mi tiskne nezbytnosti a já si je pak vyzvedávám. A když jsem tak v náhodný čas vyšel na ulici, tak slyším nějaké řinčivé rány. Statný a zjevně poněkud podnapilý třicátník tam mlátil hokejkou do boku staršího auta. A pak i do předního skla, a to takovou silou, až mu hokejka odletěla bokem. Můj první popud byl zavolat strážníky, abych zabránil dalším neplechám a taky vyfotit škody. Když jsem šahal do kapsičky pro mobil, zmerčil mne onen plecitý pán, pokročil ke mě a ze své o hlavu vyšší výšky velmi nevrle zavrčel, co se jako pletu do jeho věcí. Je to jeho auto, a může si s ním dělat co chce. (Naštěstí jedna paní, která šla kolem, tu upadlou hokejku nenápadně odnesla.) Nějaký anděl mi vnukl pocit lítosti nad tím chudákem a přepnul modus mého chování z obranné agrese do vlídnosti. Odhadl jsem dle stupně prorezlosti onen vůz a povídám mu:

„Ale proč ubližujete svému autíčku, vždyť vám dlouho sloužilo. Má najeto sto tisíc, nebo dvě stě?“

„Dvě stě.“

A ledy byly prolomeny, či spíše láva uhašena. Vzal jsem pána za jeho široká ramena a umluvil ho, aby dále svůj majetek neničil, že by zbytečně platil pokutu policajtům.

Dva přiběhy 6
Dva přiběhy 4

„Policajty bych zmlátil,“ zněla sebevědomá odpověď. Nu ale to jsem mu taky vymluvil. Šli jsme pak spolu směrem k synkovi (než odjede od tiskárny), už klidnější pán tam na mne počkal na rohu u piva před hospodou. Taky mi objednal jedno. Měl těžké období, zemřel mu před časem otec, matka se znova vdala, jenže teď zase umřela ona... Ani jsme nedopili půlku sklenice a zavolala pánova partnerka, že u jeho auta už ti policajti jsou, sepisují škody a rádi by ho tam viděli. (Naštěstí zůstalo jen u několika prohlubní v levém boku, no a to prasklé čelní sklo.) Doprovodil jsem ho zpátky na místo činu, abych mu zabránil v nevhodném chování, ale už byl uklidněn a smířen. Sdělil jsem pánům policajtům, že prožívá těžké období, aby byli na něj hodní. A šel domů. A děkoval svým andělům, kteří mi seděli na ramenou.

Jo aha, byla to náhoda, že jsem vyšel ven zrovna, když ten pán začal devastovat své auto. Myslíte. A kolikrát se vám stalo, že jste vyšli z baráku, a tam někdo rozbíjí auto? Nebo se rozpadá strom? A vy, pouze vy můžete zasáhnout?

*

Dva přiběhy 12
Dva přiběhy 13

Jsou to náhody nenáhody. Takové malé zázraky. Když měl pohřeb Janin manžel Jarek, tak se zastavily hodiny. Prý je to dost obvyklé. Když umřela Janinka, tak se mi přenastavily vyzváněcí signály na mobilu. Pro příchozí hovory i pro SMS. To není obvyklé. Mám mobil už 30 let (nejdřív jako zaměstnanec Telecomu), a náhodně se mi s ním staly už všeliké věci, ale přenastavení vyzvánění ne. Na to je totiž potřeba učinit ve správném pořadí pět operací. Takže to už je nenáhoda.

A co řeknete na to, že po tom, co jsme uložili Janinčinu urnu vedle urny jejího Jarka, že se mi ty vyzváněcí signály na mobilu vrátily na ty původně nastavené? Aha???

Je to zázrak.

V sobotu jsem byl poněkud down. Připadal jsem si jako ten strom, který poté, co ho opustily dvě hlavní větve, už nebyl štont žít dál. Pokáceli ho, než by spadnul sám. Nu, pokusím se vydržet bez těch větví. Vždyť mám své anděly. A ti mne možná zase někdy pošlou tam, kde bude potřeba.

Dva přiběhy 14

Psáno v Praze na Lužinách v pondělí 2. července.

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.



Diskuse


P. Papež
22:23
4.7.2018

J. Dostál
15:32
4.7.2018

M. Krátký
2:50
4.7.2018

R. Jonák
10:30
4.7.2018

počet příspěvků: 4, poslední 4.7.2018 10:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.